A přesto tak rozdílní

Kapitola devátá

Přivítala jsem další pátek tady na Akademii ranní jógou a protáhla si tak všechny ztuhlé svaly v těle. Nebyla jsem moc sportovní typ, ale zrovna jóga byla můj oblíbený koníček.
Po cvičení jsem se osprchovala a oblékla si pletený světle šedý svetr a bílé úzké rifle. Obula jsem si tmavě modré vansky a připravila se tak na chladnější počasí, které mělo nastat. Učení jsem měla připravené již dávno, a tak stačilo jen vzbudit Emmu, abychom každá mohla jít na své vyučování.

První hodinu byla všeobecná výuka a bez Emmy a Edwarda se mi tam moc nechtělo. Kór, když jsem seděla před tím neandrtálcem a jeho spolkem.
Celou hodinu jsem byla nucena muset poslouchat jejich rozhovor, do kterého se kupodivu Harrison moc nezapojoval. Párkrát přitakal, ale jinak byl potichu. Při samostatné práci jsem zaslechla něco zajímavého.

,,Zejtra jsem zařídil pořádný mejdlo u nás. Dustin v úterý celou dobu přemlouval Emmu, aby přišla. Řekla, že přijde. Bude to prej velký. Dustin jí chce způsobit veřejnou potupu.'' Ztuhla jsem, když Angelova ústa opustila tato slova.

,,A proč?'' zeptal se Clay.

,,Protože Dustin, vole. Ten si rád hraje s citlivejma holkama. Stejně jako náš Harrison, co?'' ušklíbl se Angel.

,,Drž hubu!'' odpálkoval ho mrzutě.

,,Sorry, ty je vlastně jen vopícháš.'' Clay se s Angelem nahlas rozesmáli a přilákali tak pozornost profesorky.

,,Price! Rowland!'' zahřměla. ,,Laskavě odejděte!'' rozkázala a já se v duchu zasmála nad jejich nepozorností. Úsměv mě přešel, jakmile učitelka pravila: ,,Sparksová, ty jsi druhý Einstein. Vysvětli Samuelsovi zatím látku!'' přikázala i mně a zmizela ve dveřích. Povzdechla jsem si, ale pilně se ujala své práce.

,,Dobrá, zjevně nechápeš-''

,,Mlč, kurva! Nehodlám se šprtat!'' utlumil mě během vteřiny a já si pro sebe pohoršeně mlaskla.

,,Vyprošuji si tenhle tón hlasu, Harrisone! Okamžitě to pochopíš, nebo z toho budu mít problém já!'' napomenula jsem ho zamračeně a on si odfrkl.

,,Ještě jednou mi něco nařídíš a ten tvůj slavnej sešítek, kterej neustále nosíš s sebou, neskončí dobře!'' pohrozil mi a ukázal na můj diář, ve kterém jsem měla napsáno úplně všechno.

,,Budu ti říkat, co máš dělat, do té doby, než neporozumíš látce, která je jasná i dítěti v prvním ročníku střední školy!'' Opřela jsem se o lavici a nakvašeně na něj vyprskla.
Pár hlav se na nás otočilo, ale jinak jim naše hádka nejspíš přišla naprosto normální. Harrison doslova zrudnul vzteky a vstal z lavice.

,,Řekla sis o to, Sparksová! Já jsem tě varoval!'' Zmateně jsem sledovala jeho pohyby a zalapala po dechu, když popadl můj milovaný diář, bez kterého neudělám ani krok. ,,Hej, Milesi, hoď mi cocacolu!'' zakřičel k první lavici, kde seděl brýlatý kluk. Bez váhání mu hodil dvoulitrovou láhev nezdravého nápoje, kterou měl doteď položenou na lavici, a já nechápavě pozdvihla obočí. Co tím zamýšlí?

,,Opovaž se!'' snažila jsem se doskočit ke svému diáři, který naschvál držel, v co největší vzdálenosti, ale bylo to marné.
Začala jsem pociťovat beznaděj a úzkost, protože ten diář pro mě znamenal opravdu hodně. Byl datován na tři roky a já ho měla už od loňska. Snažila jsem se mu ho vymanit, ale byl prostě vyšší a tělesně zdatnější.

,,Pojď si pro něj, Sparksová!'' pobízel mě a pomalu vycházel ze třídy. Nechtěla jsem přijít o hodinu, ale pokud to znamenalo, že se ten diář alespoň pokusím dostat, tak mi to za to stálo.
Vyběhla jsem za ním a on se dlouhými kroky hnal směrem, kde jsme se minule rozloučili.
Než jsem ho doběhla, diář ležel otevřený na zemi a on se nad tím povýšeně skláněl s flaškou coly pořád v ruce.
,,Ani jste mi nedal příležitost k tomu, abych vám předložila své argumenty, které by vás utvrdily v tom, že mám pravdu, když řeknu, že herec či herečka se nemusí ihned svlékat. Ano, máte pravdu, že v herectví záleží na tom, abychom se nestyděli, ale každý má své hranice. A když já vám řeknu, že se ze svých osobních důvodů nechci odhalovat před svými novými spolužáky, které ještě ani moc neznám a z níž je jich několik na míru perverzních, měl byste to respektovat...'' snažil se napodobit můj hlas a posměšně se na mě zahleděl. ,,Jak dojemné, Olivie,'' zašklebil se a vhrnul mi tak slzy do očí.
Ty se skutálely po tvářích v tom okamžiku, co odšrouboval víčko od energetického nápoje a tmavá přeslazená tekutina pošpinila mé smetanově bílé stránky.