A přesto tak rozdílní

Kapitola dvacátá první

Když jsme dorazili do chaty, ihned jsem došla ke krbu a Harrison mi podal malý košík, který jsme vystlali měkkou dekou. Edward se k tomu nevyjadřoval a pan Samuels něco vyřizoval v kuchyni po telefonu. Překvapilo mě Harrisonovo milé chování a šetrné pohyby, když mi bral černé štěňátko z náručí. Bylo evidentní, že musíme zavolat veterináři, aby se na něj podíval, protože co kdyby bylo opravdu nemocné, ale zatím jsme ho nechali v teple spát.

,,Dá si někdo jablečný čaj se skořicí?'' ozval se za námi Edward a já přikývla. Harrison nic neřekl, ale u něj to znamenalo zřejmě souhlas. Edward se odebral do kuchyně za panem Samuelsem a já s Harrisonem zůstala sama.

,,Nečekala bych to od tebe,'' poznamenala jsem, když nastalo ticho.

,,Co?'' Nechápavě pozvedl obočí.

,,Že zrovna ty pomůžeš nebohému zvířeti.'' Kousla jsem se do rtu a neodvažovala se mu podívat do očí. Poslední dobou mi přišlo, že se mu do těch očí opravdu podívat nemůžu, protože se nějakým způsobem buď stydím nebo cítím trapně.

,,Čekala bys spíš Edwarda, co?'' ušklíbl se ironicky a přiložil do krbu.

,,Popravdě ano. Ale potěšil jsi mě,'' usmála jsem se a koukala se do plápolajícího ohně. Začínalo mi být horko, tak jsem si sundala teplý kabát a pocítila na sobě cizí pohled.

,,Proč nosíš takový dětinský věci?'' poukázal na dlouhý béžový svetr s mývalí hlavou. Protočila jsem očima a do svetru se více zachumlala.

,,Je to pohodlné,'' vysvětlila jsem. ,,A není to dětinské, Harrisone. Naopak. Nevzbuzuje to takovou pozornost jako oblečení Glorie Baldwinové a celého spolku O'Barbies,'' neodpustila jsem si a Harrison se vedle mě posadil.

,,Jejich oblečení je sexy,'' poznamenal a dodal: ,,Ale tobě by slušelo víc,'' mrkl na mě a já zrudla.
Trapnou chvíli přerušil Edward svým příchodem a před každého z nás položil velký hrnek. Vtěsnal se mezi mě a Harrisona a začlenil se do konverzace. Harrison si otráveně povzdechl a Edward ho sjel vražedným pohledem.

,,Nějaký problém?'' otázal se a jedno jeho obočí vystřelilo nahoru.

,,Ty seš problém, kokote!'' odpálkoval ho jeho bratr.

,,Nechte toho! To spolu nemůžete vycházet jako normální sourozenci?'' položila jsem jim otázku a oni nastejno vyhrkli:

,,Ne!''

,,Ať chcete nebo ne, stejně máte nějaké společné vlastnosti,'' zamumlala jsem si pro sebe a napila se čaje.

,,Tak jaké bylo město?'' Do místnosti vešel pan Samuels a jediný, kdo se měl ke slovu, jsem byla já. Edward a Harrison nepřítomně zírali do ohně a mračili se.

,,Moc pěkné,'' odpověděla jsem a cítila se trapně za oba dva.

,,To jsem rád. Můžeme si něco zahrát, jestli chcete?'' navrhl mile David a mně to přišlo jako skvělý nápad. Pak si všiml malého černého klubíčka v košíku a zamračil se.

,,Našli jsme ho v křoví po cestě. Později zavoláme veterináře, aby se na něj podíval,'' vysvětlila jsem rychle a doufala, že se pan Samuels nebude moc zlobit. Kupodivu jen s úsměvem pokýval hlavou a nepoznamenal nic, čím by nám dal najevo, že nebylo zrovna rozumné brát si toulavé štěně domů.

,,Skvělé,'' hlesl. ,,Zahrajeme si tedy něco?'' optal se znovu příjemným tónem, který podtrhoval jeho dobrou náladu.

,,Nemyslím si, že je to vhodný nápad, tati,'' vymlouval se Edward.