A přesto tak rozdílní

Kapitola sedmá

   Asi jsem jedna z mála, kdo má rád neděle kvůli tomu, že příští den je zase škola. Měla jsem už všechno hotové, takže mi tím pádem zbyl čas na praní.
Zjistila jsem, že tu ve škole je prádelna přístupná všem, a tak jsem si připravila všechny věci, které jsem dnes chtěla prát.
Trička jsem oddělila od ponožek a spodního prádla, a postupně vše naskládala do velkého koše. Em se ráno vypařila, takže jsme si nemohly promluvit, ale nějak mi to nevadilo. Cítila jsem, že vhodná příležitost k mluvení bude lepší až někdy během týdne.

Popadla jsem prádelní koš a zamkla za sebou pokoj. Překvapilo mě, že na chodbách bylo hrobové ticho a nesetkala jsem se ani s jedním člověkem. Nejspíš si chtěli co nejvíce užít na mejdanech a bůh ví, kde ještě. Přísahala jsem si, že já už ani na jeden během studia nepáchnu!

Podle značek jsem se dostala do přízemí, kde jsem vstoupila do označených dveří cedulkou, na které stálo přesně to, co jsem potřebovala. Vyhlídla jsem si nejvhodněji vypadající pračku a koš položila na malý pultík stojící uprostřed místnosti.
Do vybrané pračky jsem naházela všechno, krom bílého oblečení, a nastavila patřičnou hodnotu. Zbylé hadříky bílé barvy jsem šoupla vedle a oprášila si ruce od pracího prášku.

,,Olivie!'' ozvalo se za mnou nepřátelským tónem, který jsem ihned poznala.

,,Copak, Harrisone?'' zeptala jsem se stejně podrážděně a ani se neotočila, i když mě jeho náhlá přítomnost překvapila. ,,Myslím, že po včerejším rozhovoru si už nemáme co-,''

,,Tak hele, milá Olivie,'' přerušil mě hrubě Harrison a prudce mě otočil svým směrem. Než jsem se nadála, byla jsem přitlačená na stěnu.

,,Neříkej mi Olivie!'' vyplivla jsem znechuceně.

,,Teď mluvím já,'' ignoroval mou poznámku. ,,Olivie,'' doplnil se s úšklebkem. ,,Něco ti řeknu, ty hrdinko. Tím, co si mi včera řekla, sis mě pěkně rozeštvala, jelikož nikdo, opakuju nikdo, se neodvážil přede mnou mluvit o pojebaný mateřský lásce a mojí rodině. Udělám ti ze života peklo, Olivie. To si piš! Možná si chytrá, ale ten svět, ve kterým žiju, neznáš tak dobře jako všichni tady. Potopím tě na dno, Sparksová! Ono tě naučí, jak se chovat k Samuelsovi!'' procedil mi skrze zuby do tváře. Naskočila mi z toho husí kůže a na sucho jsem polkla. Svými pažemi mě pořád pevně držel, čili jsem se nemohla vůbec hnout.

,,Měla jsem pravdu, že ano?'' otázala jsem se po chvíli mlčení statečně, nevědě, co všechno riskuji. ,,To třetí byla pravda. To je ten důvod.'' Stisk jedné jeho ruky zesílil a až po ukrutné bolesti ustal.

,,Vyhýbej se mi! Jinak to nedopadne dobře,'' zašeptal výhružně a jeho vysoká postava zmizela ve dveřích. Pohladila jsem si postižené místo, za které mě tak dlouho držel, a snažila se potlačit slzy. Promnula jsem si vlhké oči a pro jistotu znovu polkla. Co tohle pro pána boha bylo?

Ozvalo se pípnutí oznamující, že je prádlo doprané, a tak jsem ho s chmurnými myšlenkami opět naskládala do koše. 

Vím, že jsem měla pravdu. Musela jsem ji mít.

***

   Ráno jsem se zamračeně vyštrachala z postele a šla se rychle připravit. Zapletla jsem si dlouhý cop a oblékla si světle růžové džíny a bílou halenku.
Učení jsem měla už dávno připravené ve své tašce, a tak jsem si ji při odchodu jen zběžně přehodila přes rameno.
Zamířila jsem do učebny literatury a usedla vedle Edwarda. Hezky se na mě usmál a zeptal se mě na typickou otázku, jak jsem se měla o víkendu. Obloukem jsem se vyhnula večírku a nakonec jsme skončili u rozebírání jeho dvou strávených dní.