A přesto tak rozdílní

Kapitola třicátá čtvrtá

   Držela jsem Em vlasy, zatímco ona ze sebe dostávala jídlo z předešlého dne. Pokud mít děti znamenalo, že se mi bude dít tohle skoro každé ráno, pak si to snad ještě rozmyslím.

,,Je mi z toho už špatně!'' ulevila si Emma a já se trochu ironicky uchechtla.

,,To se ti nedivím.'' Poplácala jsem ji jemně po zádech a natáhla se pro ručník. ,,Za chvíli z tebe bude bulimička.'' Em se nad mou poznámkou zasmála a vypláchla si pusu ústní vodou.

Zavedla jsem ji zpět do postele a pod hlavu jí dala dva polštáře. Vděčně se usmála a unaveně se chytla za břicho. Chvíli ho hladila a dívala se na něj zamyšleně, jako by to bylo malé štěně nebo kotě, pak si přitáhla pokrývku až ke krku a zavřela oči. Nechtěla jsem Em rušit a navíc jsem stejně musela už na hodinu. Vyšla jsem z pokoje a zamířila do školy. Všichni studenti měli na tvářích nepřítomné pohledy a ani do konverzací se svými spolužáky se moc nehrnuli. Byl pátek, konec týdne, nedivila jsem se, že už jsou znavení.

Otevřela jsem svou skříňku a vyndala si učebnice na první hodinu, když mi někdo poklepal na rameno. Otočila jsem se a ke svému překvapení spatřila Dustina.

,,Dus-''

,,Hele, potřebuju pomoct!'' přerušil mě. ,,Musím se dostat k Emmě, abych jí řekl, že-''

,,Nedovolím ti k ní jít!'' skočila jsem mu do řeči pro změnu já a zabouchla plechová dvířka. ,,Myslím, že ti to už řekla sama a jasně!'' připomněla jsem mu včerejší událost na parkovišti a on se na moment zamračil, protože si nejspíše danou situaci vybavil.

,,No právě! Neměl jsem ani posranou šanci něco říct!'' rozhodil rukama a čelo se mu ještě více zkrabatilo.

,,A co si jí zase chtěl říct? Jak moc byla dobrá, ale tobě jednoduše nevyhovovala? Nebo že byla jen holka pro legraci? Dustine, tohle už není hra. Tohle je realita! Em čeká miminko, které je čistě náhodou i tvoje! Ona už si nemůže chodit každou sobotu na večírky! Bude se starat o malé dítě, dokážeš to pochopit? Tak se jí přestaň plést do života, když o to malé nestojíš!'' vyplivla jsem naštvaně.

,,Ale já o něj stojím, kurva!'' zvýšil hlas, až se pár lidí za hlukem otočilo. Párkrát jsem zamrkala, protože jsem nerozuměla tomu, co mi to tu právě sdělil.

,,Co, prosím?'' otázala jsem se doslova vykolejena a Dustin si unaveně povzdechl.

,,Prostě mám pocit, že mám Em fakt rád. Že to není jen nějakej šuk na večer. A jsem schopnej podstoupit život s ní a malým Gaylem!'' přiznal se a přejel si prsty po varhanité kůži na čele. Ta se mu vyhladila a on zase vypadal být vcelku v pořádku.

,,Ty,'' odmlčela jsem se. ,,Ty jsi právě řekl, že chceš být tátou?'' vyšlo ze mě nevěřícně a on sykl, abych mluvila tišeji.

,,Nejspíš asi jo!'' pokrčil rameny a podíval se jinam. Já svraštila obočí a přebírala si jeho slova v hlavě.

,,Víš, co je to vůbec mateřská láska? Co je to měnit plínky? A víš vůbec, co znamená být otcem?'' kladla jsem mu jednu otázku za druhou a on našpulil rty.

,,Možná propadám, ale nejsem kokot, Sparksová!'' řekl s úšklebkem a pak bez dalšího slova odešel. Povzdechla jsem si a zavrtěla nad ním hlavou.

Nevěděl absolutně nic.

***

,,Proč ses u skříněk bavila s Dustinem?'' zeptal se mě Edward při obědě. Rychle jsem si něco vymýšlela v duchu, abych náhodou neprozradila něco o Em.