A přesto tak rozdílní

Kapitola šedesátá druhá

Probudila jsem se s bolestí v zádech a s tichým syknutím se vyhoupla do sedu. Promnula jsem si citlivá místa na lopatkách a pak se rozhlédla kolem sebe. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, kde to jsem. Sjela jsem pohledem na postavu vedle sebe a hrklo ve mně. Vzpomněla jsem si na obrazy z minulé noci a zrudla.

Na dece pod námi byl zaschlý flek od krve a kousek opodál roztržený obal od kondomu. Promnula jsem si obličej a pak se kupodivu usmála. Měla jsem z neznámého důvodu dobrou náladu, protože mi přišlo, že jsem konečně udělala něco sama. Něco, co bylo jen pro mě a pro Harrisona.

Zkontrolovala jsem hodiny a oddychla si, když jsem zjistila, že máme ještě necelých čtyřicet pět minut čas, než začne škola. Jemně jsem šťouchla do Harrisona vedle sebe, abych ho probudila, a on se neklidně zavrtěl. Políbila jsem ho na nos a on konečně otevřel oči. Párkrát zamrkal a pak unaveně vydechl.

,,Kolik je hodin?'' zeptal se a promnul si své načervenalé zelené kamínky uprostřed obličeje.

,,Za čtyřicet pět minut bychom měli být ve škole,'' odvětila jsem a Harrison otráveně vzdychl.

,,Nechce se mi,'' zabrblal si pro sebe a vyhoupl se do sedu.

,,Mně taky ne,'' přiznala jsem a pak se v duchu napomenula. Škola byla jedna z nejdůležitějších věcí v mém životě přeci. Já se do ní musím těšit.

,,Jo, ale musíme tam kvůli tý pitomý zkoušce,'' připomněl mi Harrison a mě mile překvapilo, že měl přehled i o povinnostech. Pak mi ale došlo, že tu nemám normální oblečení a povzdechla jsem si.

,,Jo, to musíme. Odvezeš mě do kampusu, prosím? Musím se převléct,'' vysvětlila jsem ihned a Harrison kývl na souhlas. Oba dva jsme vstali, já zabalená do deky a Harrison odhalený. Syknula jsem bolestí, protože mi zapulzovalo v klíně a on zmateně pozvedl obočí.

,,Děje se něco?'' zeptal se ihned starostlivě a natáhl ke mně ruku, o kterou jsem se zapřela.

,,Ne, jen,'' zase jsem se opatrně posadila. ,,Asi nemůžu chodit,'' zamumlala jsem ztrápeně a snažila se bolest zklidnit tak, že jsem si kolena přitáhla k bradě.

,,Jakto?'' nechápal Harrison a sklonil se ke mně. Když to pochopil, zaklel na svůj účet a prohrábl si frustrovaně vlasy.

,,Kurva, měl jsem to tušit,'' řekl si pro sebe naštvaně. ,,Ke konci jsem to přehnal.'' Zatvářil se provinile a já si vybavila prudké přírazy, při kterých jsem pomalu ani nevnímala, kde jsem. Věděla jsem, že to nějaké následky mít může, ale líbilo se mi to a nechtěla jsem ho proto mírnit.

,,Ne, to je dobré. Zvyknu si,'' ujistila jsem ho a pokusila se vstát. Silně jsem si skousla ret a pokusila se vyjít do vedlejší místnosti. Po pár krocích jsem se ale musela zastavit, protože se bolest přemístila i do podbřišku. ,,Au,'' šeptla jsem a Harrison to uslyšel. Dala jsem si ruku před pusu a on zatnul obě pěsti. Došel ke mně a něžně si mě vyhoupl do náručí. Vyjekla jsem, protože jsem to nečekala, ale nechala se donést do místnosti s jeho nedomalovaným aktem. Opatrně mě položil na zem a podal mi oblečení. Sám se taky oblékl a já jsem se ho pak váhavě zeptala, jestli tu ten obraz necháme.

,,Ne, vezmu to do auta. Fakt nechci, aby mě tu očumovali cizí lidi,'' odpověděl s úšklebkem a vzal obraz do jedné ruky. Pak mě mlčky zase popadl a došel se mnou k autu. Odemkl dveře a i přes mé protesty mě stále nepouštěl, teprve až jsem dosedla na koženou sedačku, odtáhl se.  

,,Dobrý?'' ujistil se. Kývla jsem a natáhla se po zapínacím pásu. Když se Harrison nedíval, zavřela jsem oči a v duchu se snažila utlumit tu fyzickou bolest mezi stehny a pod břichem.