A přesto tak rozdílní

Kapitola dvacátá třetí

Z pohledu Olivie

Dopluli jsme zpátky ke břehu a utřeli si slzy od záchvatu smíchu. Moc jsme z toho karaoke nestihli, protože jsme se neustále smáli. Už dlouho jsem se tak nepobavila.

Edward vylezl na břeh a napřáhl ke mně ruku, aby mi pomohl. Vyhoupla jsem se na molo a zakymácela se. Stále jsem držela Edwarda za ruku a dalo by se říct, že jsem ho skoro objímala. Zadíval se mi do očí a jeho zelené duhovky kmitaly sem a tam. Začínala jsem být čím dál tím víc nervóznější a málem jsem spadla na zem překvapením, když se ke mně naklonil, aby mě políbil. Malinko jsem ucukla a sklonila pohled.

,,Edwarde... já nemůžu. Promiň.'' Chápavě pokýval hlavou a zklamání překryl svým typickým úsměvem.

Netušila jsem, že ke mně Edward chová nějaké sympatie. Věděla jsem, že se mu líbím podle náznaků a řeči těla, ale nic víc. Tohle bylo špatné. Líbala jsem se s Harrisonem a odmítala Edwarda. Vím, že Edward byl pro mě spíše vhodný a mamce by se mnohem víc líbil, ale přeci jen jsem potřebovala více času.

Rozešla jsem se směrem k chatě a na zemi spatřila nedopalek od cigarety, z kterého se ještě kouřilo. Zamračila jsem se a kolem sebe se rozhlédla. Nikoho jsem nezahlédla, a tak jsem nad tím jen pohoršeně mlaskla. Nedopalek jsem štítivě uchopila mezi prsty a típla ho do popelníku na parapetu. S divným pocitem jsem vešla do chaty a zamířila do svého pokoje. Cestou jsem spatřila Davida, jak sedí s hlavou v dlaních na pohovce a před sebou má sklenku s whisky.

Už jsem to chtěla přejít bez jediného slova, ale nakonec jsem se k němu rozešla a opatrně si sedla do křesla vedle. Zatím jsi mě nevšiml, a tak jsem ticho nepřerušovala. Najednou ale pozvedl hlavu, a když mě uviděl, překvapeně zamrkal.

,,Oh, Liv, co tu děláš? Myslel jsem, že jste šli s Edwardem ven,'' vyšlo z něj udiveně a promnul si mírně zarudlé oči.

,,Byli jsme s loďkou na jezeře, ale už jsme se vrátili,'' vysvětlila jsem. ,,Jsi v pořádku?''

,,Ano-'' řekl dost nejistě. ,,Jsem rád, že už ses mi naučila tykat. Aspoň si nepřipadám tak staře,'' zasmál se smutným tónem a já zvedla jeden koutek nahoru.

,,Promiň, byl to pro mě ze začátku nezvyk.'' Kousla jsem se do rtu a mlčela. Vlastně jsme mlčeli oba, David v ruce třímal skleničku se zlatavou tekutinou a zamyšleně koukal před sebe, a já se snažila vymyslet cokoli, co by udrželo konverzaci.

,,Nevíš, kde je Harrison?'' protrhl ticho svým hlubokým hlasem a já zavrtěla hlavou. ,,Dokáže být přesvědčivý, že ano?' překvapil mě svou další otázkou.

,,Jak to myslít-myslíš?'' přeřekla jsem se a sjela ho zkoumavým pohledem.

,,Mluvím o Harrisonovi. Každou holku si pomalu a jistě dokáže obmotat okolo prstu. Každou, bez výjimky. Neříkám, že i tebe, ale jen tě varuju. Neskoč mu na ty jeho pasti, jinak budeš později litovat.'' Na sucho jsem po jeho slovech polkla, protože jsem nečekala, že mi to sdělí zrovna dotyčného otec.

,,My dva jsme jen přátelé,'' utvrdila jsem ho a z mračení se mi nakrabatilo čelo.

,,Harrison nemá přátele. Harrison má pouze a jen ''své lidi'', které občas využívá ke svému prospěchu. Nemá ani rodinu, protože ji nechce. Harrison nemá nic. Jen sebe a své myšlení.'' Čím víc jsem se toho dozvídala od Davida, tím víc mi bylo hůř a hůř. Mluvil pravdu, to bylo evidentní, ale byla to pravda, které jedna má část nechtěla jednoduše věřit. Než jsem se odhodlala k odpovědi, vešel do místnosti Edward a s úsměvem se posadil ke svému otci. Lehké zklamání, které bylo u něj zjevné, když jsem ho na molu odmítla políbit, bylo ta tam, nebo dobře skryto.