A přesto tak rozdílní

Kapitola sedmdesátá

Pár dní se nedělo nic. Všechno se zdálo být nadmíru báječné. Já a Harrison. Škola. Přátelé. Adam. A možná i Edward.

Pak ale zmizel.

Jednoho dne se prostě vypařil. Mohly to být dva dny, co byl pryč. Harrison o ničem nevěděl. Svému otci volat nechtěl, protože tvrdil, že spolu strávili až moc času, a to jsem já chápala a nechtěla ho do ničeho nutit. Navíc mi do toho nic nebylo. Do Edwarda a jeho problémů. Asi jsem holt byla ještě navyklá z prvních měsíců tady, že jsem měla neustálou potřebu se o něj starat.

,,Hej hou! Dneska je další mejdló!'' zanotoval nadšeně Angel, dívajíc se do mobilu, při obědě. Otráveně jsem si povzdechla a napila se džusu.

,,Tak to se budete asi muset obejít beze mě,'' zamumlala jsem si pro sebe, ale i tak mě skoro všichni slyšeli.

,,Tak to teda ne, krásko! Jednou člen týhle party, navždy člen týhle party!'' prohlásil Adam nekompromisně a já se podívala prosebně na Mayu, jestli mě z téhle situace nevysvobodí. Kousla se do rtu a koutky jí zacukaly.

,,Myslím, že si dneska vyrazíme!'' přidala se k hromadnému nadšení a já poraženě svěsila ramena.

,,To jsem mohla tušit,'' zamručela jsem si pro sebe a pak se obrátila směrem k Harrisonovi. Mračil se na displej svého mobilu a úplně ignoroval náš rozhovor. ,,Harrisone,'' zašeptala jsem a tázavě pozvedla obočí. Vzpamatoval se a pak se na mě konečně koukl. Vypadal zmateně a zdál se být dokonce vyvedený z míry, že jsem na něj promluvila.

,,Co?'' zeptal se chraplavě a poté si odkašlal.

,,Dnes je party, asi jsme povinni jít všichni,'' zopakovala jsem mu předešlé téma diskuze a Harrison si promnul obličej. Pak se na mě opět podíval a polkl.

,,Já-Já budu muset odjet. Vrátím se večer. Dorazím na to mejdlo, nebojte,'' ujistil nás a všechny nás dočista zmátnul. Angel chtěl nějak zareagovat, ale Harrison se zvedl a odkráčel. Všichni do jednoho se zaměřili na mě, ale já to také nepochopila.

,,Jdu za ním. Dám Vám kdyžtak vědět,'' řekla jsem rychle a vyběhla za Harrisonem. Ten vyšel z budovy školy a mířil rychle ke svému autu. Křupal si kloubky na rukou a z jeho chůze jsem poznala, že je celý nesvůj.

,,Harrisone!'' zavolala jsem na něj, protože bych ho jinak nedohnala. Otočil se a znepokojeně se zadíval na displej svého telefonu. Doběhla jsem k němu a zkoumavě si prohlédla jeho zamračený obličej. ,,Co se děje?'' zeptala jsem se tiše.

,,Táta se mnou musí nutně mluvit. Něco se stalo. Víc nevím. Přijedu, neboj. Jen teď musím rychle jet.'' Přišlo mi, že mi něco zásadního tají, ale nechala jsem to raději být. Políbila jsem ho na rozloučenou a počkala, až odjede ze školního parkoviště.

Když jsem se vracela do jídelny, vrtalo mi hlavou, co se tak akutního mohlo stát. Něco s Edwardem? Ale ten byl přeci momentálně pryč.

Nechala jsem to být a utěšila jsem se slovy, že mi to Harrison jistě řekne, až se vrátí.

,,Tak co?'' zeptal se zvědavě Adam a já pokrčila rameny.

,,Jel za tátou. Ale vrátí se,'' řekla jsem stručně a sedla si zpátky na své místo. Adam se mračil, ale nechtěl to rozebírat přede všemi, za což jsem mu byla vděčná.

Po obědě jsem šla do kampusu spolu s Mayou, abychom si vybraly oblečení na večer. Měly jsme ještě pár hodin, takže jsme si přitom pouštěly filmy a komentovaly ho. Jako nejlepší kámošky, které nikdy předtím neřešily žádné problém typu, že je jedna z nich lesba a zamilovala se.