A přesto tak rozdílní

Kapitola padesátá první

3. MLUVENÍ

    Dnes jsme měli jako další v pořadí mluvení. Musím se přiznat, že toho jsem se opravdu bála, protože jsem si už na způsob své řeči zvykla. Neuměla jsem mluvit sprostě, vlastně se mi to příčilo, a když jsem tak slyšela mluvit Harrisona, skoro mě bolely uši. Nešlo mi to ani koketně nebo s jiným podtónem.

Holky by přeci měly mluvit tak, jak se sluší, a ne pořvávat vulgarismy. To jim pak ubírá na jejich něžnosti, která například Glorii Baldwinové naprosto chybí.

Oblékla jsem si černé obtáhlé tričko s dlouhým rukávem a bílé džíny. Ze začátku jsem na to chtěla jít lehce, protože ty hrůzy, co mi vybral Adam, jsem na sebe vzít jen tak nehodlala.
Na nohy jsem si obula černé semišové kozačky na nízkém podpatku a pohodila si vlasy, aby nabraly větší objem.
To by mohlo pro Adamovu spokojenost stačit.

Celá nervózní jsem vyšla z koupelny a podivila se, že nevidím Mayu. Většinou byla totiž ve stávání stejně tak marná jako Emma, ale to mi nevadilo, protože mi ji tak aspoň připomínala.

Pokrčila jsem rameny, vzala si věci a zamířila na literaturu. Posadila jsem se na stejné místo jako jindy a rozhlédla se, jestli Mayu neuvidím. Chodila na většinu předmětů se mnou, ale teď jsem ji nikde nespatřila.

V kapse mi zavibroval mobil, a tak jsem ho s údivem vytáhla, protože po ránu mi nikdo moc nevolal.

,,Liv?'' ozval se zadýchaný hlas Mayi a já se neubránila úsměvu.

,,Mayo?'' opětovala jsem jí oslovení s pobavením.

,,Ahoj!'' vydechla. ,,Hrozně se omlouvám, že jsem ráno tak rychle vypadla, ale musela jsem si skočit pro kafe, protože jsem závislá na kofeinu, a tak trochu nestíhám, jelikož tam byla fronta. Kdybych to nestihla do začátku přednášky, tak mě prosím omluv,'' vychrlila na mě v rekordním čase a já párkrát zamrkala.

,,Kolik si toho kofeinu měla?'' zeptala jsem se váhavě, protože jen málokdy jsem slyšela lidi takhle rychle mluvit. Jako menší jsem to dělala já, ale mamka mě to odnaučila. Nebylo to totiž společenské.

,,No... měla jsem dvě kafe, protože mi přišlo škoda kupovat jenom jedno, když jsem tam stála takovou dobu,'' vysvětlila a pak se zahihňala. ,,Už jsem u školy, hlídej mi místo, puso,'' houkla v běhu a položila mi to. Dívala jsem se překvapeně na obrazovku a pak se zasmála. Puso?

Do učebny vešla celá Picta fiver a za nimi hned profesorka Bloodworthová, která ihned zavřela dveře. Ještě než to ale stihla, Maya strčila do mezery nohu a nevinně se na učitelku usmála.

,,Dobrý den,'' pozdravila ji sladce a odfoukla si zrzavou ofinu z čela. Zadržovala jsem smích a mávla na ni, aby šla rychle ke mně. Pochopila to a vyhnula se tak děsivému pohledu Bloodworthové.

,,Slečna Gallagherová si do příště zapamatuje, že chodit po mně se nevyplácí!'' pohrozila jí profesorka, ale víc se k tomu nevyjadřovala. Ohlédla jsem se na Harrisona, jestli se náhodou nesetkáme pohledy, ale koukal do mobilu, takže si mě bohužel nevšiml.

,,Ty vole, to bylo těsný. Málem jsem zašlápla něčí kočku na dvoře,'' zašeptala mi Maya těsně u ucha a ztěžka dosedla na židli.

,,Tady jsou kočky?'' Pozvedla jsem s údivem obočí a zadržovala v sobě smích, protože v tu chvíli působila vážně vtipně.

,,Zjevně jo, když na mě začala prskat a drápla mě do boty!'' Ukázala na malou rýhu na své tenisce a já už se neudržela a vyprskla smíchy. Zamaskovala jsem to úspěšně kašláním a ještě se hned potom slušně omluvila.