A přesto tak rozdílní

Kapitola dvacátá šestá

Z pohledu Olivie

Ještě před chvíli mi srdce málem protrhlo hrudník, teď zůstávalo klidné a skoro nebylo slyšet. Všude nastalo ticho, pár lidí si šeptalo, ale jinak ohromná masa lidí mlčela. Dívali se na to zjevení před sebou. Pět minut se nic nedělo a mně zpod víčka vyklouzla velká slaná slza.

Nemohla jsem přijít o dalšího člověka, který mi přirostl k srdci. Vstala jsem a s hrůzou v očích se blížila k místu, kam Harrison se svým rychlým autem zajel. Viděla jsem jen, jak kolem mě prosvištěl a vřítil se dovnitř budovy, odkud se ozvala ta ohlušující rána. Cítila jsem kouř, což nebylo dobré znamení. Bylo jasné, že takovou srážku nemohl přežít bez jediného zranění.
Slzy mi začaly samovolně stékat po tváři.

Najednou ale z hlavního vchodu vyšla vysoká postava mladého muže, která se zeširoka usmívala a prohrábla si své hnědé vlasy. Zastavila jsem se v pohybu a Harrison mi věnoval vítězný úšklebek. Všichni diváci mu začali nadšeně tleskat a on si svou ''slávu'' viditelně užíval.
Bylo mi jasné, že to drama na konci udělal naschvál. Nasupeně jsem zrychlila krok směrem k němu, a než stačil zareagovat, vrazila jsem mu facku. Poslední dobou mi přijde, že jsem tomuhle člověku věnovala víc facek než komukoli jinému za celý život.

,,Myslíš si, že je to vtipné, Harrisone Samuelsi?! Je mi jasné, proč si to udělal! Abys na svou arogantní povahu, co nejvíce upozornil, že ano? Víš, jak jsem se o tebe bála? Nejenom, že tobě to je určitě jedno, jelikož jsem pro tebe jen další z milionu holek, které si už potkal, ale tváříš se, jako by tohle chování bylo samozřejmé! Tohle ti tedy rozhodně neodpustím, ty namyšlený, egoistický-'' Dál jsem se nedostala, protože si mě k sobě prudce přitáhl a přede všemi, co tu stáli a udiveně se na nás koukali, mě políbil. Opravdu mě políbil.
Sešla se tu určitě většina lidí ze školy, díval se na nás Edward s Emmou a právě přijíždějící Dustin. Líbali jsme se spolu uprostřed zaprášené silnice a nevnímali ječící okolí.

Tentokrát jsem věděla, že to udělal úmyslně, že mu bylo jedno, jestli si tím zkazí reputaci. A i mně bylo fuk, že mě nebudou Em s Edwardem chápat, Harrison byl pro mě teď důležitější.
Odtrhli jsme se od sebe, abychom se mohli nadechnout, a Harrison se široce usmál. Poznala jsem na něm, že byl šťastný. Úsměv jsem mu opětovala a zahřálo mě u srdce, když jsem si uvědomila, že za to můžu já.

,,Chtěl bych ti něco říct, Olivie, ale-''

,,Liv! Do háje, co se to tu děje?!'' přerušil Harrisona Edward a já na sucho polkla. Nervózně jsem se otočila a pohlédla do jindy usměvavého obličeje, který byl teď velice rozhněvaný.

,,Ede, vysvětlím ti to, já-''

,,Vy spolu-Vy spolu něco máte?!'' nenechal mě nic dopovědět a já panicky pohlédla na osobu za mnou. Harrison se zamračil a ochranitelsky si stoupl přede mě.

,,Co je ti do toho, debile?!'' vpálil mu chladně do očí a Edward se zatvářil ublíženě. Já se plácla do čela, protože tenhle přístup byl opravdu k ničemu.

,,Já myslel, Liv, že jsi jiná. Že nebudeš stejná jako ostatní,'' promluvil smutným tónem Edward a já mu lítostivý pohled opětovala. ,,To proto sis se mnou nechtěla nic začínat? Protože Harrison přišel jednoduše dřív?'' zeptal se zoufale.

,,Edwarde, o tohle nejde. Vy všichni berete Harrisona úplně jinak než-li já, ale já v něm nacházím někoho daleko lepšího, výjimečného a hodného,'' vysvětlila jsem Edwardovi, který mlčel, a jen nevěřícně vrtěl hlavou.

,,Úplně tě zmámil. Stejně jako všechny před tebou,'' odplivl si znechuceně Edward a pohled teď nasměroval k Harrisonovi. ,,Ty mysli na to, že ona není jako ty předešlé! Jestli jí ublížíš, přísahám, že tě zničím. Jednou provždy!'' zasyčel výhružně a Harrison se ironicky uchechtl. Pak Edward sklopil zrak ke mně a znovu zesmutněl. ,,Věřil jsem ti, když si řekla, že nejsi hloupá husa, abys naletěla někomu jako je Harrison Samuels, ale zmýlil jsem se. Ve všem. Až tě zničí, za mnou nechoď.'' Jeho slova mě zabolela a chtěla jsem Edwarda zastavit, ale rychle jsem si to rozmyslela. Jak to mohl říct?