Ve znamení Podsvětí / Taekook

Nevědomost

Konečně je po přednášce, dnešní den se táhl opravdu pomalu, chvílemi jsem myslel, že snad usnu. Nebylo by to poprvé, už několikrát jsem přednášku ve škole prospal, mám časté noční můry a nevím absolutně proč. Pořád se mi zdá o chlapci s rohy na hlavě a velkém trůně ve tmavé místnosti. Noční můry jsou normální, ale tahle se opakuje už dost dlouho. Vždy mě vzbudí pohled na mého nejlepšího kamaráda, který leží před trůnem v kaluži krve.

Znovu jsem se nad tou vzpomínkou oklepal a raději opustil prostory velké učebny ve třetím patře, když konečně pan profesor domluvil a začal si balit notebook do tašky. Aspoň, že pro dnes to byla úplně poslední přednáška. Další bych už mentálně určitě nedal, už tak jsme jich dnes měl asi šest. Na něco takového už nemám kapacitu a myslím, že půlku z ní jsem i prospal. Nejraději bych šel hled teď domů a pořádně se vyspal, ale moje sny mi to nedovolí.

Vyšel jsem před budovu své katedry a zamířil k pojízdnému stánku, kde se připravuje ta nejlepší káva v celém Soulu. Mám ještě čas, než se objeví můj kamarád ze studii, který ještě šel něco řešit s profesorem ohledně jeho vysoké absence, věčně v té škole není a nikdy mi nechce říct proč, ale všechny projekty a referáty vždy v termínu odevzdá. Pořád někde lítá a skoro do té školy ani nechodí. Prý je pořád v práci, ale nikdy mi nehodlal říct, kde vlastně pracuje. On ví kde já pracuji, proč bych to nemohl vědět já. Co když prodává drogy nebo dělá striptéra? Nad představou jeho o tyče jsem se musel pousmát. Tak to asi ne no, ale dost mě to zajímá. 

Objednal jsem si kávu, která mě vždy v tomto podzimním počasí zahřeje. Venkovní listí se již zbarvilo do oranžova a žluta a pomalu začíná opadávat ze stromů. Miluji podzim, kvůli té spoustě barev, které všude září a také kvůli častému dešti, který vždy lahodil mým uším. Nyní jsem však rád, že neprší, neboť se mi deštník nedávno rozbil a chodit tu jako zmoklá slepice nebudu. Včera jsem zmokl skoro na kost a jsem moc rád, že nejsem nemocný. Musím si nejspíše najít další práci, kvůli zvednutí nájmu. Nechápu, proč nám ho zvedají. Vždyť je vše v pořádku a finanční situace majitele bytu je opravdu dobrá, vždyť byl letos na Hawaii, no já se tak maximálně podívám na pár hodin na pláž do Busanu a to bude tak vše. 

"Tak tady to je, jako každý den, jedno velké latté s karamelem." Usmál se na mě barista a podal mi horký nápoj. Podíval jsem se na papírový kelímek, kde mi vždy něco krásného napsal. Taehyungu, ať stále záříš jako Sirius. "Díky Jayi." Usmál jsem se na studenta astronomie a filozofie a nejúžasnější metalista, kterého znám. "S těmi kruhy pod očima by jsi měl něco dělat, a to ještě nezačalo ani zkouškové. Kávou spánek nevyřešíš." Uculil se a poté se začal věnovat dalším hostům, kteří také potřebovali svojí denní dávku kofeinu. 

Ku podivu jsem nečekal dlouho a v dáli jsem viděl svého nejlepšího kamaráda. "Ahoj Hyung, pozdě jako obvykle." Podíval jsem se na pouliční hodiny, které zde nedávno zde nainstalovali. Bylo to přeci jen deset minut, ale já si prostě musím rýpnout, když už mám tu příležitost. 

"Že jsi si ještě nezvykl." Vysoký bělovlásek v černém kabátu se snažil popadnout dech, to opravdu běžel necelých sto metrů od budovy, to ho snad nemohlo zadýchat, ale evidentně ano.
"Ale ano zvykl jsem si." Zastavil jsem se ve větě a pořádně si zívl, hned bych teď nejraději znovu zaplul do postele a spal do dalšího dne, naštěstí dnes už nejdu do práce, musím tam až zítra.
"Znovu jsi měl noční můry?" Optal se starostlivě, hodně ho to zajímalo, co se mi zrovna zdá za sny. Někdy až moc z toho dělá drama. 
"Dnes ani ne, jen mě nudil strašně profesor. Lung prostě neumí zaujmout, vždy jsem si myslel, že přednáška o antickém podsvětí bude zajímavá, ale tohle bylo příšerné." Rozmáchl jsem ruce, abych naznačil jak moc a skoro vylil zbytek své kávy na nebohou kolemjdoucí. Dost mě to štvalo, od té přednášky jsem měl velká očekávání a ono nic.
"Tae brzdi," začal mě uklidňovat, ale mě to prostě štvalo. "Já jen, že.." nesu zklamání dost špatně a tohle byla katastrofa.
"Víš ty co. Zajdeme někam na jídlo a já ti udělám soukromou přednášku, o podsvětí toho vím dost." Šibalsky na mě mlknul a mě se rozzářili oči.
"To zní lákavě, beru!" Skočil jsem mu kolem krku a silně ho objal, až mi skoro vyletěl kelímek od kávy z ruky, který byl už naštěstí skoro prázdný. "Pozor Taehyungu," protočil nade mnou oči, pro něj jsem byl jako malé dítě, asi proto je to můj Hyung, který se o mě stará. To on je má rodina. Umím se chovat i dospěle neboli normálně, ale v jeho přítomnosti se cítím dobře a nehodlám se přetvařovat, na něco čím nejsem. Jsem prostě svůj a nehodlám se kvůli něčím standardům měnit. 
"Tak kam půjdeme?" Vykouzlil jsem na tváři široký úsměv a společně jsme se vydali z Kampusu pryč směrem do centra Soulu. Nasadili jsme rychlejší tempo, neboť šlo na obloze vidět, že začne brzy pršet a ani jeden z nás momentálně nemáme deštník. 
"Pizza zní dobře." Pronesl a ukázal na velký neonový nápis u Paula, nejlepší pizza. "Skvělí výběr, tak jdeme." Pizzu jsem neměl už strašně dlouho a mé prázdné břicho by nejspíše bralo cokoliv.
Pizzerie byla opravdu velká a zaplněná, ale já jsem věděl o místečku, kde budeme mít klid. Malí vcelku dost prostorný box v prvním patře, kde moc lidí nechodí, neboť schody jsem ať v úplném rohu a málo kdo vlastně ví, že to tu má i druhé patro.
"Tak a povídej hyung." Sundal jsem si svůj béžový kabát a položil ho na židli. Chci slyšet tvůj výklad." Byl jsem opravdu natěšený, teď jsem si prostě potřeboval zpravit náladu. "Jo jo, ale dovol mi si nejdřív kousnout, mám už opravdu hlad." Přikývl jsem tedy na souhlas a hled jak jsme se zakousli do prvního sousta se venku spustila průtrž mračen, která začala burácet na velké okno u kterého jsme seděli. Někomu možná přijde zvuk deště otravný, ale mě vždy krásně uklidní.  

"Pořád nechceš vysvětit budoucnost?" Podíval se na mě dotčeně. Nikdy jsem na věštění z karet, ruky či kostí nevěřil a zrovna v tomhle ho podporovat nebudu.
"Namjoone, už mnohokrát jsem ti říkal, že na věštění nevěřím." A bylo to tu znovu. Nechápu, jak se takto vzdělaný člověk, může pokoušet o věštění z karet. 

"No jo pořád, jedno malé proroctví ne? Ještě jsem se nemýlil Tae." Šibalsky na mě mrkl, ale já jen protočil oči, nechápu jak na to někdo může věřit. Já vždy věřím jen holím faktům, jak by nějaký kus tvrdého papíru s obrázkem mohl určit budoucnost, to mi přijde jako absurdnost. 

"Šarlatáne." Namjoon se dotčeně chytil za srdce. "To opravdu? To mě uráží, abych si nerozmyslel, že ti něco povím." Na to ho znám dost dobře, on z toho nevycouvá, někdy se chová jako taková primadona, ale naštěstí je to vždy ze srandy.

"Tak už povídej Hyung, dost mě to zajímá." Ukousl jsem si z šunkové pizzy a zahleděl se na něj. "Když jinak nedáš Tae, tak poslouchej, jen kde asi začít. Nebude to úplně podle osnov, které máš ve škole, je to spíše z toho co jsem nějak zaslechl." Přikývl jsem na souhlas a začal pečlivě vnímat.

"Podsvětí a svět smrtelných, jsou jen tyhle dvě o dalších se zatím neví a nebe zaniklo před mnoha staletími. Mezi světy jde procházet dvěma způsoby buď smrtelník umře nebo musíš být vysoce postavený démon, shinigami či medium. Medium nebo také převozníci, přes propast světů. Oni jediný mohou převážet ostatní stvoření."

"Ostatní? Kolik příšer je v podsvětí?" Tohle mě opravdu zajímá, na přednášce se to nějak vynechalo, jako asi vše podstatné. 

"No dost. Podle hierarchie nejvýše je Hades, Shinigami poté Démoni, Nightmare, Medium a měniči vzhledem k schopnostem, které ovládají. Což by měli být ti nejvíce uznávání. Samozřejmě jsou podsvětí spousty dalších. Upíři, strigy, duchové, ghoulové, sirény, vlkodlaci, černokněžníci, poltergeist, Ginové a spousta dalších." Tolik toho je, profesor říkal, jen no ti co zemřeli a nic víc. 

"Je toho hodně," ukousl si ze své sírové pizzy a zahleděl se ven na promáčenou ulici. "Aspoň, že jsou to jen mýty, určitě bych nic z toho, co jsi tu jmenoval, nechtěl potkat ve zkutečnosti." Zasmál jsem se, abych odlehčil situaci. Trochu mi to nahání hrůzu. Nikdo neví, co je vlastně po smrti.

"Jistě Tae," Namjoon se pootočil bokem. Poznám moc dobře, když mi někdo lže a u svého Hyunga obzvlášť. "Hyung proč mi lžeš?" Naklonil jsem hlavu blíže a zadíval jsem se mu do očí. "O čem nevím? Co mi tajíš?" Naklonil jsem hlavu na bok a zahleděl jsem se mi do očí, které se na mě nechtěli podívat.

"To je jedno, už bych stejně měl jít. Podívej se na hodiny je skoro pět, brzy zapadne slunce a stejně už přestalo pršet." Zvedl se od stolu a rychlím krokem odešel. Co to jako bylo? Hyung mi něco tají a já přijdu na to co!

Dojedl jsem svůj zbytek pizzy a vydal se směrem ke svému bytu, který sdílím ještě s jedním spolužákem. "Jsem doma," zvolal jsem na celý byt, ale odpovědi se mě nedostalo. Skvělí není tu. Kde zase může lítat? Někdy mám pocit, že tu bydlím sám. Nechápu proč platí nájem, když vlastně je někde pryč. Beztak u nějaké slečny. 

Došel jsem do kuchyně a na lednici byl připnutý vzkaz. Musím odjet domů něco vyřídit, ségra zase šílí ohledně kravin, znáš to holky, uvidíme se zítra Hyung s láskou Han. Ps: nezapomeň zalít kytky.  Klasika zase někam zmizel, aspoň budu mít klid na učení když už nic.