Ve znamení Podsvětí / Taekook

Hyung

"Taehyungu, mohli by jsme si promluvit o samotě," zněl celkem nabroušeně, nebo mi to alespoň tak přišlo. Pro Seokjina to byl pokyn, aby opustil naší konverzaci, což hned udělal. "Prozatím se odporoučím," vzal si své pití, kterým byla jako obvykle rudá krev a opustil barový pult, mířící za ostatními upíry, kteří posedávali v jižním boxu tohoto klubu, dnes jich přišlo méně než obvykle, jsem zvyklí, že jich tu bývá třeba i patnáct, ale dnes jsou tu se Seokjinem jen čtyři, což je vcelku neobvyklé.

"Můžeme si sednout ke stolku," pokračoval a mě došlo, že teď je to mířeno na Jennie, co si budem je dost zvídavá a naší konverzaci se Seokjinem neměla šanci odposlouchávat, neboť před zhruba hodinkou tu byl obrovský provoz. V tom se nedá dělat nic jiného, i kdyby ta konverzace byla vedená přímo s vámi. 

"Jistě," zval jsem si své pití a přesunul se do zadní části podniku s Namjoonem, kterému Jennie připravila jeho oblíbený alkoholický nápoj do čiré sklenice. "Tady jsem ještě nebyl." Vlastně z podniku znám jen barový pult, kde trávím celé večery a místnosti pro personál. Možná i trochu pódium, kde při volnější chvíli jsem chodíval očumovat Jimina, co si budeme ten kluk úžasně tančí a taky má úžasné tělo, byl by hřích se při volnu nejít podívat.

Mám svého, snad svého Jungkooka, který je perfektní po všech stránkách. Jimin je úžasný spíše na vzhledovou stránku pro mě. Je to dobrý kamarád s výhody, ale na vztah to není člověk. Upřímně kdo by chtěl chodit s kurvou, kterou Jimin je. Nemám mu to za zlé, je to jeho práce a baví ho to, co jsem tak slyšel, si přijde i na dost slušné peníze. Upřímně bych do toho šel též, jen prostě neumím ty taneční kreace co on.

Protáhli jsme se kolem pódia, které bylo prázdné, do zadní části, kde byli oddělené boxy a celé to tu bylo v pochmurné atmosféře. Veškeré světlo co tu bylo, zajišťovali svíčky na stolech a svícny podél zdí, které byli zřejmě ze zlata. Nemohl bych se divit, kdyby to byli nějaké historické kousky, protože minimálně půlka zákazníků, jsou tu už nějaké milénium určitě.

Společně jsem se usadili do prázdného boxu, v nejzadnějším rohu. Pořád jsem pohledem zkoumal interiér, pracuji tu už nějakou dobu a ještě jsem v této části nebyl, co se nedozvím nového. Nikdy jsem neměl nutkání prozkoumávat celé Podsvětí. 

"Tak proč jsi mě sháněl Namjoone, povídej?" Založil jsem si ruce na hrudi, přeci jen poslední konverzace co jsme vedli, nebyla zrovna příjemná a nemá právo mi zakazovat, se stýkat s lidmi z podsvětí. Není to moje máma, aby mi mohl rozkazovat, to opravdu ne.

Vyčítavě si povzdech a svěsil ramena. "Kde začít," začal si hrát s prsty, zdá se, že je v mé přítomnosti nervózní a toho jsem opravdu dosáhnout nechtěl. Vždy budu jeho mladší bratr, nemá důvod být přede mnou nervózní. Jeho pohled se zabodl do svíčky ve červené propustné sklenici. Uznávám, že ten pohled na plamen může být hypnotizující, ale já chci vědět, proč tu dnes jsem.

"Omlouvám se, za to co jsem řekl včera. Víš, že jsem to tak nemyslel. Prostě chci, aby jsi byl v bezpečí. Jsi jako má rodina a já se bojím, že tě ztratím. Jestli by jsem tě ztratil, v životě bych si to neodpustil." Tohle mi nemůže říkat, hlavně když se hodlám vzdát lidského života. Nemůžu mu to ale udělat. 

"Hyung tohle neříkej," určitě se mi zaleskli oči. Nechci ani pomyslet, jak moc bude zničený, když by zjistil, že jsem mrtví a ještě hůř, kdyby zjistil, že já jsem ten podvrženec. "Mám tě rád a nechci tě vystavovat nebezpečí," jeho oči se také leskly a já jsem si byl jistý, že ten Jungkookův plán ruším, nepřijdu o něj. Nenechám ho se trápit mojí smrtí, to neudělám. Byl jsem naprosto rozhodnut. Zvládnu žít oba životy, bude to těžké, ale já to dám. Přeci nepotřebuji spánek, to je o osm hodin života denně najednou více. Určitě se to nějak zvládne zařídit.

"Hyung mám tě rád," přisunul jsem se k němu a společně jsme si brečeli v objetí. Nepřijdu o něj, i kdyby zjistil co jsem zač, víc by ho ranila má smrt než zrada, tím jsem si jist. Je to má rodina a já o něj nepřijdu. Kéž bych měl nějako kromě něj."

Už jsme se oba upokojili a začali znovu normálně uvažovat. "Vůbec co jsi zjistil v té sektě?" Setřel si zbylé kapky z tváře.