A přesto tak rozdílní

Kapitola čtyřicátá devátá

   Nemůžu uvěřit, že mi Harrison neřekl, že má desátého února narozeniny! Bude mu dvacet tři let a já – jeho přítelkyně - o tom nevím! Za necelých čtrnáct dní máme dokonce i vystoupení a už máme před sebou jen poslední dvě zkoušky.

Ani nevím, co mu k takovým narozeninám mám dát. Vím, že má rád auta, mejdany, holky, ale party mu uspořádá už Picta fiver a já toho tak moc na výběr nemám.

K tomu všemu je na mě Harrison trochu naštvaný, protože mě neustále podezřívá, že mám něco s Adamem. Na mém uvítacím večírku nás totiž zahlédl, když jsme se smáli a tancovali, a je proto po celou dobu rozčílený. Nemůžu mu to mít za zlé, ale Adama se už nevzdám, protože je skvělý přítel a nahrazuje mi Edwarda.

Jak mám za tak krátkou dobu sakra – libra - stihnout vymyslet a koupit úžasný dárek, který by vše vyřešil? Většinou kupuji dárky měsíc předem, abych se ujistila, že jsou dostatečně perfektní.

Obraz ode mě už měl, písničku jsem před ním už zpívala a prakticky byla o něm, takže ani to mi nepřišlo vhodné. Kupovat mu nějaké zvíře byla hloupost a nic jiného už mě nenapadalo.

I když... Vlastně ano. Nemusím mu dávat nic zbytečně drahého, protože vím, že si na to nepotrpí, ale mohla bych mu dát něco od srdce. Něco, co bude mít jen on!

Se svým nápadem jsem byla nadmíru spokojená. Potřebovala jsem jen odvoz, ale kdybych poprosila Harrisona, mohla bych tak své překvapení prozradit, protože byl hrozně zvědavý člověk a s jeho uměním by to ze mě dostal během několika vteřin.

Vytočila jsem proto Adama a nečekala ani moc dlouho, než to zvedl.

,,Adame?'' vyhrkla jsem ihned, jak se ozvalo v mobilu zapraskání.

,,Liv?'' odpověděl mi rozespale otázkou a zaslechla jsem, jak se ztěžka zvedá z postele.

,,Ano, to jsem já. Něco bych od tebe potřebovala.'' Kousla jsem se do rtu a vyčkala, než se vzpamatuje. Taky bylo teprve osm hodin ráno a Adam jistě propařil celou noc, čili toho moc nenaspal.

,,Vždy k službám, krásko, o co jde?"

,,Nejdřív se probuď, oblékni a pak pro mě prosím zajeď. Musíme do města skočit koupit dárek Harrisonovi,'' vysvětlila jsem rychle a trochu ho popohnala, protože jsem byla celá netrpělivá.

,,Dobře... Ale jestli se to ten mrzout dozví, zabije mě,'' upozornil mě a já nad tím jen mávla rukou, protože v nejhorším případě by ho akorát tak seřval.

,,Ty to nějak přežiješ,'' odvětila jsem chlácholivě. ,,Jo a, Adame?'' Zamumlal na souhlas a znovu si zívl, takže jsem to musela říct rychle, aby dřív neusnul. ,,Vezmi Harrisonovi nenápadně nějaké čisté oblečení. Jako mikinu, triko a tak. Nejlépe černé, děkuji!'' Típla jsem hovor dříve, než stačil něco namítat, a šla se okamžitě obléknout.

Maya ještě spala, protože včera do noci ponocovala, a pohled na ni byl opravdu komický. Zrzavé vlasy měla poházené okolo hlavy a ležela rozvalená po celé své matraci. Připomnělo mi to Emmu.

Jsem opravdu ráda, že ji mám jako spolubydlící. Je neuvěřitelně milá a ráda si se mnou povídá. Rozhodně lepší varianta než ta nafoukaná Lisa. Ta se mi od té události u bazénu vyhýbala obloukem, stejně jako Glorie, ale na Harrisona dělala oči pořád. Byla bych oběma vděčná, kdyby se laskavě držely dál.

Venku teď docela mrzlo, takže jsem na sebe raději hodila ještě kabát a pořádně se do něj zachumlala.

Před kampusem jsem stála ale jen chvíli, protože Adam dorazil během několika minut. Pokud chtěl být člověk totiž členem Picta fiver, musel dobře a rychle ovládat řízení. Myslím, že už jen z tohohle důvodu by mě mezi sebe nevzali.