A přesto tak rozdílní

Kapitola devatenáctá

Na listopadu miluji to spadané listí a barvy, které se míhají v parcích, po vlhkých chodnících od podzimního deště, a střechách. Mívám při podzimu nostalgickou náladu a vzpomínám. I když je to chmurné období, tak ho mám ze všech nejraději.

Ve škole se to celý týden točilo jen okolo Popelky a jejího odhalení. Harrison svolal všechny dívky, které na plese nebyly, a já mu pomáhala vybírat. Dokonce vytasil i mou stříbrnou lodičku, která několika dívkám padla, protože měla standartní velikost třicet osm. Samozřejmě žádná neodpovídala Harrisonově představám, ale jak také mohla, když opravdová Popelka jsem byla já?
Nedokázala jsem mu to říct, protože žil v myšlence, že daná dívka je něco jako princezna.
Ne šprtka a zároveň jeho kamarádka, kterou ještě před měsícem nenáviděl.

Přijde mi, že čas tu na Akademii plynul hrozně rychle. Za chvíli už se blížily podzimní prázdniny a po nich měl nastat prosinec a Vánoce, které jsem ze všech svátků milovala nejvíce.

Byla jsem dohodnutá s Edwardem, že na podzimní prázdniny pojedu s ním a jeho tátou na jejich chalupu, a později se k nám připojí i Em.

Tenhle víkend mi chtěl Harrison něco ukázat, takže jsem byla docela zvědavá. Řekla jsem mu ale, že se sejdeme až po tom, co si udělám věci do školy, a to se samozřejmě neobešlo bez protáčení očí.

Ze středy jsme měli přesunutou hodinu PNŽ na dnešek, čili jsem měla, jak jinak než radost. Více sarkasmu jsem do téhle věty už vložit nemohla.

Do učebny jsem vstoupila vskutku nerada a přivítala se s Edwardem. Tentokrát měla být nějaká odlišná hodina, což ve mně vzbuzovalo ještě větší obavy.
Harrison do třídy vešel se svou partou a nenápadně na mě kývl. Rozhodli jsme se, že naše přátelství bude jen mezi mnou, Harrisonem, Picta Fiver a Glorií. Nechtěla jsem, aby se o tom dozvěděli Emma s Edwardem, protože bych si pak připadala blbě.
Nejdřív byl Harrison tím nejhorším na světě a pak je to vlastně skvělý kamarád. To jim rozhodně vykládat nehodlám.

,,Dobrý den,'' pozdravil nás pan učitel Adams mile a stoupl si před katedru. Byl oblečený jako vždy ve světlých džínách a obyčejné košili. Usmál se a začal s úvodem. ,,Dneska bych už rád povídal o tématu, které Vám k něčemu bude nápomocné. Samozřejmě se můžeme bavit dál o sexu, pokud chcete, ale přijde mi, že to už všichni-‚'' zasekl se v půli věty a nervózně se podíval mým směrem. Harrison se uchechtl a já ho probodla naštvaným pohledem, i když se mi koutky rtů zachvěly, protože mi ta situace najednou přišla docela vtipná. ,,Ehm, skoro všichni znáte,'' dořekl to učitel a okamžitě navázal další větou, aby nenastalo trapné ticho. ,,Manželství,'' vyhrkl a rozhlédl se po třídě. ,,Co si myslíte, že to obnáší?'' Má ruka automaticky vystřelila nahoru a byla jsem nadšená, že se konečně diskutovalo o něčem, co jsem znala. ,,Slečno Sparksová,'' vyvolal mě s úsměvem a já se ihned rozpovídala:

,,Manželství se sice uzavírá svobodnou lidskou úmluvou, ale myslím, že se jedná o víc než jen o pouhou smlouvu. Už nejde jen o Vás samotného, ale už k sobě připoutáváte dalšího člověka, s kterým řešíte prakticky většinu svých problémů.

Manželstvím se tak odkazujete k tomu, že nepodvedete a že zůstanete jen s jedním mužem nebo ženou. Manželství přináší spousty starostí. Papírování, společný majetek, peníze.

Když řeknete své ano, tak by to mělo znamenat, že s tím druhým vytrváte i v krušných časech do konce života. Že přečkáte období, kdy se navzájem nebudete moci snést. Že se budete starat o děti, které se Vám třeba narodí,'' řekla jsem a pár lidí si něco začalo šeptat.