A přesto tak rozdílní

Kapitola šedesátá šestá

Následující ráno bylo trošku zbrklé, protože s Harrisonem jsme usnuli v mé posteli v objetí a Maya na nás ráno koukala s překvapením. Ne, že by si na náš vztah už nestihla zvyknout, ale nikdy u nás Harrison přes noc nezůstával, takže jsem ho zahnala do koupelny, aby se převlékl a vysprchoval, a Maye se po celou dobu vytrvale omlouvala.

,,To je dobrý,'' ujišťovala mě, ale tváře měla červené a já se cítila provinile. Po tom, co mi vlastně vyznala lásku, jsme se k sobě chovaly trošku jinak.

Když Harrison odcházel, naposledy si mě k sobě přitáhl, políbil mě a připomněl mi ten dnešní večírek. Na to jsem mu jen kývla a vyprovodila ho mlčky ven. Dívala jsem se za ním, dokud mi nezmizel z dohledu, a pak se vrátila zpět do pokoje.

Maya se malovala a pobrukovala si nějakou mně neznámou písničku, a když si všimla, že ji pozoruji, usmála se.

,,Miluje tě, víš to?'' řekla k mému překvapení a já v odpovědi rychle zamrkala. ,,Jak se na tebe dívá. Jak se k tobě chová... Jakobys byla ta nejcennější drahokam na světě.'' Obtáhla si oči černou tužkou a rty si přetřela leskem. ,,Ten se tě jen tak nevzdá, Liv.'' Usmála se a já jí letmo úsměv oplatila.

,,Já vím. Už si nějak nedokážu představit, že bychom my dva...,'' zasekla jsem se a větu raději nedokončila. Maya se zatvářila chápavě a naposled se ještě zadívala do zrcadla, než ke ke mně došla a dlouze mě objala.

,,Tak se ho prostě nevzdávej, Liv,'' zašeptala přejícně a já byla tolik ráda, že už je mezi námi všechno v pořádku.

Z pohledu Adama

Mířil jsem za Liv, protože jsem ji chtěl vzít před tou party do kina. Pořád básnila o tom, že by chtěla vidět nějakou pořádnou depku, a mně dnešek přišel jako vhodná příležitost. Navíc mi chyběly ty naše společný momenty, i když byly mnohdy až moc citově založený.

Ruce jsem měl v kapsách a hvízdal jsem si, než jsem uviděl Samuelse postávajícího u kampusu. Bavil se s tím svým trochu šáhlým dvojčetem a nevypadal z toho moc nadšeně. Naopak, tvářil se nasraně a vypadalo to, že tomu ulízanýmu frajírkovi každou chvíli jednu vrazí.

Něco se dělo a mně přišlo správný, abych se do toho vložil a popřípadě tomu i zabránil. Došel jsem k nim a oba na mě vrhli úplně odlišný pohledy. Harrison mě docela rád viděl, kdežto ten druhej vypadal otráveně.

,,Zdravím, hoši! Vypadáte, jako byste se chtěli navzájem povraždit,'' poznamenal jsem s křivým úsměvem, abych protrhl ticho, který mým příchodem nastalo. Nevěděl jsem, proč se do toho tak hrnu, ale myslím, že mě tam Samuels nutně potřeboval.

,,Nejseš daleko od pravdy,'' ucedil Harrison nevrle a zatnul obě pěsti.

,,Odejdi, tohle je jen mezi náma,'' vyplivl jedovatě Edward - mám pocit, že se tak jmenuje - a hned na to se nahlas rozkašlal.

,,Měl by sis zajít k doktorovi, vypadáš děsně,'' řekl jsem mu místo toho a on obrátil oči v sloup. ,,Ne, fakt. Hrozně se potíš, třeseš se, furt kašleš, máš zakalený oči... Asi máš nehezkou chřipku, kamaráde,'' sdělil jsem mu s veškerou upřímností a on se celej vzteky napnul.

,,Nepotřebuju tvou diagnózu, Kylene!'' odsekl a já před sebe zvedl ruce v obraně.

,,Má pravdu,'' přitakal Harrison. ,,Místo toho, aby ses sral do života Olivie, se radši postarej sám o sebe!'' Zpozorněl jsem a trochu se zamračil.

,,Jak ses sral do života Liv?'' Podíval jsem se nejdřív na Edwarda a pak i na Harrisona, od kterého jsem spíš čekal odpověď, ale ten mlčel.

,,Ale nijak.'' Mávl nad tím rukou Edward a chtěl odejít, avšak já mu zastoupil cestu.