A přesto tak rozdílní

Kapitola dvacátá

Podzimní prázdniny začaly a já tak mohla spolu s Edwardem vyrazit. Ještě před tím pro mě přijela mamka a přivezla mi další kufr s čistým oblečením a prádlem.
Byl divný pocit vidět ji po tak dlouhé době. Nechala si ostříhat vlasy a nehty nalakovat pastelovou růžovou. Raději jsem se jí nezmiňovala o tom, že jsem se s Harrisonem chvíli stýkala a zdálo se, že jsme kamarádi. Vím, že by to neslyšela ráda, kór potom, co jsem jí řekla, jaký na mě byl.

S Harrisonem jsme se od toho večera nebavili. Zdálo se, že znovu nasadil svou ledovou masku a nikomu nedovoloval, aby ji sundal. Ani mně.

Záhadnou dívku stále nenašel a myslím, že se mu to ani nikdy nepodaří, protože bych se musela sama odhalit. Po tom, co mi řekl, ať se mu už nikdy neopovažuji říkat, že ho mám ráda, mi ani nijak nescházel. Ať se omluví on. Já mu na to kašlu.

,,Ahoj, krásko,'' přivítal mě mile Edward a já se začervenala. Naskládal moje věci do kufru auta a otevřel mi dveře. Omluvila jsem se mu, že chci pro jistotu sedět vzadu, a on pohotově dveře od spolujezdce zavřel a otevřel mi ty zadní. Tvářil se sice trošku zaskočeně, ale nejspíš vycítil, že není vhodná doba na to se vyptávat.

,,Těšíš se?'' zeptal se, když nastartoval, a podíval se na mě do zpětného zrcátka.

,,Jo,'' usmála jsem se. ,,Těším,'' dodala jsem a po zbytek cesty se dívala z okna, zadržovala dech vždy, když Edward přidal plyn, a bavila se s ním, jako by mi jízda autem vůbec nevadila.

***

Chata Samuelsovy rodiny byla opravdu nádherná. Dřevěný velký srub s dvěma patry nacházející se vedle křišťálového jezera. Ta zeleň všude kolem ve mně vzbudila vzpomínky na Švýcarsko, kde bydleli moji prarodiče. Rozhlédla jsem se kolem sebe a šťastně se na Edwarda usmála.

,,Páni,'' vydechla jsem. ,,Je to tu nádherné,'' zhodnotila jsem celé místo a obydlí.

,,Jsem rád, že se ti tu líbí,'' odvětil Edward. ,,Představím tě tátovi a pak se půjdeme podívat dolů do města. Musím ti přeci ukázat zdejší knihkupectví a pozvat tě na nejlepší horké kakao s marshmallows,'' zazubil se a já kývla na souhlas. Oba ověšení taškami jsme vstoupili dovnitř srubu, který byl provoněný čerstvým dřevem a skořicí.

,,Tati?'' zvolal Edward tázavě do prázdné chodby.

,,Ede?'' Naproti nám se objevil vysoký muž s prošedivělými vlasy a zdvihnutým obočím. V ruce držel mobil a brýle na čtení. Tázavým pohledem spočinul na mně a přívětivě se usmál. ,,A ty budeš... Olivia, že?'' Napřáhl ke mně velkou ruku s dlouhými štíhlými prsty a já do ní vložila tu svou malou.

,,Ano, ale říkejte mi pouze Liv, děkuji. Velmi mě těší, že jste mi dovolil jet sem na takové krásné místo,'' řekla jsem slušně a pan Samuels nad tím mávl rukou.

,,To nestojí za řeč. Rád poznám Edwardovu kamarádku.'' Zvedl koutky nahoru a pak dodal: ,,Tykejte mi. Jsem David.'' Kývla jsem a opět si stoupla vedle Edwarda. ,,Ede, odveď Liv do jejího pokoje a pak přijďte dolů,'' pokynul Edwardovi a zašel zpátky do dveří, ze kterých se předtím vynořil.

,,Máš milého otce,'' nadhodila jsem, když jsme stáli v druhém patře. ,,Vidím tam jistou podobu,'' poškádlila jsem ho a on pobaveně zavrtěl hlavou. Byla to ale pravda. Pan Samuels byl také vysoký, měl široká ramena a i na svůj věk měl stále husté vlnité vlasy.

,,Jo, táta je fajn,'' přitakal Edward. ,,Tak, tohle je tvoje nynější království. Večer si můžeš vybalit, ale teď musíme splnit všechny mé plány.'' Rozpřáhl ruce a představil mi můj nový pokoj. Měla jsem krásný výhled na jezero, na které jsem se mohla dívat díky obrovskému oknu s širokým parapetem. Po pravé straně stála velká mahagonová postel s nebesy a naproti ní komoda a skříň. Nemusela jsem se tedy bát, že se mi sem mé věci nebudou vejít.