A přesto tak rozdílní

Kapitola čtrnáctá

Nemůžu uvěřit tomu, že mi právě v tuhle chvíli nejde usnout, a myslím na to, jak mě Harrison Samuels, ač jen na pár chvil, políbil.

Všichni mi tvrdili, že nikdy nelíbá na rty. Sama jsem viděla, jak Glorii odmítal políbit, a najednou mu to u mě nevadilo? Mohl by mi to laskavě nějak rozumně vysvětlit? Byl to snad nějaký jeho další pubertální vtípek? Copak si myslí, že mě může jen tak bezdůvodně a neočekávaně líbat?

Neměla jsem ani čas se bránit! Neříkám, že to bylo úplně příšerné a že bych to nemohla přežít, ale jde tu o to, že mě bez varování políbil! Bez varování! Co kdybych se zrovna nenadechla a on mě tak udusil? Dobře, to asi přeháním, ale stejně!

Nevím, co si o tom celém mám myslet. Nejraději bych se ho na to zeptala, ale nemám na to dost velkou odvahu. Přece k němu nemůžu jen tak přijít a prohodit: ,,Harrisone, řekneš mi prosím, proč jsi mě včera přitiskl na zeď a políbil mě i přes to, že nikdy nelíbáš na rty?'' Ano, už to zcela vidím. Ne, takhle to nejde. Budu prostě dělat, že se nic nestalo, a respektovat Harrisonovo přání, abychom spolu vycházeli.

Ale jak s ním mám vycházet, když mě bez sebemenšího náznaku líbá?
Před včerejškem jsme na sebe ještě řvali, a teď si spolu vyměňujeme sliny.

Asi mám vážně přehnané reakce... Jiní si z tohohle nic nedělají a Harrison už vůbec ne. Pro něj to byla normální činnost, kterou podle mých zdrojů sice neprovádí denně, ale určitě to neudělal proto, že mě má rád nebo něco podobného. Spíše z nutnosti, abych mu tu jeho lacinou a obranou omluvu spolkla. Ano, už to mám. Chtěl to prostě rychle skončit, a tenhle zákrok se zdál nejrychlejší.

Ale proč nad tím pořád tak přemýšlím?

Měla bych raději spát a hodit to za hlavu, jelikož zítra je taky den a jsem si zcela jistá, že se to vysvětlí!

Nebo v to aspoň doufám...

***

   Dnes je středa. Co z toho vyplývá? Že máme dvouhodinovku PNŽ. Skvělé.

Naštěstí máme před tím ještě všeobecnou výuku, čili bych to mohla nějak zvládnout.
S Emmou a Edwardem jsme se rozdělili, protože s nimi jsem tuhle hodinu společnou neměla, a tak jsem si sedla sama mlčky na své stálé místo. Připravila jsem si na hodinu a pro jistotu se koukla, co budeme probírat. Četla jsem si popsanou stránku z minulé hodiny, když jsem zaslechla ten známý hlas ode dveří.
Bavil se s Angelem a Clayem a já se nedovažovala na daného člověka ani podívat. Všichni tři prošli kolem mé lavice bez jediného komentáře a pokračovali ve společné konverzaci do učitelčina příchodu.

,,Tak, žáci, koukala jsem se na vaše výsledky, a musím říct, že s mnohými jsem velice spokojená.'' Koukla se na mě a široce se usmála. ,,Ale jsou tu i tací, kteří v tomto předmětu plavou, že?'' Podívala se za mě, čili jsem správně odvodila, že se jedná o Harrisona a spol. ,,A proto bych pro vás měla návrh.'' Založila si ruce na prsou a rozhlédla se po celé třídě. ,,Každému dobrému studentovi přiřadím toho horšího, a ten se stane i Vaším parťákem na první semestr. Chci, abyste spolu vycházeli a žádné hádky! Rozdělila jsem to tak, jak si myslím, že to bude fungovat.'' Dlaň jsem si přitiskla na obličej a povzdechla si. Další rozdělování do dvojic. On mi to ten nahoře dělá snad naschvál! ,,Price půjde s Adamsovou...'' začala učitelka a Angel za mnou vyjekl.

,,Proboha, ne! Ta mě sežere zaživa!'' zakvílel a musela jsem mu dát tak trochu za pravdu. Adamsová sice byla chytrá, ale vážila nejméně sto padesát kilogramů a k tomu nosila takové ty krátké sukně s podkolenkami. Na Angela se zaculila a zamávala mu. Málem jsem vyprskla smíchy.