A přesto tak rozdílní

Kapitola osmnáctá

,,Jo, co se tak divíš, Sparksová?"

,,No, neřekla bych, že tě bude zajímat někdo jiný než ty sám.'' Falešně jsem se usmála a on si založil ruce na prsou.

,,Ten někdo mi na rozdíl od tebe za něco stojí,'' pronesl arogantně a já se musela v duchu ušklíbnout. Myslím, že včera mluvil takovým stylem, že úplně nevypadalo, že jsem mu lhostejná.

,,Tak to doufám, že toho někoho najdeš, třeba mi konečně dosvědčí, jaký jsi neurvalec,'' přisadila jsem si. ,, A taky ti přeji hodně štěstí při hledání mezi stovkami holek tady na škole.''

,,Jo, budu ho zkurveně potřebovat, ale mám tohle, a to mi snad to hledání zkrátí.'' Z kožené bundy vytáhl stříbrnou lodičku posetou třpytkami. Na chlup podobající se mé. Zarazila jsem se a vzpomněla si, že když jsem se ten večer vrátila do pokoje, do skříně jsem ukládala jen jednu.

,,Aha,'' hlesla jsem. ,,To budeš mít snazší.'' Nic víc jsem ze sebe nedostala a Edward vedle mě přešel k Harrisonovi.

,,Kde jsi to vzal?'' zeptal se ho s nakrčeným obočím.

,,Při běhu ho nechala za sebou. Jako opravdová Popelka!'' uchechtl se Harrison a lodičku zase schoval. ,,Chci si s tebou o samotě promluvit,'' sdělil mi, jako by nic.

,,Mě nezajímá, co ty chceš,'' odpálkovala jsem ho. ,,Už jsem ti řekla, že jsme spolu skončili. Nehodlám se s tebou bavit!''

,,Jak skončili?'' podivil se Edward a já si povzdechla.

,,Myslela jsem, že bychom spolu s tvým bratrem mohli vycházet. Dokonce to vypadalo, že ano, ale tvůj bratr je prostě nevychované stvoření, které v sobě nemá kousku citu, a pokazil to. Opět. Nehodlám s ním už o ničem diskutovat,'' vysvětlila jsem stručně a dala velký důraz na slovo bratr.

,,Do prdele, Olivie, můžeš bejt chvilku, aspoň chvilku, normální, a vyhovět mi?! Chci jen posranejch pět minut bez tohohle obřízlýho kokota! No ták!'' nedal se Harrison a Edward se vedle mě napnul.

,,To je v pořádku, Ede, jen si s ním promluvím,'' uklidnila jsem ho a pohladila Edwarda, který byl zjevně popuzený tím, jakou přezdívkou ho tentokrát Harrison obdaroval, po rameni. ,,Tak jdeme?'' vyplivla jsem směrem k Harrisonovi, který se ušklíbl.

,,Jasně, kotě. Věděl jsem, že mi neodoláš,'' mrkl na mě a rozešel se směrem k vrbě. Neměla jsem mu o ní říkat.

,,Neříkej mi kotě, idiote!'' vyjela jsem na něj a dala si ruku před pusu. ,,Další libra, skvělé,'' protočila jsem nad tím očima.

,,Furt si počítáš, když řekneš něco nemravnýho?'' použil mé oblíbené slovo a já jen podrážděně kývla. ,,To je kurva roztomilý!'' Došli jsme k lavičce a každý se posadil na jeden konec. No, spíše já si odsedla od Harrisona.

,,Tak, o čem chceš hovořit?'' vybídla jsem ho a pozvedla tázavě obočí.

,,O tom, že jsem tě včera hledal, a ty si nepřišla!'' Rozhodil rukama.

,,To je stará pohádka, tak co tam máš dál?'' odbyla jsem ho.

,,Kurva, ses nám nějak rozjela...'' Vypadal překvapeně. ,,Chtěl jsem se ti-''

,,Omluvit, to znám taky. Ještě něco?'' skočila jsem mu do řeči.

,,Co mám udělat proto, abys mi už-''

,,Odpustila?'' přerušila jsem ho znovu. ,,No, já nevím, co třeba mě představit svým přátelům jako tvou novou kamarádku?'' navrhla jsem ironicky a on se zamyslel.