Ve znamení Podsvětí / Taekook

Proroctví

Venku po vystoupení na konečné zastávce, již byla naprostá průtrž mračen. Znovu jsem si v duchu nafackoval, že jsem si doma nechal ten prokletý deštník a rychlím tempem jsme si to namířil k ne tak opuštěnému skladišti.

Ještě jsem se raději občas otočil přes rameno, abych se ujistil, že mě nikdo nesleduje. Nejednou jsem zde narazil na upíry a démony. Zdá se, že můj nejlepší kamarád, není jediný kdo se zde zdržuje.

Musím uznat, že je to dobré místo. Moc lidí sem nechodí, spíše žádní, ale přesto sem jezdí jeden z hlavnějších spojů a to jen proto, že je tu perfektní točna.

Už úplně promáčený jsem se dostal ke starým železným vratům mířícím do jeho obydlí. "Ještě, že není zamknuto. Pomyslel jsem si, nejspíše šel sundat visací zámek, když věděl, že přijdu. Opatrně jsem otevřel jednu stranu, i když jsem se snažil, aby staré panty nezavrzali, stejně vydali hlučný skřek. "Sakra," zaklel jsem a rychle se vydal dovnitř, nejen aby si mě nikdo nestačil všimnou ale i kvůli dešti.

Myslím, že mokré schody do podzemí není úplně nejlepší a hlavně, když na nich není světlo a to by se mohlo jednoduše stát, že bych uklouzl a opravdu se mi k němu nechce jít hlavou napřed, i když vím, že se to pár lidem spíše jen Jiminovi povedlo. To bylo opravdu dost k popukání.

Opatrně jsem sestoupal dolů a ocitl jsem se v dost velkém přítmí. Všude tu byli zapálení svíčky. Bylo to tu o dost útulnější než předtím, když tu momentálně nevsítí velká bílá světla.

"Hyung?" Pronesl jsem a zaslechl mírné zamručení z gauče. Seděl tam, opřený o opěradlo a křečovitě svírající velký polštář v náručí.

"Jsem tu, neboj se Yoongi bude v pořádku. Já tomu věřím." Přistoupil jsem k němu a zahlédl jsem na stole vyložené karty. Podíval jsem se na ně, ale byli tak jen nějaké obrázky, co jsem nevěděl vysvětlit.

"Hyung, co to znamená?" Poukázal jsem na tři vyložené karty, které však nepůsobili pozitivním dojmem.

"Vykládal jsem budoucnost a věř, že to není milé zjištění." Více stiskl polštář v rukou. "Mám strach, že ho zabili. Démoni se snaží získat nadvládu nad peklem a tím způsobem, že se snaží eliminovat, každého co by měl i sebemenší právo usednout na trůn."

Je i jiná možnost vládce než jsem já? "Kdo má právo usednout na trůn?" Toto mě zajímalo. "Vlastně kromě modré krve vůbec nikdo, ale právo by mohli mít i stvoření z pekla. Stvoření, která jsou z pekla zrození, ale ne přetvoření."

O něčem podobném mluvila i velekněžka. "Démoni?" O tom se mluvilo, vyšší démoni se snaží ovládnout peklo. "Ano, Shinigami neprahnou po moci, nemají to zapotřebí. Už tak mají spoustu práce s přechody smrtelných."

"Snaží se jich zbavit, je to moc zlé, za předpokladu, že by všichni padli, tak duše mrtvých nikdy nedojde pokoje." Zatahal se za vlasy a znovu upřel zrak na staré karty před sebou. "Blíží se zánik nás všech Taehyungu." Byl na dně.

Vzal do ruky první z karet a nevěřícně zakroutil hlavou. "Tohle je Lilit?" Ukázal na obrázek ženy se svůdným pohledem. "Temná Lilit, zrada lásky. Bojím se o něj, co když je to mířeno na něj, nemůžu o něj přijít." Znovu propukl v pláč až teď jsem viděl, jaký doopravdy je.

Vždy se snažil přede mnou tvářit silně, ale nyní už toho na něj je vskutku dost.

"Rozbité přesýpací hodiny." Poukázal na druhou kartu. "Čas se krátí,"  přemístil se k poslední. 

Černá křídla ve skleněné láhvi. "Chytili Shinigami. Nyní je možná jen válka nebo smrt."