A přesto tak rozdílní

Kapitola třicátá sedmá

Tak dobře, ještě než začnu líčit svůj vztah s Harrisonem, měla bych Vás upozornit, že to nebude hezké. Dalších milion hádek. Nespočet slz a nadávek, ty hlavně z Harrisona strany. Ale hlavně lží. I přes tyhle všechny věci, náš vztah vydržel sedm měsíců. Ne na den přesně, ale přibližně to bylo sedm měsíců. Věděla jsem od začátku, že Harrison není ideální partner do vztahu, ale přesto mi to přišlo dokonalé. Naše společné chvíle se mi vryly do paměti navždy.

***

Po Vánočních prázdninách se vše vrátilo do původních kolejí. Tedy... ne všechno. Já a Harrison jsme teď byli pár. Tajili jsme to úspěšně, protože jsme se ve škole navzájem ignorovali a občas prohodili pár slov, aby se neřeklo. S Edwardem jsem se dál bavila jako nejlepší kamarádka, ale nikam dál jsem zajít nehodlala a on to nejspíš vytušil.

Bez Emmy se zdálo být všechno smutné a negativní, protože z ní vždycky vyzařovala ohromná energie, která mi tu teď chyběla. Místo ní mi přidělili novou spolubydlící, která byla naprostou kopií Glorie Baldwinové. Všude si vystavila svoje laky, rtěnky, voňavky, řasenky a spousty dalších zbytečností. Snažila se být přehnaně vstřícná, ale už od pohledu bylo zjevné, že se jí nelíbím. Ne že by tomu u mě bylo jinak.
V pokoji to teď páchlo jako v nevěstinci a Lisa, má nová kamarádka, z něj ten nevěstinec skoro udělala. Navíc se připojila k O'Barbies, čili jsem neměla vůbec žádné soukromí. Nejenže si k nám zvala kluky, ale také všechny dělnice a samotnou včelí královnu.

Naštěstí jsem tolik v kampusu nebyla. Jen na noc. Hodně jsme zkoušeli s divadlem a sborem. Pozítří se mělo konat totiž to lednové vystoupení. Měla jsem v něm sólo a byla z toho velmi nervózní. Nebyla jsem žádná zpěvačka, jen jsem si vždycky prozpěvovala sama pro sebe.

Ráno bylo vážně úžasné. Lisa měla ve zvyku vstávat brzo stejně jako já, takže mi zabrala koupelnu a vyšla z ní až po půl hodině. Nemohla jsem se tedy osprchovat a stačila jsem si jen vyčistit zuby. Navíc nahodila otravný nevinný úsměv a ještě měla tu drzost zeptat se mě, jak vypadá ve své nové ultra krátké mini sukýnce. Lezla mi na nervy svou povahou, vzhledem a celkovým chováním. Vtírala se mezi kluky z Picta fiver a pokukovala po Harrisonovi, což mě znervózňovalo, protože mi bylo jasné, že přesně tyhle typy holek Harrison obšťastňoval, když jsem mu ještě nevstoupila do života.

***

Šla jsem do učebny literatury a posadila se vedle Edwarda. Harrison seděl pár míst ode mě, a jakmile mě zaregistroval, usmál se. Úsměv jsem mu letmo oplatila a vyložila si na lavici sešity.

,,Moji milí studenti,'' ozval se pronikavý hlas paní profesorky Bloodworthové. ,,Na konci ledna proběhnou průběžné zkoušky z Vašich třech zvolených předmětů, které máte doufám už vybrané. Jsem povinna Vám sdělit veškeré informace.'' Rozhlédla se po třídě a posadila se na okraj svého psacího stolu. ,,Budete zkoušeni jen z toho, co jste se zde naučili, takže se nemusíte bát, že bychom Vás při zkoušení nějak překvapili. Musíte dosáhnout alespoň sedmdesáti bodů ze sta, abyste mohli na škole nadále studovat.'' Nervózně jsem se zavrtěla na židli. Měla jsem už předměty vybrané. Umění, herectví a literaturu, popřípadě historii. ,,Pokud máte nějaké dotazy, ráda je teď zodpovím.'' Tázavě zvedla obočí a několik rukou hned vystřelilo nahoru, včetně té mé.

,,Liv?'' Vyvolala mě jako první a já se na ni mile usmála.

,,Pokud bych náhodou zkoušky neudělala, je možný opravný termín?'' Bloodworthová zvedla jeden koutek svých úzkých rtů nahoru a kývla.