A přesto tak rozdílní

Kapitola první

   Poslední dny se pro mě staly nejpřevratnějšími za celý můj dosavadní život. Přistěhovala jsem se z Manchesteru do Londýna, abych začala chodit na svou vysněnou vysokou a abych odstartovala poslední fázi svého života, co se studia týče. 

Bylo na čase se osamostatnit a splnit si svoje sny, které ve mně rostly už od útlého dětství.

Odmalička jsem se toužila stát herečkou, a tak když mě přijali na Akademii umění se zaměřením na herectví, věděla jsem, že tím odstartuju něco velkolepého. 

Jediné, co mi v tom pocitu štěstí překáželo, byl fakt, že Akademii umění řídil můj otec. Bála jsem se, že si ze mě zdejší studenti budou utahovat a že se tak pro mě vysoká stane peklem, poněvadž si všichni budou myslet, že jsem se na školu dostala protekcí a ne pomocí svého talentu.

Nechtěla jsem se tím ale zneklidňovat, a tak jsem popadla zbytek svých věcí a vyrazila za mámou k autu, abychom mohly vyrazit.

***

   Mamka auto zaparkovala přesně před kampusem a já se podivila, jak je to tu velké a omšelé. Představovala jsem si prostředí i školu trochu jinak, protože na obrázkách z internetu vypadala zachovalejší.

Máma se na mě pyšně usmála a mě přímo nadnášel pocit, že je na mě hrdá. Nikdy mi moc neschvalovala můj sen stát se herečkou, ale když mě pak viděla hrát, došlo jí, že je to povolání pro mě jak dělané, přestože ze mě chtěla mít právničku nebo doktorku. Mému přání však podlehla a začala mě naplno podporovat.

,,Jsi připravená, zlato?'' optala se mě s úsměvem a stiskla mi povzbudivě ruku. Věnovala jsem jí jeden ze svých nejlepších úsměvů na oplátku a znovu pohlédla na ohromné budovy před sebou.

,,Ano,'' vydechla jsem a naposledy ji objala, než jsem z červeného Fiatu vystoupila.
Otevřela jsem kufr a popadla své dvě velké tašky plné věcí. Mamka mi vzala příruční kabelku a kufřík s učebnicemi a sešity. Vyšla jsem směrem ke vchodu do mé nové školy a ohlédla se ještě za sebe, zda mě mamka následuje. Nechtěla jsem působit příliš nadšeně, a tak jsem se usmívala jen zevnitř.

Prošly jsme dlouhou chodbou, která nás zavedla do patra, kde už byly rozmístěné pokoje pro studenty. Pohlédla jsem na papír ve své ruce, kde bylo napsané číslo mé ubytovny, a kontrolovala všechna ostatní na dveřích. Konečně jsem zahlédla ty své, které mi měly náležet těch pár let, co tu budu pobývat. Samozřejmě jsem měla v plánu jezdit domů, hlavně o prázdninách a svátcích, přesto však jsem si teď musela přivyknout na skromnější způsob života.

Vzala jsem za kliku a ocitla se v docela prostorné místnosti, ve které se nacházely dvě perfektně ustlané postele. Hned mi bliklo hlavou, že nejspíš budu mít čistotnou spolubydlící, což mě potěšilo, protože na pořádek jsem si potrpěla.

Vešla jsem dovnitř a pobídla mamku, aby šla za mnou. Obě dvě jsme položily všechna má zavazadla na zem a já se k mámě otočila čelem. Šťastně jsem vyjekla a vrhla se jí už poněkolikáté kolem krku.

,,Jsem tady, mami! Chápeš to?!'' zašeptala jsem jí radostně do ucha a ona mě stiskla v náručí.

,,To víš, že jsi, zlatíčko,'' promluvila ke mně něžně a setřela si slzu, která se jí svezla zničehonic po tváři. ,,Nezapomeň, že jsi Sparksová. Jsi vychovaná, krásná, talentovaná a chytrá, jasné?'' Jen jsem jí na to s úsměvem přikývla a ujistila ji, že budu v pořádku. Naposledy mě políbila do vlasů, než opustila můj nový pokoj, a já v něm zůstala sama.

***

   Mezitím, co jsem čekala na svou novou spolubydlící, jsem si vybalovala všechny věci a oblečení pečlivě naskládala do komínků ve skříni. Boty jsem si dala na dno a učebnice uložila do šuplíků, aby se nepomačkaly. 

Zrovna, když jsem si chtěla dát do poliček své knížky, zachrastil klíč v zámku a dveře se otevřely. Pohled mi spadl na vysokou brunetku, která něco vehementně vyprávěla klukovi po svém pravém boku. Všimla jsem si jen, že ten má hnědé kudrnaté vlasy, ale jelikož ke mně stál zády, neměla jsem tak šanci mu nahlédnout do tváře.

,,Jé, ty musíš být Olivie, že? Má nová spolubydlící,'' všimla si mě ta dívka s dlouhými rovnými vlasy a výrazným obočím. Přikývla jsem a došla k nim. Kluk vedle ní se na mě konečně podíval a zářivě se usmál. Na tvářích se mu díky tomu vytvořily roztomilé ďolíčky.

,,Ano, ale říkejte mi pouze Liv, prosím,'' pokynula jsem jim slušně a s oběma si potřásla rukou.
Kudrnatý kluk se mi představil jako Edward a dívka vedle něj jako Emma. 

,,A ty si zaměřená na co?'' promluvil Edward a posadil se na Emminu postel. Emma ho následovala a já si sedla naproti nim.

,,Na herectví,'' odtušila jsem a navázala ihned otázkou. ,,Vy?''

,,Aha, tak to nebudeš chodit ani s jedním z nás,'' zareagoval na mou odpověď Edward a já si zklamaně povzdechla. ,,Emma chodí na tanec a já na zpěv,'' vysvětlil. ,,Ale můj bratr chodí na divadlo,'' nezněl moc nadšeně, když zmínil svého sourozence, a Emma se zatvářila stejně.

 ,,Aha, a co upřednostňuje tvůj bratr? Shakespeara? Wilda? Nebo třeba Shawa?'' ptala jsem se s nadějí v hlase a už si malovala, že tu budu mít nového kamaráda.

,,Ten upřednostňuje možná tak sex, chlast a cigarety,'' odfrkla si Emma a Edward jen souhlasně pokýval hlavou.

,,Prosím?'' zalapala jsem po dechu po jejích slovech a ona se uchechtla.

,,To neřeš, zítra ti většinu lidí tady představíme a ukážeme ti všechny spolky,'' ujistila mě, ale náladu mi tím rozhodně nezvedla. Hlavou mi kolovaly pochyby, že tu zapadnu, pokud se tu nacházelo víc podobných lidí bratru Edwarda.  ,,Vsadím se, že ty budeš patřit mezí nás. Mezi ty chytrý, jelikož slyším, jak se vyjadřuješ.'' Malinko jsem se pousmála a pak jsem se šla znovu věnovat vybalování věcí.

Emma s Edwardem za chvíli pokoj opustili a já si lehla na svou postel. Doufala jsem, že tu bude víc takových lidí jako byli oni, jinak by to totiž mohlo znamenat, že ta škola nebude tak báječná, jak jsem si ji původně malovala.