A přesto tak rozdílní

Kapitola třicátá třetí

   Hned jak jsem vstala, rychle jsem se oblékla a asistovala Em při ranní nevolnosti. Doporučila jsem jí zůstat raději dnes na pokoji a vyrazila na vyučování sama. Cítila jsem, že toho na mě bylo moc. Emma, škola, Harrison, Edward, Vánoce. Neměla jsem ani jeden dárek a za dva týdny už měl být Štědrý den. Pro někoho fůra času, pro mě - která dárky kupuje dva měsíce předem -- to bylo na poslední chvíli.

Ještě k tomu všemu to lednové vystoupení se zpěvem a vsadila bych se, že dnes se budou rozdělovat role na Romea a Julii, což se každý rok hraje na Den sv. Valentýna. Miluji tuhle tragédii, ale nemyslím si, že by mě na roli Julie vybrali. Chce to někoho, kdo je na této škole už déle. Tipuji, že Romeo bude Ben a Julie nejspíš Carley, protože ty už na herectví chodili od prvního ročníku. Bude mě to mrzet, ale i když dostanu roli malou, pokusím se ji zahrát, co nejlépe.

,,Liv, co se děje? Poslední dobou mi přijde, že se mi vyhýbáš,'' zašeptal vedle mě Edward. Odprostila jsem se od svých myšlenek a párkrát zamrkala.

,,Co si říkal?'' Edward si povzdechl.

,,Že mi přijde, že se mi vyhýbáš,'' zopakoval znovu a já zavrtěla hlavou na důkaz nesouhlasu.

,,Ne, já jen-'' odmlčela jsem se. Nemohla jsem mu říct o Emmě a vlastně ani o Harrisonovi. Zatím. ,,Jen je toho teď moc," usmála jsem se, abych zakryla tu nejistotu, která z mých slov přímo čišela, a otočila se zpátky k tabuli. Právě jsme měli hodinu literatury a já ji skoro vůbec nevnímala.

,,Jak moc? Já ti pomůžu, jen mi řekni jak, protože potom, co jsem ti řekl, si-''

,,Edwarde, teď ne!'' přerušila jsem ho se zvýšeným hlasem a ihned si dala ruku před pusu, protože se většina třídy otočila.

,,Slečno Sparksová, mohla byste mi laskavě povědět, proč přerušujete můj výklad?'' zaburácela profesorka Bloodworthová mým směrem a já na sucho polkla. Věděla jsem, že takový přístup na svých přednáškách nesnese. ,,Pojďte sem!'' přikázala mi a já pomalu vstala. Tohle bylo poprvé, co mě někdo okřikl v hodině.

,,Vážně děkuji!'' sykla jsem směrem k Edwardovi, i když za to skoro nemohl, a on nevinně pokrčil rameny. Sešla jsem po schodech dolů a pokorně si stoupla vedle učitelky.

,,Rovnou si Vás vyzkouším,'' oznámila mi a já trochu zpanikařila. Věděla jsem, že naposledy mluvila o novodobé anglické literatuře, ale tuhle půl hodinu jsme opravdu nedávala vůbec pozor. ,,Jak se jmenovala žena, která je pokládána za nejznámější masovou vražedkyni ve slovenských a maďarských dějinách?'' Podívala jsem se na ni s překvapením, protože tohle bych na hodině literatury opravdu nečekala. Naštěstí to bylo spojené s dějinami, o kterých jsem věděla mnoho.

,,Kněžna Báthoryová,'' řekla jsem pohotově. ,,Její křestní jméno je Alžběta a byla přezdívaná jako Čachtická paní," dodala jsem a byla ráda, že mě překvapila aspoň něčím, co jsem dobře znala.

,,Uhm, dobrá. Co dál mi o ní řeknete?'' pokračovala ve zkoušení a já si odkašlala, abych měla čistší hlas. Věděla jsem, že to byl od ní menší trest za moje vyrušování, protože to byla velmi přísná profesorka, ale nenechala jsem se tím odradit.

,,Připisuje se jí až 650 vražd. Podle pověsti se o ní říká, že se koupala v krvi mladých dívek, nejčastěji panen, aby omladila své tělo i duši a zůstala stále krásná.
Pocházela z velmi významného uherského rodu a provdala se už ve svých patnácti letech. Podle mého názoru nebyla hloupá, naopak, byla velmi vzdělaná a uměla skvěle jazyky. Ve sklepení Čachtického hradu však zabíjela a mučila své oběti, jejichž osud byl hrozivý. Pod nehty jim píchala jehlice, otevírala jim čelist tak usilovně, dokud nepraskla, rozžhaveným železem jim na kůži zanechávala značky jako dobytkům a kleštěmi uštipovala kusy masa,'' vyprávěla jsem bez sebemenšího ostychu. Všichni mi viseli na rtech a tvářili se ohromeně. ,,Postupně se její metody mučení zhoršovaly. Alžběta Báthoryová byla impulzivní sadistkou s lesbickými sklony, tedy duševně chorou osobností, jak tvrdí dějiny, ale několik pověr o ní jsou jen nepodložené mýty,'' pokračovala jsem a profesorka Bloodworthová vedle mě se nepříjemně ošila. Užívala jsem si tu pozornost a mluvila jsem naschvál tišeji. ,,Nikdo však nechtěl v té době uvěřit, že by něčeho takového byla schopna, takže to považovali za fámy a nechali klidně umírat další a další dívky,'' zavadila jsem pohledem o Harrisona, který to celé sledoval s pootevřenými ústy a s vráskou na čele. ,,Dokonce ji při těchto hrozivých praktikách pomáhali její sluhové. Jan Ujáry, tělesně postižený a navíc slaboduchý, jinak zvaný jako Ficzko, a další tři ženy, z níž jedna jí dokonce poradila nové způsoby mučení. Později byli všichni čtyři potrestáni. Dvě ženy byly upáleny a těsně předtím, než je vzali na hranici, jim kleštěmi vytrhali prsty. Jan Ujáry byl popraven a později upálen s nimi. O čtvrté ženě vím, že kvůli nedostatečným důkazům byla propuštěna.'' Paní profesorka mě stále nepřerušovala, a tak jsem mluvila dál. ,,Říká se, že Alžběta byla nechtěným dítětem a vzešla z incestního vztahu. Její smrt se datuje na rok 1614. Jistý Juraj Thurzo ji přistihl při činu a na místě ji odsoudil k doživotnímu vězení na Čachtickém hradě, kde také pak zemřela,'' dokončila jsem své vyprávění a nakonec se nevinně usmála. Paní Bloodworthová vedle mě si odkašlala a trochu nervózně si prohrábla své blonďaté vlasy.