A přesto tak rozdílní

Kapitola padesátá třetí

   Po tom, co jsem odešla z toho parku s Adamem v závěsu, jsem ho poprosila, aby mě odvezl do kampusu, kde jsem asi dvě hodiny koukala do zdi a přemýšlela. Všichni už prakticky věděli o mně a Harrisonovi, že jsme pár. Přede všemi řekl, že mě miluje, i když to nemělo zrovna příznivé podmínky. Prakticky neudělal nic špatného, jen mi neustále v něčem lhal, ale pokud je to pro mé dobro, mohla bych mu jednoduše věřit a dál to neřešit...

Liv...Tak snadné to není!

Ano, já vím, že bych se měla pídit po pravdě, ale co když už toho mám dost? Co když už mám dost toho být neustále v obraze a pod kontrolou? Teď chci být na chvíli nová Olivie. Nebudu se s Harrisonem bavit do večírku, dokud oba nevychladneme. Mezitím s Adamem dojedu všechny jeho lekce a milá Picta fiver i Gloriin spolek prostitutek se může jít bodnout!

Teda, Liv... Možná ses rozjela až moc.

***

5. SVÁDĚNÍ

,,Liv?'' probudil mě něčí milý hlas a já rozlepila opatrně víčka.

,,Mayo?'' zamumlala jsem v odpovědi a ona se zahihňala.

,,Za pár minut začíná první hodina, měla by ses připravit, ospalče,'' upozornila mě, a to byl pro mě dostatečný budíček.

Okamžitě jsem vyskočila z postele, popadla jsem nachystané bílé sáčko, kávově zbarvené džíny, černou košili a boty na platformě. Rychle jsem to všechno na sebe hodila a v koupelně se jakž takž zkulturnila. Maya mi můj vzhled odsouhlasila a pak jsme hodně svižným krokem zamířili každá na svou hodinu. Já měla zpěv a ona něco, co jsem cestou zapomněla, protože mi v hlavě kolovalo jen jedno, a to to, že se vůbec nepoznávám.

Zadýchaně jsem dosedla vedle Dylana, který si mě změřil tázavým pohledem a pak mi jemně narovnal límeček u košile.

,,Kočičko, klid,'' řekl jemně. ,,Nejde o životy, jasné?'' ujistil mě a já se v klidu vydýchala. Nešlo ani tak o rychlý sprint, který jsem absolvovala, ale spíše o strach, že bych nedej bože přišla pozdě.

Hodina zpěvu byla jako vždy příjemnou změnou. Člověk si zkusil nové písničky a zapomněl na starosti. Aspoň do jejího konce, pak přišla realita a problémy byly zpět. I když jsem jich neměla moc, tak to stále byly obavy, kvůli kterým jsem měla divný pocit v žaludku.

***

Došla jsem ke své skříňce a vysloužila si několik ''nenápadných'' pohledů doprovázených ještě ''nenápadnějším'' šeptáním od blonďatých hlaviček. Dala jsem oči v sloup a hodila si do skříňky svoje věci.

,,Krásko?'' ozvalo se u mého ucha a já se s mírným úsměvem otočila na toho, jemuž hlas patřil.

,,Adame,'' vydechla jsem a byla ráda, že ho zase vidím.

,,Co se týče včerejška, chtěl jsem ti jen říct, žes to zvládla skvěle. A že mi je u prdele, jak se na mě teď budou ostatní koukat, protože na tobě mi záleží víc.'' Objal mě kolem ramen a já se na malou chvíli cítila v bezpečí.

,,Děkuji, já jen-,'' zasekla jsem se, protože jsem netušila, jak začít. ,,Chtěla bych v tom pokračovat, jestli by to šlo. V té dohodě,'' dokončila jsem svou myšlenku a Adam se přátelsky usmál.

,,Vždy k službám, krásko.''

Společně jsme vyrazili do mého kampusového pokoje a mě napadlo, že bych Adamovi mohla rovnou představit Mayu. Ti dva se alespoň seznámí a třeba přeskočí nějaká ta jiskra, kterou bych oběma přála.