Srdce Odvahy

5.

                 O pár let později...

Integrita plodí války.

Vyšvihla jsem nohu, a vystoupala na stromě výš a výš.
Podívala jsem se dolů.
Byla jsem tak vysoko až mě zamrazilo.
Zděsila jsem se ještě víc, když jsem zjistila že větve pode mnou zmizely a zbyl tam jen holý kmen.
A pak jsem slyšela zdánlivý zvuk...
Jako bych ho znala...
Na místě jsem věděla že ho ale nemám ráda. A pak mi to došlo.
Je to...
Zvonění budíku?!

Probudila jsem se do pochmurného chladného rána.
Venku byla ještě tma a normálně bych spala dál ale čas šel proti mě.
Středeční rána byla u nás klidná. Ostatně jako všechny. Máma s tátou chodili do práce a tak vstávali dřív než já. Když jsem vstávala, doma už nikdo kromě mě nebyl. Já a moji rodiče bydlíme v zapadlé vesničce jménem Giftri, s popisným číslem 89.
Vstala jsem oblékla jsem si triko s dlouhým rukávem, kalhoty a vlasy s nádechem světle hnědé barvy jsem si spletla do jednoho copu.Pak jsem si ale řekla, že by mi zase zavazel až pojedu autobusem do školy a z ní.
Změnila jsem ho v drdol.
Oblékání mi většinou moc času nezabere, ale protože měřím něco okolo 175 cm někdy zjistím že je mi něco menší tak pak to musím vyřadit.
Popadla jsem kosmetickou tašku ve které jsem měla všechno co se týká potřebné drogerie.( Né neptejte se proč tam nosím dva náhradní kartáčky a pastu, šampon, kondicionér, tělové mléko a takový ty umývací blbosti, protože by jste mě nepochopili)
Do školy jsem jezdila autobusem dřív, ale kdybych chtěla mohla bych jet o 15 minut později vlakem.
Jezdila jsem tím, co jsem zrovna stíhala.
Dneska bych mohla jet autobusem, ale nechci se setkat s určitými lidmi a proto pojedu vlakem, odsouhlasila jsem si to.
A tak jsem se navlekla do mikyny bundy, šátek kolem krku, vzala si batoh a nazula si kozačky.
Zrovna jsem zamykala, když jsem zjistila že mi něco chybí.
Brýle!
V botách jsem vběhla domů, do mého pokoje a popadla pouzdro s brýlemi.
Potom jsem se podívala na čas a zjistila jsem, že ho mám ještě spoustu.
A tak jsem zamkla, a loudala se na vlak. Kolem domu jsem zpozorovala, že lilie, které tak krásně kvetly kolem našeho domu už odkvetly. Lilie královské voněly nádherně a já je zcela zbožňovala.
Cestou jsem pozorovala spadené listí, popadané kaštany a duby..dubové listy... symbol Hraničářů.
Přes cestu přeběhla ještěrka, která měla štěstí že v tu chvíli nejelo auto a já se na ni usmála. Moje nejoblíbenější zvíře.
Na nádraží rostl mohutný strom z něhož padaly kaštany.
Dřív jsem je sem chodila sbírat s mojí babičkou.
Zastavil vlak a tak jsem do něj nastoupila.
Když jsem si sedla sundala batoh ze zad a pozorovala rozbřesk. Přitiskla jsem ruce k oknu a pozorovala děj za ním.
Potom jsem se opřela o opěradlo a přemítala o svém dosavadním životem.
A tehdy mi poprvé došlo, co znamená že
Integrita plodí války.