Srdce Odvahy

58.

Jako z opačného světa jsem slyšela Aidonův výkřik.

Nedokázala bych popsat, co se právě odehrávalo.

Každopádně jsme měli co dělat s jeho mohutnými pažemi, které nás bez ničeho svalili k zemi.Ano, s pažemi netvora.
Byl silnější než jsem čekala. Steva jsem ale asi nikdy skutečně neznala. Tedy, v tu chvíli mi to tak přišlo. Bojoval s takovým zápalem jako já nebo Aidon nikdy. Ať už se mělo stát cokoliv, nebyl ochotný dát nikomu nic zadarmo. Já se snažila vyvinout co nejvetší sílu, co jsem v sobě našla , ale přišla jsem si malátná, slabá, a víceméně, bezmocná.

Skutečný problém však nastal v okamžiku, kdy se mi meč zadrhl v zemině. Ať už jsem s ním lomcovala jak jsem mohla, stejně to nestačilo k tomu, abych ho vyprostila.

Pochybovala jsem že jiná zbraň by proti této nestvůře něco zmohla.

Jedině tak pistol, kterou jsem neměla.
Mým přátelům šlo o život a ve chvíli kdy jsem uslyšela bolestné zaskučení Aidona, jsem se vyděsila k smrti.

Otočila jsem se na něj, jelikož jsem k nim stála zády.

Když jsem viděla, jak Aidonovi z hrudi valí krev, spousta krve, musela se mi stoprocentně vytratit všechna barva z obličeje.

Cítila jsem nepatrné brnění v něm.
Otočila jsem se a dál se snažila vyndat ten podělanej meč.

S hrůzou mi došlo že Stev je teď na celý boj sám. Můj syn bojoval o naše životy proti obrovské mohuzné obludě, která ho mohla každou chvíli zabít. A ukončit tak všechno, jelikož Aidon teĎ ležel v krvi na zemi a já byla odzbrojena.
Nemohla jsem čekat déle.

Nevím co byla ta správná chvíle.

Nevím kdy přesně by tohle byla potřeba.
Ale nechat ho tam samotného, bylo nad můj rozum, abych to přijala. Nemohla jsem je nechat umřít. To prostě nešlo.
Otevřela jsem brašnu a přitom se vrhala před netvora.

A když jsem lilií ozářila celou místnost, z příšery nezůstalo víc než hromádka popela. VYjeveně jsem koukala na to co se stalo a nedokázala to všechno pobrat. Tyto účinky jsem ROZHODNĚ nečekala.

V ruce jsem něco cítila.
Bylo to něco dřevěného.
Ale než jsem stihla zjistit co, se zábleskem lilie zhasla a to ,čemu jsem říkala nadpřirozená síla, nás vyhodilo do povětří, zpátky na zem.