Srdce Odvahy

17.

Když předpokládáte, že jste umřeli, je trochu divné se zase vzbudit.
Neúnosné škrábání v krku mě donutilo vykašlat vodu a pak další. Snažila jsem se popadnout dech. Umřela jsem? Pravděpodobně ne. Rozhlédla jsem se kolem sebe a snažila jsem se  zaostřit na postavy kolem.
,,Liv!"zakřičel někdo. Ale kdo...
Byl to Aidon!
,, Aidone?"řekla jsem a vykašlala další vodu. Nic jsem neviděla a věděla jsem co potřebuju, potřebovala jsem brýle. Sáhla jsem do bočný kapsy batohu a vytáhla pouzdro s brýlemi. Nasadila jsem si je a pak jsem ztuhla.
Nade mnou stála žena s krumpáčem v ruce a Aidon stál za ní s druhou ženou která mu držela nůž na krku.
,, Pusťte ho!"řekla jsem v první vteřině. I když jsem měla stále otupělé smysly, věděla jsem, že zakročit musím.
,, Jak to, pustit?"zeptala se mě žena, nabídla mi ruku a já se zvedla sama. Tak aby  neviděla, že jsem si z boty vytáhla nůž. Když jsem stoupla dělala jsem že se jen tak tak držím na nohách. Uvěřila tomu. Její osudová chyba. I když jsem byla stále oslabená, dlouhé tréninky už nás na dvoře se teď projevily. S rychlostí blesku a sílou tornáda jsem se vrhla k té druhé ženě a odrazila její nůž od Aidonova krku. Ta s překvapením zavrávorala  a já jsem si sklonila nůž tak, abych jí mohla na volné dlani dát dva palce a táhla nahoru. Zaskučela a tak jsem ji kopla do břicha. Svalila se bezvládně k zemi. Vzala jsem ji její nůž. Slyšela jsem jak se na mě ze zadu řítí ta druhá s krumpáčem. V poslední vteřině jsem si dřepla a ona přese mě přeletěla.
Svalila se vedle té druhé.
,, Drž se za mnou"řekla jsem Aidonovi a podala mu ten druhý nůž aby se měl čím bránit,, a řekni mi co se stalo." Aidon byl tak překvapený z obratů událostí že jsem si nebyla jistá jestli se vzpamatoval. Pak ale začal. I když ale vyprávěl zůstala jsem ve střehu a pozorovala ty dvě.
,,Po tom co tě zavalila voda jsem byl naprosto zoufalý. Snažil jsem se tě z tama vyprostit ale nešlo to. Když už jsem vůbec nevěděl co dělat, přihnala se ty dvě na jestřábovi, byl obrovský jako dva koně. Vysadil je a odletěl. Jedná mě chytla a dala mi nůž pod krk a vyhrožovala mi smrtí zatímco ta druhá tě pomocí tamtoho vytáhla."
,,Aha"řekla jsem. Pozorovala jsem ty dvě. Jedna se právě zvedla a pomohla té druhé.
,,Připrav se do útoku"zašeptala jsem a Aidon nepatrně kývl.
,, Počkat!"vykřikla ta s krumpáčem.,, stůjte! Nejsme nepřátelé!"
,,To vám budeme věřit"řekla jsem ironicky.
,,Kdyby jsme byly tak proč bychom tě zachraňovaly?!"aniž bych sklopila nůž zamyslela jsem se. Na tom něco bylo. Ale v knihách jsem o tomto četla už mnohokrát a znovu jsem se zatvrdila.
,,Otrok se hodí vždycky! A kdyby jste nebyli nepřátelé, proč by jste mému příteli vyhrožovaly smrtí?!"
,,My jsme nevěděly jestli je to přítel nebo nepřítel!"
,,Nenech se zmást"zašeptal mi Aidon,, říkal jsem jim že jsme přátelé."
,,To může říct i nepřítel!"křikla ta co mu držela na krku nůž. Měla pravdu.
,,Jak nám dokážete, že jste přátelé?"potřebovala jsem důkaz.
,,Vezmeme tě tam kam míříš"řekla ta s krumpáčem.
,,Jak mám vědět že mi nelžete?"
,,To těžko"řekla mi druhá smutně,,ale tady v horách nepřežiješ moc dlouho, můžeme tě vzít k Strážcům, za kterými míříš."zamyslela jsem se. Na druhou stranu, když nás zatknou, utečem.
Nevěděla jsem jestli dělám chybu, nevěděla jsem... nezbylo mi nic než jim důvěřovat a nebo tu dál bloudit.
,, Dobrá tedy"řekla jsem,,ale vyžaduji pro svého společníka stejné výhody jako pro mě."
Bylo vidět že obě ženy přemýšlí.
,,A jsi si jistá že je to tvůj přítel? Konec konců,  předpověděla jen dívku, ne chlapce a dívku."
,,Jsem si tím stoprocentně jistá".
,,Tak jak myslíš. Zavoláme Mailera. Odnese nás."žena zapískala a skutečně se k nám snesl obrovský jestřáb. Ženy na něj nasedly a ta s krumpáčem mu něco zašeptala. Pták se na nás soustředěně podíval, vznesl se a popadl nás každého do jednoho pařátu.
,,Držte se !"křikla na nás jedna žena a vzlétli jsme k nebi. Nemohla jsem přehlédnout Aidonova zamračení.
Nevěděla jsem jestli dělám chybu. Vlastně jsem skoro nic nevěděla ani o tomto světě. Mokré oblečení mě na těle studilo a byla mi zima.Chvíli jsme byli vyděšení, když se svět pod námi zmenšil o takovou dálku, ale po chvilce jsme se uklidnili.
,,Má celkem blbý fóry"zabručel Aidon a já se na něj usmála. Chtěla jsem ho uklidnit a chtěla jsem aby si myslel že mám vše pod kontrolou.,, Ale jsem rád že jsi tu teď se mnou" a úsměv mi vrátil.