A přesto tak rozdílní

Kapitola třicátá

   Když to řekl, štěstím se mi rozbušilo srdce a musela jsem se usmát. Přeci jen mu na mně záleželo, i když to jeho maska zlobivého kluka popírala.

Nechtěla jsem se k němu moc tisknout, ale už mě z toho ''plavání'' bolely celé paže, a tak jsem mu vklouzla do náručí a přitulila se k němu. Hřál mě a já usoudila, že chodil plavat a otužovat se často. Cítila jsem se tak bezpečně a naslouchala tichému tlukotu Harrisonova srdce. Hlava se mi nadzvedala s jeho pravidelným oddechováním. Připlul více ke břehu, aby dosáhl na dno, a dal mi něžnou pusu na tvář. Překvapeně jsem otevřela obě oči a párkrát zamrkala. Usmíval se. Krásně a upřímně se usmíval. Takové konvenční, ale přesto romantické gesto, bych od něj nečekala.

,,Proč tohle všechno, Harrisone?'' otázala jsem se ho a více se ponořila do hloubky, protože ve vodě bylo větší teplo.

,,Protože nechci, aby se ti ten zkurvenej Edward sral do života způsobem, jako se ti do něj seru já!'' procedil skrz zuby a podíval se někam za mě do prázdna. Pak opět sklonil hlavu a na čele se mu pnuly hluboké vrásky z toho, jak se mračil.

,,Aha,'' hlesla jsem. ,,Ale, Harrisone, ty víš, že já nehodlám být jen pouhá kamarádka s výhodami... A s Edwardem bych se tak necítila, jenomže u tebe? U tebe nevím, co si mám myslet,'' posmutněla jsem a odtáhla se. Harrison tu vzdálenost mezi námi opět zkrátil a prohrábl si vlasy.

,,Já to chápu! Já to, kurva, chápu, že seš zmatená, i já jsem!'' ujistil mě. Zněl rozrušeně. ,,Jediný, co chci, je, abys-''

,,Abych nebyla s Edwardem, že?'' skočila jsem mu do řeči a pokračovala krapet podrážděně: ,,Já vím přesně, co si ty pod pojmem ''my dva'' představuješ. Ty nechceš, abych měla cokoli s někým jiným, Edwarda nevyjímaje, ale zároveň se mnou nechceš mít nic víc, než jen přátelství s výhodami. Ano, sem tam uděláš nějaké romantické gesto, hezkou věc či něco, co mě na mou duši překvapí, ale pak se stáhneš, protože si uvědomíš, že to zavání něčím víc. A to ty nechceš, protože vztahy, dlouhé vztahy, které nejsou jen na jednu noc, nehodláš ve svém životě navazovat!'' Zapíchla jsem mu ukazováček do hrudi a Harrison překvapeně pozvedl obočí. ,,Jenomže, můj drahý Harrisone,'' pronesla jsem s ironií v hlase. ,,Já ti nehodlám nahrazovat Glorii. Já nechci nastoupit na její místo, nebo na seznam tvých dosažených cílů a výzev!'' Vydýchávala jsem svůj další proslov a ruce si položila na boky.

,,Olivie, ty zjevně nechápeš, co pro mě znamenáš, protože tě mám rád. Svým způsobem, svým Harrisonovským způsobem, ale mám, jasný? A jestli chceš pravdu, tak fajn! Ze začátku jsem si o tobě myslel, že seš divná, pak, když jsme s partou přišli k vám na pokoj, jsem tě měl za nehoráznou kundu, protože-''

,,Harrisone! Tohle slovo ne!'' Zrudla jsem a na vteřinu si dokonce zakryla uši. Tohle oslovení se mi líbilo ze všech nejméně.

,,Soráč,'' omluvil se Haroldovským způsobem. ,,Protože si byla úplně, ale úplně, jiná! Nezvykle jiná. Časem se mi to začínalo líbit, měl jsem z tebe jednoduše prdel, a proto tě neustále provokoval. Ale srala si mě tím, jaks do mě viděla. Chtěl jsem ti několikrát ublížit, hrozně moc jsem chtěl, abys trpěla. Takže jo, jednu dobu si pro mě výzva byla, ale nešlo to. Ty seš jiná.'' Jeho slova mě párkrát zabolela, avšak hřejivý pocit všechno přehlušil. Byla. Už nejsem. ,,Nechci vztah. Takovej ten opravdovej se vším všudy. Možná časem, ale teď ne, protože vztahy, závazky a další sračky, ty všechno ničej. Ty dva v tom vztahu jsou opatrnější a všechno už řešej jiným způsobem!'' Musela jsem mu dát za pravdu. Vztah by byl riziko. Ale aspoň vím, že o tom přemýšlel. ,,A ne, není pravda, že tě beru jako kámošku s výhodama, nebo děvku, jako je Glorie. Ne, seš člověk, kterej dodává celýmu mýmu životu jiskru. Celýmu posranýmu světu dodáváš jiskru! To si pro mě. Moje malá Jiskřička!'' řekl vážně, a já úplně promrzlá na kost zvlnila své promodralé rty do nepatrného úsměvu.