A přesto tak rozdílní

Kapitola sedmnáctá

,,Vážně si to nechceš ještě rozmyslet?'' zeptal se mě Edward, když s Emmou stáli na prahu našeho pokoje už připraveni v kostýmech. Edward šel za lucifera a Em za ďáblici. Oběma jim to moc slušelo a hezky k sobě ladili.

,,Ne, zůstanu tady,'' řekla jsem rozhodně a usmála se. Em mě naposledy objala a pak už jsem v pokoji zůstala sama. S povzdechem jsem si sedla na postel a vzala si do rukou knížku o Popelce. Ať mi alespoň ona připomene hezký ples s princem, když já žádného prince nemám.

Popelka stála v krásných plesových šatech před dveřmi plesového sálu a urovnávala si růžovou vlečku. Ve vlasech měla zapletené malé perličky a na živůtku se jí třpytily drobné kamínky. Vypadala více než skvostně a malé ruměnce ve tvářích jí přidávaly na něžnosti.
Zhluboka se nadechla a poté vstoupila do mohutných mahagonových dveří. Hudba v obrovském sále ztichla a všechny zraky se přemístily na pohledné děvče schované pod bílou škraboškou...

Jakmile jsem si přečetla poslední slovo, v hlavě mi blikl šílený nápad.

Nemusí přeci nikdo vědět, že pod tou maskou budu já. Vezmu si ji na sebe a nikdo mě nepozná. Přeci jsem nikdy na plese nebyla, a tohle byla možná poslední příležitost to změnit.

Rychle jsem doběhla ke skříni a vzala si poslední zbytky bílých látek a krajku. Z tvrdého kartónu, který jsem si tajně vzala z výtvarného ateliéru, jsem si vystřihla šablonu škrabošky a pečlivě ostříhala nedokonalé kraje. Pak jsem na kartón opatrně drobnými stehy našila bílou látku a přešila ji perleťovou krajkou. Dozdobila jsem to stejnými blyštivými flitry, jaké jsem dala i na korzet šatů, a práce byla za necelou hodinu hotová.

Rychle jsem se osprchovala a oblékla si čisté spodní prádlo. Opatrně jsem vklouzla do šatů a pomalu si je zapnula. Boty jsem tentokrát zvolila malinko odvážnější a na vyšším podpatku. Koupila jsem si je ve městě, když jsem té milé paní z obchodu šla ukázat můj konečný výtvor. Byly celé stříbrné a s otevřenou špičkou. Když jsem si je nazula, měřila jsem konečně aspoň metr sedmdesát a chůze v nich byla kupodivu pohodlná. Prošla jsem se po pokoji a šťastně se usmála. Nechtěla jsem se moc líčit, tak jsem si jen přepudrovala malinko nos, abych se neleskla, a rty si přetřela průhledným leskem.
Podívala jsem se na sebe do zrcadla a párkrát zamrkala. Mé dlouhé vlasy mi v hustých loknách spadaly až k útlému pasu a má tvář byla oslněná zářivým úsměvem.

Nasadila jsem si škrabošku a v tu ránu mi mé jasně modré oči vynikly. Párkrát jsem se zatočila a poté vyšla z pokoje.

***

Dobře. Bylo to horší, než jsem si myslela. Ples se konal v obrovském divadelním sále, spojeném s tělocvičnou, a musela jsem sejít schody, abych se do sálu dostala. Stála jsem na chodbě a už slyšela hlasitou hudbu. Polkla jsem knedlík v krku a zhluboka se nadechla.
Šlo jen o to přijít tam a ukázat všem, že jsem možná šedá myš hlásící se při hodinách a vypadající jako dvanáctiletá holka, ale mám také city. A je mi jedno, jak moc trapně budu vypadat. Prostě jenom rychle sejdu po schodech, zatančím si s někým, napiji se nealkoholického punče a půjdu. Nic těžkého...

Ano, jsou tu ty obavy, že budu vypadat trapně nebo že se mi budou smát, ale kvůli tomu se přeci neotočím a nevrátím zpět do prázdného pokoje v kampusu. Už jsem tady, mám ušité šaty a hraji si na Popelku. Nemůžu to teď vzdát.

Vešla jsem do zadních dveří sálu a rozhlédla se kolem sebe. Zatím si mě nikdo nevšiml.
Pomalu jsem doklapala ke schodům a za chvíli už stála přesně u nich. Polkla jsem. Všude kolem zářily reflektory a ze sklíček disco koule se odrážela malá světýlka, která mi přistávala na šatech.