Srdce Odvahy

38.

,,Wrat is dit?"zeptal se Stev. Aidon mu slíbil že ho naučí ten , Boží jazyk' a tak od rána nedělali nic jiného než angličtinu.

Jenže Aidon nevěděl, kolik práce něco takového dá. Urazili jsme další kus cesty a hrad byl daleko za námi. Tak daleko, že už jsme neviděli ani věžičku. Včerejší incident jsem se snažila vymazat z hlavy, a nebo pláč před lidmi přičíst k normálním věcem. Bohužel se mi to nedařilo.
Na to jak včera krásně svítilo slunce, bylo dneska docela zataženo, a už vůbec ne pěkně. Včera jsem mohla jet v haleně a jen si na ramena nahodit plášť, zatímco dnes by mi to rozhodně nestačilo.

,,Ne, je to ,What is it', chápeš?" Stev pokýval hlavou.

,,What is dit?" Aidon zas nespokojeně zavrtěl hlavou.

,,Ne. Není to dit ale IT."Stev se pokoušel pořád dokola. Každopádně padl čas oběda a Stev se učil jak se řekne nejrůznější jídlo.

,,Šikn."

,, Neeeeeeeeeeeee! Takhle Neeeeeeeeeeeee!!!!"

,,Aidone!"okřikla jsem ho.,, Myslíš že se to dokáže naučit ze dne na den? Musíš mít trpělivost."

,,Já to vím,ale"unaveně si zajel rukou do vlasů.,,už mi z toho opravdu hrabe. "

Zasmála jsem se a potřásla hlavou.

,,Pak můžeš požádat Blizouna, aby Steva něco naučil."

Aidon se na mě zamračil a Stev zatleskal.

,,Velmi vtipné."

,, Já vím"řekl Stev,, Livi je člověk se smyslem pro humor. Škoda  jen, že její společník neoplývá stejným nadáním."

,, Hlavně že ty humorem oplýváš nejvíc."řekl naštavaně Aidon.

Stev pokrčil rameny.

,,Asi máme něco společného"řekl a usmál se na mě vědoucím úsměvem. Aidon se uraženě zamračil.

,,Já tady zase ničemu nerozumím."

Stev se usmál a jen tak mimochodem řekl.

,,Už víš jaký je to pocit?"

K obědu jsem pomocí nože ulovila bažanta. Kluci se postarali o to, aby byl k jídlu a oběd byl tímto vyřešen.

Když se kluci cpali bažantím masem Stev se zeptal.

,,Ty si nedáš?"zavrtěla jsem hlavou. Stev se nechápavě podíval na Aidona

,, Jí ona někdy vůbec?"

Aidon zavrtěl hlavou.

,,Ne"a nacpal si do pusy další kousek a já narýsovala na zem další rovnou čáru.

Sever, východ, jih, západ. A my se nacházíme.,, První čtyři měsíce jsem se jí snažil přinutit k jídlu ale ona jí maximálně jednou za dva dny.
A že je to mnohdy jen chleba se sýrem."

,,To je náhodou jídlo, který zasytí"obhajovala jsem se a pokoušela nemyslet na to že právě toto jídlo jsem si s sebou vzala.

Stev zavrtěl hlavou.

,, Normálně bych řekl že ty jsi oproti nám holka, a tak to máš možná jinak, ale já mezi holkama vyrůstal. Nevynechaly jediný jídlo."

,,Ale ona není jako ostatní holky."namítl Aidon,, až ti představím naše spolužačky uvidíš, jak rapidní rozdíl mezi nimi je."povytáhla jsem obočí. Jak tohle ví?

,,Je mi jasný že není jako každá druhá..."

Jejich rozhovor mi unikal, jelikož jsem se snažila zorientovat.

Jestliže k lesu trvá cesta šest dní, kolik ujedeme za jeden den. Mohla bych tak vypočítat vzdálenost v kilometrech...

,,Steve?"zeptala jsem se.

,,Jo, promiň."řekl a zastyděl se. Ale já jsem nevěděla za co.

,,Co? Proč promiň?"

,,No za to co jsem řekl-"

,,Ale ne, já ani nevím  cos řekl. Mám otázku."

,,Aha, ptej se."vyzval mě.

,,Jakou vzdálenost ujedeme za jeden den?"zeptala jsem se,, přibližně."

,,Em"asi jsem ho dostala do konců,, já netuším."mávla jsem rukou.

,,To je dobrý. To já jen tak."

,,Mám se cítit trapně, že jsem kluk, řeším tady s tebou holky, a jediná holka tady řeší vážný věci?"zeptal se Aidon.

Povytáhla jsem obočí.

,,Tak ty sis ještě nezvykl?" Aidon se zamračil.

,,Ha ha moc vtipný."

,, My víme,"řekla jsem a tím jsem celou debatu zabila.

Ten den jsme ujeli další pořádný kus cesty.

Stev se naučil anglicky říct jak se jmenuje, kde bydlí, co si chce objednat, a co rád dělá ve volném čase.

,,Se divím že máš takovou výdrž"řekl Aidon,, mě se teda angličtina moc nechtěla učit."

,, Já se divím že se divíš. Pokud chci s vámi žít normální život, pak budu muset chodit do školy a budu to všechno muset dohnat."

,, Počkat, to budeš muset úplně všechno od první třídy-"začala jsem.

,,Ne. Umím všechno to, co jsi uměla ty před třemi lety. Ale kulhám v jazycích, protože jsem se je neměl s kým dál učit."

Ulevilo se mi.
,,To nevadí"řekla jsem,, jazyky už nějak dořešíme."

,,Ty Aide?"zeptal se Stev,, budeš mi vyprávět, o té škole?"

Aidon pokrčil rameny.

,, Když budeš chtít."

Vyprávěl mu snad o všem, když jsme jeli na koních a on nadšeně poslouchal.
,,A budeme sedět spolu? Že jo?! Prosííím!" Aidon se zamyslel.

,,To je daleká budoucnost."řekl.,, Ale myslím, že se teprv domluvíme."

,, Vážně?"zeptala jsem se,, vy chcete diskutovat o tomhle?"

Aidon se usmál.

,, Očividně ano."a popohnali jsme koně kupředu.