A přesto tak rozdílní

Kapitola padesátá

2. OBLEČENÍ

   Dnes jsme měli předposlední zkoušku s divadlem, ale ještě před tím jsem se měla sejít s Adamem, abychom probrali další bod naší dohody. Tedy oblečení, čehož jsem se upřímně strachovala. Přísahám, že se chci vyhnout všemu s krajkou, výstřihem nebo s červenou barvou, abych se oddálila vzhledu holek z O'Barbies.

,,Jdeš?'' houkla Maya z našeho pokoje a já zavřela tubu od řasenky, kterou jsem si právě nanesla. Seděla jsem před zrcadlem v koupelně, namalovaná, a cítila jsem se jinak. Řasy jsem měla ještě delší, rty výraznější a líce růžovější. Asi mi to slušelo, ale vůbec jsem se necítila jako já Liv.

Vyšla jsem nejistě z koupelny a Maya při pohledu na mě překvapeně hvízdla. Pokud si toho všimla i z druhé strany pokoje, tak to muselo být dost viditelné.

,,Teda, Liv. Vypadáš dost dobře. Moc se mi to na tobě líbí!'' zhodnotila s úsměvem, který jsem jí úlevně oplatila, protože jsem čekala spíše negativní ohlas.

,,Ale teď už pojď, tak trochu nestíháme,'' popohnala mě a podívala se na displej svého mobilu, kde jsem zahlédla dost pozdní čas. Olivia Sparksová nestíhá, no to snad ani není možné.

Šla jsem na přednášku z historie společně s Mayou a sedla si do první řady jako vždy. Vzpomněla jsem si na Edwarda. Jak se mnou pokaždé vešel do třídy, sedl si ke mně do lavice a po celou hodinu tak tvořil příjemnou atmosféru.

Teď jsem mu byla úplně volná. I po tom všem, co jsme spolu prožili, po těch dopisech a vyznáních. Po povlečení s našimi společnými fotkami, po sezeních v kavárnách, po tom všem. Nikdy si neodpustím, jak jsem se k němu zachovala.

Studenti se shromáždili v cele velké třídě a Picta fiver usedla dozadu po boku pár koketujících blondýnek. Harrison měl ve tváři neutrální výraz a ihned mě vyhledal pohledem, z čehož mi poskočilo srdce radostí. Jen na mě ale jemně kývl a zapovídal se s Clayem.

Nechápala jsem, co se to s ním poslední dobou děje, co se to s námi děje, ale doufala jsem, že už to brzy bude zase jako dříve.

,,Krásko? Sluší ti to!'' zavolal na mě Adam skoro přes celou třídu a já zčervenala. Zahlédla jsem Harrisona, jak zatnul čelist a probodl Adama nepřátelským pohledem. Ten si z toho hlavu však nedělal a jen se s úsměvem posadil vedle něho.

Za chvíli už vešel pan profesor Wooley a začala normální hodina, při které poslouchalo jen minimum lidí. Picta fiver vzadu neustále pokřikovala a chovala se jako dobytek. Pan Wooley to zvládal statečně ignorovat a já s ním soucítila. Občas si jsem si kladla otázku, proč jsem se zakoukala zrovna do takového grobiána?

Po historii jsem doufala, že si odchytnu Harrisona a zkusím si s ním promluvit, jelikož jsem potřebovala od něj slyšet, že se včera s Lisou potkal náhodou a že ho pouze otravovala. Prostě jsem si přála, aby byl ke mně upřímný, ale ihned po hodině vypálil ze třídy a ani se za sebou neohlédl. Zklamaně jsem se došourala do další učebny a snažila se na to raději nemyslet.

***

   Po vyučování jsem napsala Adamovi tázací smsku, kde se máme sejít, a on mi odpověděl, že mě vyzvedne za pár minut před kampusem. Šla jsem se proto ještě převléci do pohodlnějšího oblečení a to do volných džínů a svetru s límečkem.

Čekala jsem venku jen chvíli, než Adam dorazil. Sjel mě trochu zamračeným pohledem, zavrtěl hlavou, ale nic neřekl. Pozvedla jsem obočí a dožadovala se vysvětlení.

,,Tohle se musí změnit!'' řekl rezolutně a otevřel mi dveře od auta. Sedla jsem si za něj a zatvářila se ublíženě. Všiml si toho ve zpětném zrcátku a povzdechl si.