A přesto tak rozdílní

Kapitola padesátá čtvrtá

6. USPOKOJOVÁNÍ

  Po včerejší události v chodbě se mi po Harrisonovi stýskalo a začínaly mi chybět naše společně strávené chvíle. Byli jsme spolu předtím daleko častěji, ale teď jsme se viděli minimálně. Musela jsem s Adamem dokončit tu dohodu a pak všechno mohlo být jako dříve, ne-li lepší.

,,Dneska jdu s tím slavným Adamem na rande,'' oznámila mi Maya nezaujatě, když si malovala stíny.

,,Já vím. Těšíš se?'' uculila jsem se na ni a ona protočila očima.

,,Liv! Já tyhle frajírky fakt nemusím,'' zopakovala mi už poněkolikáté a já svůj úsměv akorát tak rozšířila.

,,Je mi jasné, že po dnešku názor změníš.'' Mrkla jsem na ni a Maya už nic neříkala, jen se letmo pousmála.

Vyrazily jsme na páteční vyučování a přednášky a já si povzdechla. Příští sobotu jsme měli představení a dva dny předtím poslední zkoušku. V úterý měl Harrison narozeninovou party a mně se z toho hlava co nevidět rozskočí, protože těch věcí bylo nespočet.

Cestou do učebny historie jsem narazila na hlouček O'Barbies a Picta fiver. Lisa se opírala o Claye, který byl pro ni teď nejspíš novou kořistí, a Glorie se na mě dívala se zaujetím.

Když mě celý shluk zaregistroval, rozdělil se do dvou částí. Ta, která na mě koukala s lítostí, a ta, která by mě na místě raději zahubila. Naštěstí to celé napětí přerušil milý hlas Dylana.

,,Ahoj, zlatíčko, vypadáš unaveně, děje se něco?'' optal se svým typickým starostlivým tónem. Že by nevěděl o nových drbech, které se týkaly mě a Harrisona? Myslela jsem, že by se něco takového rozneslo rychle.

,,Jen stres,'' zamumlala jsem rychle a mlčky se vydala do třídy. Pan Wooley už seděl na svém místě a lavice byly skoro zaplněny. Sedla jsem si vedle Mayi a podívala se za sebe na Harrisona.

Smutně se usmál, ale poslal mi nenápadně vzdušný polibek.

Bylo hrozné, že i když to vědělo hodně lidí, stále jsme se neměli k tomu, abychom náš vztah šířili veřejně. Nedokázala jsem si představit, že bych si třeba k Harrisonovi sedla a políbila ho před zraky všech na rty.

***

  Po vyučování mé kroky mířily automaticky k parkovišti, kde jsme si s Adamem už sjednali schůzku. Měli jsme tři hodiny, protože pak se musel jít připravit na své rande s Mayou.
Trochu mě pocit jich dvou znervózňoval. Nebyla to žárlivost, tu jsem znala od Harrisona, ne, tohle bylo spíše čistě neblahé tušení, že se něco stane.

,,Nejlepší bude, když si najdem soukromí, protože dnes to bude fakt žhavý,'' promluvil Adam v polovině jízdy trochu provokativním hlasem.

Neměla jsem potuchy, kam mě to veze, ale lomcovalo mnou vzrušení a zvědavost.

,,Co je vlastně jako další na seznamu?'' zeptala jsem se zmateně. ,,Zapomněla jsem si to přečíst,'' vysvětlila jsem svůj dotaz a Adam se usmál způsobem, který by se u starších mužů dal považovat za slizký.

,,Uspokojování,'' prozradil mi dnešní téma a mé tváře nabraly rudou barvu.

,,A s tím mi chceš pomoct jako jak?'' zhrozila jsem se a můj pohled nechtěně spadl do jeho klína.

,,Normálně. Prostě si klekneš a vykouříš mi. Posoudím, jestli je to v pohodě, a pak tě odvezu zpátky,'' řekl pohotovým a vážným hlasem. Byla jsem červená jak rak a momentálně jsem musela vypadat jako vyděšené kotě zaklesnuté drápky do větve vysokého stromu.