A přesto tak rozdílní

Kapitola šedesátá sedmá

Ráno jsem se probudila a Harrison už byl na nohou. Telefonoval a nandával si přitom překotně kalhoty. Možná bych se i smála, jak komicky v ten moment vypadá, kdyby se nemračil a člověka na druhé straně hovoru neoslovoval tati.

,,Kurva, do prdele! Říkám ti, že má nějakou divnou chřipajznu! Musíš s ním promluvit, protože na nás sere!'' mluvil tiše, ale i tak ho bylo dost slyšet, jelikož jeho výrazy nebylo nikdy lehké jen tak přejít. Vyslechl si něco, co mu jeho otec řekl, a pak nakvašeně odvětil: ,,Jedu za tebou. Zbytek si řeknem pozdějc.'' Típl hovor a mobil si zastrčil do kapsy. Na sebe si ještě natáhl triko a pak se otočil k posteli. Když zjistil, že jsem vzhůru, pokřiveně se usmál.

,,Jaktože nespíš, lásko?'' zeptal se s povzdechem. ,,Vzbudil jsem tě?'' Starostlivě mě pohladil po tváři a já zavrtěla hlavou.

,,Ne, sama jsem se probudila,'' uchlácholila jsem ho. ,,Jedeš pryč?'' zeptala jsem se, i když jsem odpověď dávno znala předem.

,,Jo, ale do pondělka jsem tu. Chci to pro jednou vyřešit,'' zamumlal v odpovědi a mně bylo jasné, že nemyslí jen Edwardovu náhlou nemoc.

,,Pojede i on?'' optala jsem se váhavě a Harrison se zatvářil odmítavě.

,,Ne, potřebuju s tátou mluvit o samotě. Pak, ať už si to vyříděj mezi sebou. Dle mýho názoru to chytil někde tam.'' Harrison pokrčil rameny, líbl mě do vlasů a pak vstal. ,,Volal jsem Adamovi, dá na tebe pozor, ale i tak, k Edwardovi se nepřibližuj, ano?'' Kývla jsem a Harrison se spokojeně usmál, jako by dosáhl něčeho výjimečného. ,,Pa, lásko,'' rozloučil se a pak už vážně odešel.

,,Pa,'' šeptla jsem skoro neslyšně a opřela si bradu o kolena. Setrvala jsem v téhle pozici ještě pár minut, dokud se nerozrazily dveře a dovnitř nevlítl Adam.

,,Pojď, krásko. Mám tě na starost, což je úžasná novina. Pojedeme na malej výlet,'' sdělil mi a až pak si uvědomil, že mám na sobě jen Harrisonovo tričko. Byly mi vidět maximálně nohy do poloviny stehen, ale i tak zrudl a podíval se jinam. ,,Promiň,'' omluvil se ihned a prohrábl si nervózně vlasy.

,,Dobrý, dobrý,'' uklidnila jsem ho a natáhla se po teplákách, které ležely pečlivě složené na židli vedle postele. ,,Kam na výlet?'' zeptala jsem se se zvědavostí v hlase a Adam, stále otočený zády ke mně, začal nadšeně sdělovat své plány.

,,No, dneska probíhá tady v Londýně oslava na počest svatýho Patrika, toho zelenýho skřeta z Irska. Všichni budou v zeleným, bude se pít zelený pivo, kupovat různý zelený sračky a sbírat čtyřlístky. Prostě to bude fajn strávenej den, nemyslíš?'' navrhl a pak už se obrátil čelem ke mně. Rozzářila jsem se a spokojeně tleskla.

,,Perfektní!'' zvolala jsem a vstala, abych se oblékla. U Harrisona už jsem měla svou vlastní poličku ve skříni, kde byly jen mé věci, takže jsem si vybrala bílé tričko, zelenkavý svetr, obyčejné džíny a zavřela se v koupelně.

,,Víš, kam Harrison jel?'' zavolala jsem na Adama přes dveře a vlezla do sprchového koutu.

,,Jo, říkal mi to. Prej za svým tátou kvůli Edwardovi. Bylo načase. Ten kluk tu zamořuje vzduch svejma bacilama. Vsadím se, že Lisa na tom bude za chvíli podobně,'' křikl nazpět a já přitakala na souhlas.

,,Asi se budeš divit, ale mám docela strach. Nevypadá dobře,'' řekla jsem své obavy nahlas a zaslechla, jak si Adam nervózně odkašlal.

,,Ehm, myslím, že můžeš bejt v pohodě. Ani mně to není volný, a to mě ten pičus fakt sere,'' prohlásil s veškerou upřímností a já se zasmála. Vylezla jsem ze sprchy, osušila se a oblékla. Když už jsem byla konečně hotová, vylezla jsem ven a spatřila Adama, jak si prohlíží mou fotku v Harrisonově oblečení, která stála na nočním stolku. Vzpomněla jsem si, jak před více jak měsícem vznikala, a tiše se tomu zasmála.