A přesto tak rozdílní

Kapitola šedesátá osmá

   Bylo to hrozně divné. Harrisonův návrat a náhodné míjení Edwarda v okolí školy. Drželi jsme si od sebe ještě větší odstup a mnohdy se ani jeden na druhého nepodívali, když jsme kolem sebe procházeli. Bylo to tak lepší, protože jsem mu nechtěla nijak naznačovat, že bych o jeho nabídku - buďme zase přáteli - měla zájem.

V pondělí, když už byl Harrison zpět, Edwardova chřipka zmizela. Vypadal být naprosto zdravý, z čehož jsem měla samozřejmě radost, ale i tak jsem ho nadále ignorovala.

Harrison se k návštěvě svého otce vyjádřil podrobným vylíčením toho, co se stalo.

Před pár dny

Z pohledu Harrisona

    Když jsem znovu viděl tu jeho přepychovou firmu, odfrkl jsem si. Byla akorát nacucaná prachama, nic víc. Už abych byl zase zpátky ve škole, kde jsou normální lidi a jediný, pro co ještě na světě dejchám. Livie. Bez ní bych už dávno skončil ve všech těch sračkách, který od puberty permanentně prožívám.

Vešel jsem do tý pitomý budovy a zamířil ke schodům. Ty jsem bral po dvou, jak už bylo u mě zvykem, dokud jsem nenarazil na patro, kde měl mít fotřík kancelář. Za všema dveřma se ozývaly cizí hlasy, vyzvánějící telefony, smích i nadávání. Kdybych to tu neznal, určitě bych se ztratil v  bludišti plným dveří a chodeb.

Fotr měl kancelář úplně na konci hlavní chodby. Velký dvoukřídlý dveře z ebenu, na nichž byla pověšená malá cedulka s jeho zlatě napsaným jménem. Všechno musel mít vždycky tak přehnaně upravený.

Zabušil jsem na ně, což se dalo u mě považovat skoro za zdvořilost, protože jindy jsem kliďánko bez povolení vtrhl dovnitř. Asi jsem chtěl bejt pro jednou vstřícnej, tak jsem si počkal, než mi dojde otevřít nějaká jeho sekretářka v obtáhlým kostýmku jako z lacinýho porna.

Po chvíli se dveře konečně otevřely a já uviděl vyšší bloncku, s rudými rty, na jehlách a s provokativně rozepnutou blůzkou. Tu jsem tu ještě neviděl, ale okamžitě ve mně vzbuzovala dojem coury, která by zapadla mezi Glorii a její dělnice.

,,Edwarde? Změnil si zase image? Ty vlasy ti vážně seknou!'' vyhrkla ihned při pohledu na mě a už se po mně sápala. Zajímavej způsob prvního uvítání. Odtáhl jsem se a ruce dal v obraně před sebe, abych ji od sebe rychle dostal.

,,Hej, hej, klid! Nejsem Edward, ale Harrison. Jeho dvojče. Nevím, jestli ti to můj tatík oznámil, ale má DVA syny, ne jenom jednoho,'' srozuměl jsem ji s trochu trapnou situací a nakrčil nos. Ona se zamračila, změřila si mě pohledem a pak si odfrkla.

,,Jo, jasně. Vím o tobě. Co tady chceš?'' Její tón se rázem změnil na nepřátelský a já pobaveně zvedl oči do stropu. Edward jí nejspíš napovídal tu svou srdceryvnou verzi milostnýho trojúhelníku mezi mnou, jím a Olivií.

,,Jdu za tátou, osobo. Takže mě buď ohlaš, nebo nepřekážej,'' řekl jsem mrzutě a ona si povzdechla. Ustoupila, abych mohl vejít, a pak mě předběhla, aby mohla otci poslušně oznámit, že jsem přišel.

,,Díky, Thereso. Můžeš jít,'' řekl jí, když už bylo všechno vyřízeno a ona nás jen zdržovala. Naposledy mě probodla jedovatým pohledem a pak konečně odklapala na svejch deseticentimetrovejch podpatcích.

,,Tak povídej,'' vyzval mě ihned otec a sedl si do svýho koženýho křesla za stovky liber.

,,Drahý otče,'' začal jsem až přehnaně vřele a on nad tím protočil panenkami. ,,Nejenomže je Edward už od začátku indisponovanej a prostě se chová jako totální hovado, nemluvě o jeho háru, ale dokonce si myslím, že ten zmrd je prolezlej nějakým nehezkým chcípem. Fakt. Promluv s ním v zájmu nás všech a doporuč mu doktora nebo tak,'' navrhl jsem a táta si promnul zamyšleně bradu.