Kapitola šestá

824 58 2
                                    

Opravdu jsem si nemyslela, že někdy půjdu na vysokoškolskou party. Že se budu muset jít podívat mezi mé přiopilé vrstevníky, jen kvůli tomu, abych pomohla své kamarádce v nouzi.
Upřímně? Nemám ráda hlasitou hudbu, která je učiněný nevkus. Dávám přednost klasice a legendární kapelám jako jsou Beatles nebo králi Rock 'n' Rollu Elvisi Presleymu. Neupřednostňovala jsem v žádném případě interprety dnešní doby, kteří zpívali nebo rapovali o drogách a podobných věcech.

Zanechala jsem svých nesouhlasných myšlenek a vytáhla z tašky mobil.
Emma se měla vrátit až za půl hodiny, jelikož se jí protáhla zkouška z tancování, a s Edwardem jsem se rozloučila ještě před tím, než jsem se vydala na svůj pokoj. Slíbila jsem mamce, že jí zavolám, tak když mi teď zbývalo těch několik minut, chtěla jsem toho využít. Vytočila jsem její číslo a zhluboka se nadechla.

,,Mami?'' hlesla jsem, když se z telefonu ozvalo zapraskání.

,,Zlatíčko, to jsem ráda, že mi voláš!'' zajásala mamka až přehnaně nadšeně a já se musela zasmát. ,,Jak se tam máš? Táta říkal, že jsi tam měla nějaký problém, co-,''

,,Neboj, ten jsem už vyřešila. A jinak se tu mám dobře,'' přerušila jsem ji dříve, než to začala rozebírat. Mamku znám moc dobře na to, abych věděla, že dokáže vše probrat do největších detailů.

,,To jsem ráda, ale víš, co jsem ti říkala o skákání do řeči?'' pokárala mě, a tak jsem se rychle omluvila. Vím, jak na tohle všechno byla mamka háklivá. ,,A co škola, zlatíčko?'' zeptala se ihned a já se dala do vášnivého vyprávění o pár testech, co jsme zatím psali.
Obloukem jsem se vyhnula o plánech na dnešní večer a rozloučila jsem se se slovy, že jí v neděli určitě zavolám.

Přesně po pěti minutách se vrátila Em s omluvou a radostně se začala připravovat. Protočila jsem nad tím v duchu oči, protože jsem s ní její nadšení opravdu nesdílela.
Když se Emma už začala oblékat, usoudila jsem, že bych pomalu měla také začít. Ze šatníku jsem vytáhla své oblíbené šaty pastelově tyrkysové barvy s krátkými bílými rukávky a odešla s nimi do koupelny.

Přetáhla jsem si je přes hlavu a usmála se na sebe. Vlasy jsem si pro změnu rozpustila a pečlivě učesala. Rty jsem si přetřela ovocným balzámem, a aby se neřeklo, tak jemně narůžovělým odstínem rtěnky, kterou mi mamka věnovala k šestnáctinám.
Od přírody jsem měla jemnou pleť, a tak jsem nepotřebovala moc make-upu. Přišlo mi zbytečné ho na sebe patlat a ničit si tak přirozený vzhled.

Vyšla jsem z koupelny a obula si bílé lakované boty na opravdu malém a decentním podpatku. Zhlédla jsem se v zrcadle a malinko se pousmála. Opět jsem vypadala jako mladá dáma. Otočila jsem se k Em, která na sobě měla velmi odhalující oděv, jenž se mi vůbec nelíbil, a ta si mě změřila udiveným pohledem. Zamračila se a nandala si velké zlaté kruhy do uší. Nechápavě jsem pozvedla jedno obočí a ona cukla koutkem rtů dolů.

,,Ty-Ty chceš jít v tomhle?'' zeptala se nejistě a popotáhla si svou černou úzkou mini sukni více nahoru. V duchu jsem si znechuceně odfrkla. Em jsem měla sice ráda, ale i tak se oblékala velice nevhodně.

,,Ano, nelíbí se ti snad?'' otázala jsem se krapet rozhozeně a urovnala si lem svých šatů.

,,Ne, to ne! Jsou moc hezké, vážně! Ale... Na party s nimi budeš trochu vyčnívat,'' řekla mi a nazula si lodičky na jehlovitém podpatku, čímž byla ještě o něco větší. Připadala jsem si vedle ní jako skřítek se svým necelým metrem šedesát.

,,Nevadí, já jsem za ně ráda,'' ujistila jsem ji pyšně s malým úsměvem a pak se zarazila, když jsem si uvědomila, kam se vlastně chystám. ,,Nebo bych možná měla zůstat tady,'' zamumlala jsem se sklopenou hlavou.

A přesto tak rozdílníKde žijí příběhy. Začni objevovat