Kapitola desátá

718 60 3
                                    

   Vzbudila jsem se hned, jak mi zazvonil budík, a podívala se na postel. Samozřejmě na ní Emma nebyla, takže jsem si zklamaně povzdechla. Pokud ji během dne nezachytnu, budu nucena jít na ten zpropadený večírek a překazit to tam. Proč prostě nemůžu mít normální školní povinnosti a musím zachraňovat z nesnází svou spolubydlící?

Odcupitala jsem do koupelny a vysprchovala se. Vyčistila jsem si zuby a hezky se upravila. Kéž by tu byl Edward, mohl by přijít ke mně na pokoj popovídat si a počkal by se mnou na Emmu. Jenomže Edward tu nebyl, protože jel domů za svým tátou. Možná to tak bylo vlastně lepší, protože by se mě mohl vyptávat na věci ohledně Emmy a já bych něco nechtěně vyklopila.

Naposledy jsem se na sebe koukla do zrcadla a teprve pak vyšla ze dveří. Vyjekla jsem, když jsem na své posteli uviděla sedět Harryho.

,,Co tu-Co tu děláš?'' zeptala jsem se krapet vyjeveně. ,,Řekla jsem ti včera dost jasně, abys mi dal pokoj, když musíš mít ke všemu odpověď a zvlášť tak nevhodnou!'' vyčetla jsem mu a založila si ruce na prsou.

,,Kurva, vím to! Choval jsem se pitomě, ale jelikož jsem z toho byl v prdeli, tak jsem za tebou prostě musel přijít a omluvit se ti. Seš typ holky, která lidem pije krev, ale neplatí na ni moje kecy. Už ti nebudu říkat, aby si mi vykouřila. Stejnak by si to s tou svou pusinkou nesvedla. Tak, sorry, hm?'' dal najevo svou lítost a já si ho změřila pochybným pohledem. Na to, že to byl Harrison Samuels, neznělo to vůbec špatně.

,,Páni, docela si mě potěšil.'' Dala jsem si ruku na srdce. ,,Ale mohl ses obejít bez těch vulgarismů!''

,,Jinak mluvit neumím,'' pronesl a rozhlédl se po pokoji. ,,Jo... Tady ještě něco máš. Neber si to nijak kurva osobně, jasný? Jen mě, jak by si to řekla ty, hryzalo svědomí, a tak jsem ti to musel donýst.'' Podal mi do ruky objemný balíček a já se zatvářila nechápavě. Dává mi dárek?

,,Co to-''

,,Prostě to do prdele otevři bez zbytečnejch keců!'' skočil mi do řeči a já pohoršeně mlaskla. Balíček jsem ale rozbalila a překvapilo mě, když jsem spatřila úplně nový kožený diář. Byl datován na pět let a na obalu byly vyryté mé iniciály.

,,Oh, Harry, děkuji!'' vypískla jsem a vrhla se mu kolem krku. Když jsem si uvědomila, co jsem udělala, ihned jsem se odtrhla a ustoupila o pár kroků. ,,Promiň, tohle bylo nespolečenské,'' omluvila jsem se. ,,Moc ti děkuji.''

,,Není zač,'' řekl zaraženě. Asi byl také překvapen mou náhlou náklonností. ,,Tak čau,'' rozloučil se a rychle vyrazil z mých dveří. Doslova jsem zrudla a proklínala se za svou reakci. Musím se více kontrolovat. Jsem dáma. Ne fúrie!

***

   V sedm hodin večer jsem si už opravdu povzdechla, protože bylo jasné, že Emma nedorazí. Začala jsem se tedy nedobrovolně chystat a zvolila tmavě modré kolové šaty s košilovým vrškem. Dosahovaly mi těsně pod kolena a na sobě měly drobounké bílé puntíky.
Doplnila jsem je červeným pásečkem a botami na platformě. 

Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli opravdu vyrazit, ale nakonec jsem v půl osmé vyšla ze dveří. Do ruky jsem si vzala ještě malou červenou kabelku a do ní si uložila klíče, mobil a popřípadě nějaké peníze. Z šuplíku jsem si dokonce vyndala i pepřový sprej. Mamka mi ho dala pro jistotu, kdybych se cítila ohrožená, a tak jsem si ho teď raději vzala.

Musela jsem jet autobusem, protože vlastní auto jsem neměla, a to hned z několika důvodů, které se se mnou táhly už pár let.
Měla jsem naplánované, že jakmile vejdu do domu, přeptám se nějakého Dustinova kamaráda, jestli neví, kde je. Tam, kde bude on, bude nejspíš i Emma.
Nenápadně si ji vezmu stranou a vše jí vysvětlím. Musí to vyjít, jinak nevím, jestli unesu, že se Emma citově zhroutí.

A přesto tak rozdílníKde žijí příběhy. Začni objevovat