Srdce Odvahy

75.

To co jsem se chystala udělat bylo riskantní. Musela jsem získat druhý klíč.

Věděla jsem že si Ariana nepřála, abych za ní chodila. Skutečností ale zůstávalo, že, ačkoliv jsem chápala proč si to nepřála, jsem neměla jediné vodítko k jeho získání.

Ariana něco musela vědět.
Prostě musela.
Protože Stev tu nebyl, a už ani nebude, aby mi pomohl.

Jediné co, tak jsem prolistovala Srdce Odvahy a zjistila že je celá promapovaná.
Na každé straně byla mapka, která fungovala jakýmsi zvláštním způsobem.
Prostě jste řekli odkud kam, a ona vám ukázala cestu.
Něco jako Google maps.

Provedla jsem můj běžný rituál pro teleport ale nefungovalo to.
Zděšeně jsem to zkoušela znova a znova.

,,No nic" zamrmlala jsem.

Přecházela jsem po pokoji a přemýšlela.
Až do večera.

Přemýšlela jsem o tom, jak se to všechno seběhlo.

Když jsem byla v tom jiném - spíš v tom dalším- světě, s tím divným hlasem, cítila jsem uvnitř sebe zvláštní teplo.
Cítila jsem...
Oheň.

Jakoby se mi rozsvítilo.

Myslela jsem že umřu."
,, To já jsem si myslel taky. Když jsem přišel, myslel jsem že hoříš ze vnitř tebe dělalo mi problém se za tebou dostat."

Aidon.
Musela jsem vědět co přesně věděl.
Popadla jsem mobil a najela na nepřečtené zprávy.
Zamračila jsem se.

AJ: Hmm
AJ: btw
AJ: Proc nas shipujou
AJ: XD

Povzdechla jsem si.

Vy: se ptáš mě, jo?

Čekala jsem že odepíše třeba za hodinu nebo tak ale odpověď přišla okamžitě.

AJ: Asi jj

Zamračila jsem se.
Zkratky.
Jak já je nesnášela.

Vy: pak tě asi zklamu. Nemám rozumné vysvětlení

Rozhodla jsem se že si půjdu pro další čaj, jenže po jeho odpovědi jsem tento nápad zavrhla.
Asi bych se udusila jak bych byla překvapená co všechno budu muset zodpovědět a řešit než se nenápadně dostanu k tomu co jsem od něj chtěla.

AJ: a co kdybych tě fakt balil XD

Ehm ehm...tak pardon, co tím chce jako říct?

Ta představa mě ale tak strašně moc pobavila že jsem se musela smát.

Vy: XD

Zavrtěla jsem hlavou a začala psát.

Napište zprávu: Víš jak jsi ke mě přišel když/

Nestihla jsem to dopsat protože napsal hned další otázku.

AJ: ne teď fakt

Zamračila jsem se.
Takto mi kazit plány! Teď se v tom budeme nimrat jen kvůli tomu že s mobilem umí rychleji zacházet.

Vy: hm?

AJ: co když

Dotkla se mě panika.
Nenenenennenenenenene.
Nikdy jsme na mobilu nepsala tak rychle jako teď.

Vy: prosimtě vůbec je neřeš , asi mají tak nudný život že musí řešit ten náš

Oddechla jsem si. A znovu rozepsala.