A přesto tak rozdílní

Kapitola čtyřicátá první

    Zase jsem se musela vrátit do starých kolejí. Škola, divadlo, herectví, malba, teď už i zpívání, a odtažitost od Harrisona. Což bylo ze všeho asi nejtěžší, protože jsem si zvykla na to, že jsme spolu trávili více času.

Dylanova slova se nakonec potvrdila. Lisa se opravdu odstěhovala k O'Barbies a mně se tak uvolnil pokoj. Sice jsem neměla ráda samotu, ale bylo to lepší, než aby mi ji narušovala nějaká blonďatá hanebnice.

Harrisonovylm úkolem teď bylo sehnat posledního člena Picta fiver, aby mu mohl předat Dustinovu bundu. Po prvním pololetí by se měli nabírat noví studenti, tak se mezi nimi třeba někdo najde.

S Edwardem to teď všechno bylo nějaké divné. Vyptával se mě neustále na Harrisona, jako by něco tušil, a vždycky, když jsem řekla, že je vše v nejlepším pořádku, úplně se rozzářil. Nechápala jsem jeho chování. Copak se jeho zášť ke spojení já a Harrisonem vytratila? Ještě nedávno nemohl uvěřit tomu, že jsme si blíže, a teď by nás snad klidně dával dohromady.

Zastavila jsem se u dveří jeho pokoje a zaklepala. Otevřel skoro okamžitě a široce se usmál.
Vzal si věci a společně jsme vyrazili na literaturu. Sedli jsme si na naše místa a bavili se o Edwardově návštěvě táty, kterou absolvoval každý víkend. S tátou to měl teď prý těžké, protože byl neustále v práci a bral si ji s sebou i domů. Uprostřed rozhovoru nás vyrušil stydlivě Dylan.

,,Ahojky,'' pozdravil nás mile. Objal mě a pak dokonce i Edwarda. Ten tím vypadal být překvapen, ale u Dylana bylo tohle chování normální. ,,Můžu k Vám?'' zeptal se nesměle a já s Edem nastejno přikývla.

,,Jasně.'' Posunula jsem se o jedno místo dál a Dylan si sedl mezi mě a Edwarda.

,,Tak jak bylo?'' Dylan se podíval nejdříve na mě, pak na Eda a nakonec zase na mě.

,,Šlo to, Dyle, co ty?'' odpověděl mu nejprve Edward a zapojil ho do naší konverzace týkající se víkendu. Dylan se rozpovídal o tom, jak ho strávil u babičky a všichni jsme se nahlas rozesmáli, když nám začal líčit, kolik jídla do něj dokázala nacpat. Vzpomněla jsem si na tu svou a musela přiznat, že ta na tom nebyla o moc lépe.

,,Zdravím Vás.'' Bloodworthová vešla do třídy a na vysokém lakovaném podpatku se otočila před tabulí čelem k nám. Vlasy měla opět svázané v těsném hustém uzlu a rty přetřené pastelově růžovou rtěnkou. ,,Dnes bych byla ráda, abyste si každý vybrali báseň, nejlépe od nějakého známějšího autora, ale nebude mi vadit ani vlastní práce či někdo kdo zas až tak populární není, alespoň objevíme nové talenty. Do příštího pondělí, mládeži, je to jasné?'' Většina ze třídy otráveně vzdychla a Harrison dokonce zaklonil hlavu a tiše zaklel. Tak tiše, že jsem to slyšela i já na druhé straně třídy.
,,Pane Samuelsi, sdílejte to přehnané nadšení raději v duchu,'' napomenula ho profesorka ostře a on se ušklíbl. Zacukaly mi koutky pobavením a i Harrison se neubránil úsměvu, když zahlédl můj výraz. ,,Tak se podíváme, komu by to dneska slušelo tady dole u tabule,'' ozvala se zase profesorka a všichni, kteří se dnes účastnili přednášky na literaturu, uhnuli pohledem a snažili se s ní nenavazovat oční kontakt.

***

,,Já to nechápu! Ta profesorka mě nemá ráda! Vždycky vyvolá jenom mě!'' protestoval popuzeně Dylan, když jsme mířili po chodbě ke skříňkám.

,,Možná to bude proto, že ses jí líbil, a ona teď zjistila, že o ni vlastně nemáš zájem, když tě přitahují kluci,'' řekla jsem zcela vážně a Edward vyprskl smíchy. Přidala jsem se k němu a Dylan uraženě vystrčil dolní ret.