A přesto tak rozdílní

Kapitola třicátá druhá

Z pohledu autorky

   Harrison Samuels byl vždycky výborný v tom, že všechny své pocity dokázal skrýt, aby nikdo nepoznal, co právě prožívá. Jediný člověk, který to věděl, byla Olivie. Už od začátku, od prvního momentu, do něj viděla. Poznala, že není takový, jak se prezentuje. Že vše skrývá za maskou, kterou si postupem času vybudoval.

Nejhorší na tom všem bylo, že i on to věděl. On věděl, že by mohl být lepší a že si jen hraje na někoho jiného. Že všechna ta tetování, černá barva, sprostý slovník a každou noc jiná dívka, to jsou jen pokusy o něco, co se stejně neututlá, protože jednou prostě přijde člověk, který Vaše staré já dostane na povrch. A v případě Harrisona to byla Olivie.

Z pohledu Olivie

   Ráno bylo neobvyklé. Už jak jsem otevřela oči, cítila jsem kolem sebe divné napětí. Zamračeně jsem se podívala na Emminu postel a spatřila jen rozházené povlečení. Musela být ale v koupelně, protože její klíče ležely na stole. Sundala jsem ze sebe peřinu a vklouzla do bačkor. Zamířila jsem tam, odkud se ozývaly vzlyky, a otevřela dveře.

Em klečela u vany, na sobě měla jen kalhotky a tílko a v ruce držela nějakou papírovou krabičku. Usedavě plakala a něco mumlala. Pohled jsem stočila k pozvracené záchodové míse a na sucho polkla.

,,Em?'' zašeptala jsem vyděšeně, protože jsem netušila, co se děje. Jestli třeba neužila nějaké špatné léky, nebo nedej bože drogy. Podívala se na mě se zarudlýma očima a otřela si nos hřbetem ruky. Namotala jsem si kousek toaletního papíru na ruku a podala jí ho. Vděčně kývla hlavou a vysmrkala se. Sedla jsem si vedle ní a s otázkou v očích jí nahlédla do tváře.

,,Prosím, nesuď mě,'' řekla místo odpovědi a zadívala se na provizorní kapesník ve své ruce. Namotala jsem jí další kus a pohladila Em po rameni.

,,Proč bych to dělala?'' Malinko jsem se uchechtla a Em jen nepatrně zvedla pravý koutek nahoru.

,,Poslední dny jsem byla divná,'' potvrdila mi moje správná tvrzení. ,,A to proto, že mi bylo každé ráno nevolno. Sváděla jsem to na střevní potíže, chřipku, nebo že je mi prostě jen z něčeho zle, ale nic z toho se nepotvrdilo,'' povzdechla si sklesle. ,,Dneska jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, Liv. A vůbec nevím, co s tím budu dělat.'' Po jejím sdělení jsem zdřevěněla. Očekávala jsem, že mi jako obvykle řekne, že to byl hloupý vtip a že se nic neděje, ale Em nic takového neudělala. Jen vzlykala a vrtěla hlavou.

,,Co-Co,'' koktala jsem. ,,S kým?'' vypadlo ze mě a ona se na mě podívala ještě víc ublíženě než předtím. Plácla jsem se do čela a opřela se celá frustrovaná o vanu.

,,Neříkej mi, že to miminko čekáš s tím...'' odmlčela jsem se. ,,S ním!'' utnula jsem větu jednoduchým způsobem a Emma mi odpověděla mlčením. ,,Kdybys byla moje dcera, začala bych na tebe křičet, že si za to můžeš sama, a dala ti pětadvacet na holou,'' začala jsem a vstala. Popadla jsem gumičku, kosmetické potřeby a namočila jeden bílý ručník, který byl přehozený přes topení. ,,Kdybych byla Glorie, smála bych se ti a zlomyslně si tě dobírala tím, že mně se to stát nemůže,'' pokračovala jsem a svázala Em vlasy do culíku. Zaujatě mě pozorovala a ani nedutala. Mokrým ručníkem jsem jí otřela zarudlé fleky na obličeji od pláče a složený jí ho položila na čelo. ,,A kdybych byla třeba Harrison nebo Dustin a dozvěděla se, že je to moje, asi bych začala šílet a nadávat.'' Tiše jsem se uchechtla, když jsem si v té situaci představila Harrisona. Myslím, že by zkolaboval hned po tom, co by rozmlátil vše, co by v ten moment bylo okolo něj. ,,Ale já jsem já, a ty jsi moje nejlepší kamarádka,'' ujistila jsem ji. ,,V ničem tě nenechám!'' Rozbrečela se nanovo a přitáhla si mě do objetí.