A přesto tak rozdílní

Kapitola čtyřicátá druhá

,,Chci jít taky!'' doprošovala jsem se a založila si ruce popuzeně na prsou. Věděla jsem, že mám jít zítra do školy a že nejspíš nevstanu, ale potřebovala jsem u toho prostě být, protože jsem tušila, že Harry by mohl něco nepěkného provést. Ať už Adamovi nebo někomu jinému.

,,Už jsem, do prdele, řekl, že ne!'' zvýšil hlas a já nasupeně vystrčila dolní ret dopředu a probodla ho jedovatým pohledem.

,,Proč ne?'' dožadovala jsem se rozumného vysvětlení, ale Harrison zarytě mlčel. Nejspíš si vymýšlel nějakou vhodnou výmluvu, kterou by mě donutil zůstat a nechodit s nimi, ale já byla pevně rozhodnuta vyrazit také.

,,Protože by sis stejně všímala jenom toho idiota a na mě by ses ani nepodívala!'' vyhrkl pobouřeně a ke svému překvapení jsem poznala, že mluví pravdu. Zamrkala jsem a pročísla si nervózně vlasy.

,,Ty si vážně myslíš, že Adam je pro mě důležitější než ty, když ho znám sotva den? Harrisone Samuelsi, jsi až přehnaně žárlivý, nemyslíš?!'' vyjela jsem na něj dotčeně, protože mě zjištění, že na to třeba jen trochu pomyslel, neskutečně rozhořčilo.

,,Já nežárlím, kurva! Já jen nesnesu, když tě vidím s někým jiným než se mnou!'' Ubránila jsem se potěšenému úsměvu, protože v tuhle chvíli mi Harrison opravdu ukázal, jak mu na mně záleží. To, že je žárlení úplně ten samý pojem, jsem mu raději nesdělila, protože by mohl ztropit další scénu.

,,Harrisone,'' šeptla jsem směrem k němu už mírnějším tónem a obmotala mu ruce kolem krku. Musela jsem si stoupnout na špičky, abych se přiblížila jeho rtům. Vlepila jsem mu malou pusu a pak se usmála. ,,Slibuji, že s Adamem nebudu koketovat, pokud si myslíš, že jsem to doteď dělala, ale na oplátku mě vezmi s sebou.'' Roztomile jsem zakmitala dlouhými řasami a Harrison zatajil dech. ,,Prosím.'' Líbla jsem ho do koutku úst a pohladila ho po ostře řezané čelisti. Harrison si povzdechl, ale kývl na souhlas.

,,Fajn, ale pak dostanu odměnu,'' navrhl a hned nato se vyzývavě ušklíbl. Mně zašimralo v podbřišku, zčervenala jsem a se sklopenou hlavou mu nesměle dala svůj souhlas. ,,Tak pojď.'' Chytl mě za ruku a zavedl ke schodům. Tam mě naposledy letmo políbil a pak jsme v bezpečné vzdálenosti od sebe sešli dolů.

Kluci už čekali v chodbě a o něčem horečně diskutovali. Já si odkašlala a oni mi věnovali tázavé pohledy.

,,Ty jdeš jako taky, jo?'' otázal se pochybovačně Trevis a já sebevědomě přikývla. ,,V Dacanovým koutu to ale není pro ženský. Kór pro takový, jako seš ty, Liv,'' upozornil mě na to omluvným tónem, ale než jsem mu stihla odporovat, Harrison směrem k Trevisovi něco tiše zavrčel a tím mu naznačil, že to rozhodně nemá dál komentovat.

,,Do auta se ale nevejdem, Harrisone,'' namítl zase Clay. Harrison si oblékl svou koženou bundu s názvem spolku a zamračil se.

,,Každej si vezme svoje auto, já ji svezu,'' zakončil tenhle rozhovor a nehodlal o tom dál diskutovat. Poslušně jsem ho následovala k jeho černému sporťáku a bezpečně se připoutala.

,,Co je to to Dacan?'' zeptala jsem se ho, když nastartoval a natočil se tělem dozadu, aby zkontroloval, jak je na tom zadní část vozidla.

,,Něco jako vagabund, lump, rošťák, to máš fuk. Většinou se tam pořádaj malý závody, nebo se tam trénuje na Go car fest,'' vysvětlil mi zběžně a vyjel směrem k silnici.

,,Aha, a proč tam jedeme?'' vyptávala jsem se dál, i když mi to v podstatě bylo jasné, jen jsem nejspíš doufala, že se mýlím. Harrison se na mě podíval stylem nedělej-že-to-nevíš a já na sucho polkla. ,,Prosím, řekni mi, že nepojedeš,'' zašeptala jsem roztřeseně a vložila do celé té prosby naléhavost.