A přesto tak rozdílní

Kapitola čtyřicátá čtvrtá

    Došli jsme k jeho autu a já se nepřestávala hihňat. Co se to se mnou děje? Cítila jsem se jinak. Uvolněně a bezstarostně. Skočila jsem do auta a zazubila se na rádio, které jsem momentálně považovala za živé a roztomilé stvoření. Zapnula jsem ho a zesílila jej tak, aby se hudba rozléhala celým vozidlem, a zajásala, když začala hrát má oblíbená kapela Coldplay se svou písničkou Up and Up. Bez ostychu jsem se nahlas rozezpívala a Harrison si se smíchem sedl na místo řidiče.

Něco s tím uděláme, společně a hned...

,,Pane bože, Liv! Ty si fakt nikdy nechlastala!'' V jeho hlase jsem zaslechla údiv, ale i tak jsem poznala, že se nad mým rozjíveným chováním baví.

Něco s tím společně uděláme a vzkveteme...

,,Co tím jako myslíš?'' zeptala jsem se na oko přehnaně a loket opřela o sedačku, abych si mohla podepřít tvář a působit důležitě.

Vím, že s tím společně něco uděláme a splyneme...

,,Že seš ožralá. A tipuju, že poprvý v životě.'' Nastartoval své Porsche a já se nad jeho slovy dobře zamyslela. Je možné, že bych já, Olivia Sparksová, byla opilá? Ne! Absolutně vyloučeno! Já se přeci nikdy neopíjím.

Výš a výš a výš...

,,Tak to ti asi něco spadlo na hlavu, protože já jsem naprosto v pořádku,'' ujistila jsem ho a hned na to se hlavou bolestivě praštila o okýnko. Ušklíbl se, něco zamumlal a šlápl pořádně na plyn.
,,Hele, možná jsem trochu mimo, ale uber. Moc dobře víš, že nemám ráda rychlé jízdy,'' upozornila jsem ho a zdvihla ukazováček na důkaz, že to myslím smrtelně vážně.

Jak to, že lidé trpí, jak to že se lidé rozchází? Jak to, že lidé bojují?

Harrison zpomalil a zajel do mně už známé ulice. Zaparkoval před doupětem a já se s námahou vyštrachala ven z auta. Málem jsem spadla na chodník, ale ustála jsem to a ještě se tomu začala hihňat.

Jak to, že ti lidé lámou srdce?

,,Pojď, ty šikulko.'' Harrison mě podepřel a jednou rukou zvládl odemknout dveře. Všude byla tma a ticho, takže to znamenalo, že nikdo nebyl doma a kluci byli pořád ještě na večírku.
Plazila jsem se za Harrisonem do schodů a vše kolem mě se vtipně točilo a vlnilo. Cítila jsem se tak lehká, jako bych uměla chodit po dně oceánu. Občas jsem Harrisona dokonce viděla i dvakrát a lekla se, že je tu s námi i Edward, nebo třeba jeho skryté trojče, které mi zatajil.

Kupodivu jsem se strefila do správných dveří, aniž bych samu sebe, nebo někoho jiného, zmrzačila, a svalila se na vysokou postel.

,,Takže dneska zase nic nebude,'' poznamenal Harrison, když jsem si nahlas zívla, a přešel ke mně. ,,A já se těšil, že si konečně zašukáme, Sparksová.'' Netušila jsem, zda to myslel vážně, ale i tak jsem se na něj musela zakřenit.

,,Vážně chceš se mnou spát? Vždyť to ani neumím. Bude to, jako by si to dělal s mrtvolou,'' plácala jsem nesmysly, ale Harrison se nad tím vysloveně bavil s rukama založenýma na prsou a ďolíčky ve tvářích.

,,Chci, ale udělám to teprve tehdy, až budeš sama chtít. Pokud vůbec budeš,'' naznačil mi, že s mou povahou, to asi nebude možné, a já se zatvářila dotčeně.

,,Já se umím odvázat, Harrisone,'' zněla jsem už vážně a na matraci se posadila, abych mu lépe viděla do obličeje.

,,Jedině tehdy, kdy máš v sobě chlast. A šukat tě nalitou nehodlám. Chci, aby sis to pamatovala, když to bude poprvý, abys pak zkušenosti mohla předat dál.'' Po jeho slovech jsem se zarazila a na sucho polkla. Zastoupil mě zvláštní pocit, ale on nevypadal být ani trošičku rozhozený tím, co řekl.