A přesto tak rozdílní

Kapitola padesátá sedmá

Zítra měla být Harrisonova oslava a měl v tom případě také nastat den D a můj žaludek byl už teď jako na vodě. Nemluvě o tom hrozném snu, který se mi zdál. Kdyby tam nebyla Maya, asi bych se psychicky zhroutila. Jen mě zklamal fakt, že Harrison odešel. Ale měl k tomu jistě dobrý důvod.

Oblékla jsem se, jemně nalíčila a jako každé pondělní ráno zamířila na literaturu. Maya mi byla v patách, ale ještě něco neodkladného řešila na mobilu. Určitě projížděla twitter, jak měla ve zvyku. Pokroutila jsem nad tím hlavou, chytla ji za ruku a táhla ji se smíchem za sebou.

Společně jsme došly do učebny literatury a sedly si k Dylanovi. Obě nás objal a začal něco povídat o úzkých džínách. Dylan totiž nic jiného nenosil. Poslouchala jsem ho na jedno ucho a tím druhým to vše vypouštěla ven, takže jsem vlastně nic nepochytila, ale koukala jsem se na místo, kde seděl Harrison, takže se to zčásti dalo pochopit.

Kluci z Picta fiver zarytě mlčeli, nesmáli se a ani nepokřikovali jako obvykle. Mohla za to určitě ta událost předevčírem, kdy jsem přijela do doupěte.

Jediný Adam vtipkoval s nějakou kudrnatou holkou a zubil se, což mě přinutilo se usmát, ač jsem v hlavě stále měla náš vášnivý polibek v autě. Bylo to něco, co mělo zůstat jen mezi námi. I Harrison měl svá tajemství, která mi nejspíš nikdy nesvěří, a tohle bylo mé.

Otevřely se dveře a profesorka Bloodworthová došla k tabuli za hlasitého klapání svých vysokých podpatků. Tvářila se jako vždy přísně a skoro nepřátelsky. Jakmile se zastavila před svým psacím stolem, všichni ztichli. Ta ženská si dokázala udělat pořádek.

,,Mládeži,'' oslovila nás. ,,Byla bych Vám vděčná, kdybyste dnes udrželi svá ústa zavřená a v tichosti sepsali sto vašich přání. Neptejte se mě, proč to po Vás chci, ani proč je toho tolik, ale udělejte to. Máte na to celou hodinu. Na konci vybírám,'' oznámila nám stručně a dál se k tomu nevyjadřovala. Překvapeně jsem zamrkala a rozhlédla se po ostatních. Vypadali stejně zaskočeně jako já. ,,Papíry rozdá pan Price,'' dodala nakonec a blonďatý člen Picta fiver si hlasitě povzdechl. Pak namáhavě vstal a došel k učitelce, která mu podala celý stoh papírů.

Když po schodech vystoupal až ke mně, svěsil hlavu a vypadal posmutněle. Zmateně jsem si ho prohlížela a on mi s chabým úsměvem podal čistý papír.

,,Mrzí mě, jak se k tobě Harrison tehdy choval. Mrzí mě to všechno,'' zašeptal a podal papír i Maye a Dustinovi, kteří dělali, že je nezajímáme, i když měli uši našpicované.

,,Angele, jsi v pořádku?'' zeptala jsem se místo reakce na jeho tiše pronesená slova a on kývl.

,,Relativně.'' Pak rozdával raději dál, protože nás profesorka Bloodworthová propalovala od katedry palčivým pohledem, z kterého by roztál i samotný ledovec.

Já se zaměřila na zadaný úkol a najednou mi těch sto přání nepřišlo zase tak moc, protože jsem jich měla plnou hlavu.

Přála bych si:

1. Stát se slavnou herečkou.

2. Zapadnout mezi lidi, kteří mě nedokáží přijmout takovou, jaká jsem.

3. Stoprocentně důvěřovat pro mě důležitým lidem.

4. Žít bezstarostný život.

5. Dostat další radu od svého dědy ve Švýcarsku.

6. Být lepší pro lidi, které mám ráda.

7. Vrátit čas.

8. Pomoci všem, kteří tu pomoc opravdu potřebují.

9. Dosáhnout své vysněné budoucnosti.