A přesto tak rozdílní

Kapitola šedesátá čtvrtá

O měsíc později

  Pamatuji si, že mě Harrison natiskl na kapotu svého auta a začal mě líbat, když na školní parkoviště přijel stříbrný Peugeot a vmáčkl se mezi dva učitelské bavoráky. Už jen ta drzost, že si někdo ze studentů dovolil zaparkovat na místě, kde visela cedulka Pouze pro zaměstnance, byla překvapující. A jakmile z toho stříbrného Peugeota vystoupil Edward Samuels, překvapilo mě to ještě víc. Harrison se zatvářil nechápavě, když jsem se na moment odtáhla, a otočil se směrem, kam se mé oči upíraly.

Edward si to vykračoval po parkovišti v černé košili, černých Ray-Ban brýlích a roztrhaných džínách. Přes rameno měl přehozené kožené sako, nos zdvižený směrem nahoru a žvýkal žvýkačku. Z jeho chůze se dalo vyčíst, jak moc si o sobě myslí.

Nepodobal se Harrisonovi, to i v těch svetrech a mokasínech mu byl víc podobný. Ne, vypadal jako namachrovaný zbohatlík. Vlasy měl ostříhané a jeho roztomilé kudrlinky tak byly pryč a nahradily je nagelované vlasy sčesané dozadu. Pozorovala jsem ho s šokem a zklamáním. Nechtělo se mi věřit, že tenhle, až moc sebevědomý slizoun, je můj bývalý nejlepší přítel.

,,To si děláš kurva prdel,'' ulevil si Harrison  sprostě. Edward se rozhlédl po parkovišti, ale nás pohledem minul. Harrison mě svíral v náručí, stál mezi mýma rozkročenýma nohama a jeho vlnité vlasy mě šimraly do tváře. Díval se na své jednovaječné dvojče, které si měřilo pozemek školy dost nadřazeně, a v očích se mu zračilo znechucení. Nakonec ohrnulo nos, ani si nás nevšimlo a pak se otočilo a zmizelo ve škole.

,,Je...,'' začala jsem a snažila se použít to správné slovo k definici.

,,Jinej,'' doplnil mě Harrison kupodivu slušně, i když to nevystihl úplně dokonale.

,,Jo,'' přitakala jsem a stoupla si. Urovnala jsem si pomačkané oblečení a pak Harrisonovi prohrábla vlasy. ,,Musíme jít na hodinu,'' upozornila jsem ho a on si otráveně povzdechl.

,,Měl bych lepší nápad,'' zavrněl a přitáhl si mě k sobě blíže.

,,Jo? A jaký, prosím tě?'' uculila jsem se a Harrison mě políbil na odhalené místo na krku.

,,Mohli bysme se třeba někam zašít a dělat daleko užitečnější věci, než je šprtání se,'' zašeptal mi do ucha vzrušeně a já protočila s úsměvem očima.

,,To asi nepůjde, lásko. Já jsem totiž ta vzorná studentka, vzpomínáš?'' připomenula jsem mu a propletla si s ním prsty. Táhla jsem ho směrem ke škole a on s otráveným výrazem následoval mé kroky.

,,Aspoň jednou bys mohla vynechat,'' žadonil dál a já rezolutně zakroutila hlavou.

,,Ne,'' odmítla jsem ho. ,,Ale... odpoledne nic nemám.'' Mrkla jsem na něj a zrychlila v chůzi. Harrison si mě prohlížel, jako by snad byl hladová šelma a já jeho čerstvě lapená kořist, a přikývl.

,,Tak mě čekej přesně ve tři, lásko.''

Před dvěma týdny

   Stála jsem před doupětem Picta fiver a rozhodovala se, jestli mám vstoupit nebo ne. Potřebovala jsem už konečně Harrisonovi říct o té Americe, roli a o svém rozhodnutí, které bylo samozřejmě kladné. Jenomže se mi do toho nechtělo, protože jsem se bála, jak se zachová. Pořád to mezi námi nebylo ideální a vyměňovali jsme si jen malé polibky při přivítání a loučení. Chyběla mi ta společná blízkost, kdy byl Harrison přímo natisknutý na mně. Kdy se mě dotýkal a dával mi najevo lásku i jinak než jen slovy.

Zaklepala jsem na dveře a ihned toho litovala. Dřív, než jsem ale stačila odejít, se dveře otevřely a přede mnou stál rozesmátý Angel.

,,Livinko, zdravím tě,'' přivítal mě s úsměvem a odstoupil, abych mohla projít. ,,Harrison je nahoře,'' sdělil mi automaticky jako vždycky, když jsem je navštívila. Objala jsem ho na uvítanou a poděkovala.