A přesto tak rozdílní

Kapitola dvacátá osmá

  Kráčela jsem pomalu směrem do ředitelny a při každém dopadu mé gumové podrážky na zem, jsem hlasitě polkla. Urovnávala jsem si své čerstvě nasazené brýle a párkrát si prohrábla vlasy, abych trochu zaměstnala své třesoucí se prsty. Zaklepala jsem na mně už dobře známé dveře a otevřela mi opět tátova sekretářka. Dneska měla pro změnu vlasy spletené do miniaturního copánku a rty přetřené červenou rtěnkou, která se jí vpila do úzkých vrásek okolo pusy. Usmála se na mě a pustila mě dovnitř. Chvíli jsem čekala před dveřmi do kanceláře ředitele, než jsem se rozhodla vstoupit. Zavřela jsem za sebou dveře a spatřila tátu s bradou opřenou o sepjaté ruce, jak má pohled zapíchnutý do nějakého papíru na stole. Přistoupila jsem blíže a nervózně ho pozdravila. Odtrhl pohled od stolu a zaměřil se na mě. Tvářil se starostlivě a mračil se.

,,Posaď se!'' přikázal mi a já si nervózně sedla do malého křesílka. Zvedl papír, na který měl po celou dobu přišpendlený pohled, a já zrudla a sklopila hlavu. Byl to ten samý plakát, kterým mávala Glorie u mé skříňky. ,,Co mi k tomu řekneš, Olivie?''

,,Já-No...Víš,'' začala jsem zbrkle. ,,Ono se to-''

,,Liv, já myslel, že tě typy, jako je Harrison Samuels nepřitahují! Vždyť si nepamatuješ, jak jste tu oba seděli? Já chápu, že už jsi dost vyzrálá na to, abys randila s kluky, ale v tvém případě bych viděl někoho jako je jeho milý bratr nebo ten hodný chlapec jménem Brewer, který-''

,,Tati, to je gay!'' přerušila jsem ho a on se zarazil. Mávl nad tím rukou a já protočila očima. ,,Já vím, že se Harrison nezdál být dobrým člověkem, ale on je jiný, vážně!'' přesvědčovala jsem ho, ale přesvědčovat tátu, to je jako mluvit do zdi.

,,Prostě ti zakazuju se s ním stýkat. Nekouká z něj nic dobrého. Akorát pije, kouří a bere drogy, to není nic pro tebe!'' Jeho slova mě dost naštvala. Nasupeně jsem se zvedla a opřela se o kraj stolu.

,,Harrison nebere drogy a nezkoušej mi tohle zjištění vyvrátit, protože ti to stejně nepomůže! Už mám dost toho, jak mi s mamkou neustále něco zakazujete! Já chci taky žít! Jsem dospělá a celý svůj dosavadní život nedělám nic jiného, než že vás jen a jen poslouchám! Čili ne, neposlechnu tě! S Harrisonem se budu stýkat dál!'' řekla jsem rozhodně a měla se k odchodu.

,,Pokud tě s ním ještě jednou uvidím, řeknu to matce!'' Zastavila jsem se v pohybu a otočila se. Nemohla jsem uvěřit, že něco takového vypustil z úst.

,,Myslela jsem, že si vždycky stál na mé straně! Jak můžeš něco takového říct? Poprvé se cítím opravdu šťastná, protože jsem našla někoho jako je Harrison a ty mi ho chceš zase vzít? Stejně jako mé předchozí kamarády, kteří Vám s mamkou nevyhovovali?'' vyčetla jsem mu a setřela si slzu, která mi stekla po tváři. Táta vypadal rozhozený a smutný zároveň. Povzdechl si a podíval se na své sepjaté ruce.

,,Ano. Jen pro tvé dobro, protože tě mám tolik rád.'' Zavrtěla jsem hlavou a další slzy už ignorovala.

,,Nemáš,'' hlesla jsem. ,,Kdyby jo, zeptal by ses mě za těch dvacet let, co chci, nebo si myslím já. A to ses nikdy nezeptal!'' Opustila jsem jeho kancelář a rozběhla se ven do školních zahrad.

***

   Nechtěla jsem být na blízku nikomu z naší školy, a tak jsem se vydala do města. Nevnímala jsem okolí a jen přemýšlela nad tím, co budu dělat. Musela jsem otce poslechnout, protože vzepřít se mé matce, to bylo jako kdybyste chtěli uhasit lesní požár jedním kyblíkem vody.

Procházela jsem ulicemi a zvedla oči směrem k obloze. Bylo zataženo a slunce se schovávalo za hustými mraky. Nevěděla jsem kam jít, ale nechtělo se mi nikam, kde by bylo moc lidí. Jedno příhodné místo mě ale napadlo. Vystoupala jsem po železném žebříku až na střechu a sedla si na samotnou Monu Lisu. Bylo divné sedět na ní sama, když jsem tu předtím byla s Harrisonem, ale momentálně mi to tak vyhovovalo. Doufala jsem, že to Harrison pochopí a bude rozhodnutí mého otce respektovat, ale Harrison byl přeci jen Harrison. Ten řešil věci radikálním způsobem.