Srdce Odvahy

29.

Na hodinu sebeobrany jsem do věže naštěstí dorazila včas. Tentokrát jsem Steva nepotřebovala. Přemýšlela jsem o tom zda by mi stálo za to smazat existenci živého člověka. Proč bych to vlastně dělala? Stev se ke mě nechoval vůbec zle. Naopak. Každou jeho laskavost jsem většinou oplácela výsměchem nebo urážkou.
Vždyť to mohl být dobrý člověk tak nechápu o čem to tady přemýšlím. Není třeba ho zabíjet. Probůh já jsem netvor.
Právě jsem přemýšlela o usmrcení člověka mou rukou.
Vždyť jsem ho stvořila.
Byl to Vlastně-
Pozastavila jsem se na schodech nahoru a zarazila se.
Stev byl vlastně můj syn.
Měla jsem syna. Ale to snad nedává smysl! To se takto snad ani nebere! Nemůže být- i když on jím vlastně je-
Zanechala jsem toho s tím že nikoho zabíjet nebudu.
Když jsem vešla do místnosti, na chvilku jsem se zhrozila že jsem tu špatně.
Ve chvíli kdy ale za mnou vešla Griselda a Stev se mi ulevilo.
Stev se na mě usmál a já mu jeho úsměv lehce oplatila. Griselda si toho všimla a byla očividně potěšena.
,, Griseldo"řekla jsem,, mám pro tebe návrh, Kdybys měla zájem, samozřejmě" musela jsem ji přesvědčit aby mi důvěřovala. Ale Griselda byla co jsem zjistila dost neopatrná, nepředvídatelná a také lehkomyslná.
,,Ale jistě!"vykřikla nadšeně.
Nechápala jsem její počínání ale nedbala jsem na to.
,, Schvaluji aby byl Stev mým ochráncem, pod tou podmínkou že když nebude moct, ho Aidon bude zastupovat."Stev při mých slovech překvapeně trhl hlavou.
,,Ale určitě!" Griselda byla skutečně nadšená.,, Přála by sis ještě něco?"
Zamyslela jsem se.
,,Něco by tu bylo".
,,A?"
,, Umí Stev bojovat?" Griselda se rozzářila.
,, Ano! Je nejlepší z celé země a ještě lepší než já! A to už je co říct."povytáhla jsem překvapeně obočí.
,, Skutečně?"nemohla jsem zastínit že jsem na něj byla hrdá. V době mé nepřítomnosti se o sebe dokázal postarat, a ještě k tomu stát se nejlepším bojovníkem v království.
,,Pak mám jednu prosbu. Když je tomu tak...pak bych byla skutečně ráda kdyby hodiny boje navštěvoval i Aidon. Samozřejmě bychom byli rozdělení, aby to na našeho učitele moc. Když už jsme u toho, kde vlastně je?"
Griselda se mile usmála.
,,Ale jistě. Aidon může mít hodiny také. Není problém. Ale teď přejdeme k organizačním věcem, pojďme se posadit."
Přešli jsme k velkému oknu věže kde byla čtyři křesla. Griselda se Stevem si sedli vedle sebe a já naproti ním což znamenalo že vedle mě bylo volné místo.
Skvělé, nikdo mě z boku nemůže napadnout.
,, Takže, hodinu budeš mít celý týden tři hodiny, ráno v 7:30 a večer v 5:30. Dohromady šest hodin za den. Kdyby toho bylo moc, křič."připomněla mi mou babičku když mi chystala jídlo, které se většinou skládalo z jednoho šufánku polévky. Aspoň ta mě do jídla netlačila.
,,Nene to je v pořádku. Čím víc hodin tím lépe.",
,,Jsi rozumná. No, budeš se učit střelbě z luku, boj s noži a mečem. Plus se ještě naučíš využívat takové ty doplňkové zbraně, jako je třeba taková ta hvězda, nevím jak se jí říká"(Stev musel odvrátit pohled aby neviděla jak se směje.),,a válečky."je! To jsem znala! Používali je hraničáři!
,, Tvůj učitel bude pochopitelně Stev, když je z celé země nejlepší."Stev sledoval mou reakci, ale já jsem jen s podepřenou hlavou zamýšleně kývla.
,,A to je tak všechno čemu tě mohu naučit. "
,, Jistě" pokývala jsem hlavou.,, Děkuji."
,,No a to by bylo vše. Zítra se vy dva uvidíte v sedm třicet a můžete jít. Já se tu budu ještě nahřívat u Okna."
A tak jsem se zvedla a šla. Když jsem za sebou zavřela za chvilku jsem slyšela jak otevírá a zavírá Stev. Doběhl mě.
,, Hele, já vím že na mě nejspíš nemáš náladu, ale myslel jsem-"
Napřáhla jsem ruku.
,,Jmenuju se Lawiria. Říkají mi Liv."překvapeně se usmál a taky mi potřásl rukou ,, A já se jmenuju Stev jak už víš".
Ulehčeně jsem se zasmála.
,,To ano."
,,Jsme přátelé?"zeptal se. Zamyslela jsem se.
,,Pro zatím ano. Ale ještě se úplně neznáme."
,,Ano ale abych věděl jak jsme na tom."
,,To nevím ani já."překvapeně mu vyjela obočí vzhůru.
,,Jak to-"scházeli jsme schody.
,, Víš Steve, stvořila jsem tě díky tomu že jsem sitě moc přála."pokýval hlavou.
,,To je pravda."
,, Tak mě napadlo...jestli se to náhodou nebere, když jsem tě stvořila-"
,, Bere"pokýval hlavou,, paradoxně jsem tvůj syn. Mám ti teď říkat mami a poslouchat co mi řekneš?"usmál se a já taky.
,, Bylo by to roztomilé, ale já bych si nezvykla aby mi kluk mého věku říkal mami"potřásla jsem  s úsměvěm hlavou.
,,Já taky ne."
,, Prostě mě ber jako blízkou kamarádku, která si tě nadevše přála a oslovuj mě jménem."
,, Dobře Livi." řekl, vyprskla jsem smíchy.
,,Livi? Jsi jediný kdo mi tak řekl."usmál se.
,,To bude tím, že jsem jediný, kdo Tě bere trochu jinak než ostatní."