Ve znamení Podsvětí / Taekook

Kousnutí

Krk mě neuvěřitelně bolel, nemohl být alespoň trochu jemnější, v jeho případě nejspíše tohle bylo jemné, když jsem viděl, jak mu uťal hlavu. Ten obraz mám pořád před očima. Nechápu, proč mě nezabil, věděl co jsem zač a nic.

Měl bych dojít do Podsvětí, nemůžu si dovolit dojít hned na první oficiální den pozdě. Už jsem se trochu rozkoukal a kupodivu našel i onu zastávku, na kterou zrovna přijel autobus. Karma mě má alespoň v něčem trochu ráda. Když už nic jiného. Aspoň mé tělo má normální reakce, moje ruce se začali neuvěřitelně třást, mé tělo se bálo, ale má mysl to přijala až moc dobře. 

"Jsem tu," stál jsem před obrovskou budovou, na které svítil obří červený nápis Podsvětí. "Do toho Taehyungu," vešel jsem dovnitř a hned mi do uší začala hrát hudba. Lidí tu zatím nebylo moc, otvírací doba začala ani ne před pěti minutami.

"Jsi tu, odpoledne jsi se vypařil hodně rychle." Ucítil jsem na svém těle něco se pomalu pohybovat. Trochu jsem se polekal, neboť mi z hlavy úplně vypadli Jiminovi ostny. "Promiň, musíš si zvyknout Taehyungie." Pohrál si s mým jménem na jazyku. 

"Chimchim, dělej! Už jsi tam měl být." Další hlas, který už jsem poznával. "Jennie," otočil jsem se na brunetku, která vykouzlila na tváři ohromný úsměv mým směrem. Nejspíše nebude tak špatná, dám jí ještě šanci. S Namjoonem se zná, tak asi bude v pohodě. "Jsi tu, skvělé. Najdeme ti nějaké oblečení a budeš moci rovnou začít. Já to tu sama nezvládnu a tady Chimchim je dobrý jen jako tanečník. Divím se, že vůbec pozná rozdíl mezi whiskovkou a sklenicí na víno" Protočila nad ním oči a začala mě tlačit do šatny, kterou jsem už měl tu čest poznat.

"Nezapomeň, že jsem ten nejlepší tanečník z obou světů!" Stihl ještě zakřičet, protože ten mrňous si prostě nenechá nic líbit, ale evidentně se ti dva popichují běžně. "Tak co s tebou." Zadívala se na mě, s tímhle na sobě tu moc nezapadneš. Měl by jsi si trochu zlepšit šatník, vypadáš jako klasický člověk. Chápu, že studuješ mezi lidmi, ale nemusíš od nich přebírat úplně vše."

Začala se přehrabovat mezi věcmi. "Hoď si to na sebe," podala mi kusy nějakého oblečení. Opravdu kožené kalhoty? Nebudu jí raději odporovat a nasadím si to. Určitě si v tom budu připadat, jako nějaký striptér. 

Po cestě z šaten jsem narazil na zrcadlo a musím uznat, že mi to opravdu slušelo. Černé kožené kalhoty a velká černá košile, přes které byli dva kožené pásky, které mi obepínali hrudník a malí decentní obojek. Trochu jsem si ještě rozcuchal vlasy, aby to hezky ladilo. Představoval jsem si sám sebe s rohy a tesáky, jako byl ten démon, kterého jsem potkal.

"Perfektní, možná až moc. S takovou tě tu nejspíše někdo dnes ohne." Nechápavě jsem vykulil oči. "Jak jako, to ani omylem!" Já nejsem žádná laciná kurva. "Takže náš roztomilí chlapeček je dominantní? To je rozkošné." Ona si ze mě bude dělat ještě srandu, tak to opravdu ne.

Z mého pohledu nejspíše pochopila, že srandiček je dost a uklidnila se. "Dobrá tedy, můžeš začít za bar trefíš. A neber si nic z toho osobně, jen se tu tak popichujeme z dlouhé chvíle." Odešla, nejspíše jsem jí krapet vyděsil.

"Taehyungie drahoušku, jsem rád že jsi zde." Neuběhla ani hodina a u baru se objevil Seokjin. "Zdravím Seokjine," když jsem řekl jeho jméno, tak se zaculil, byl rád, že jsi ho pamatuji. "Krev bych poprosil drahý," už jsem se natahoval po láhvi. "A nemohl bych raději tvojí?" Nevině se zaculil a podíval se mi na krk, "od tebe dnes už někdo pil, který harant! Měl jsi být můj."

Teď mi došlo, že jde vidět to kousnutí od toho démona. "Kdo to byl?" Nahnul se ke mě a zblízka si mě prohlížel. "Nevím, neznám ho." Odpověděl jsem jednoduše. "Měl jsem o tobě lepší mínění Taehyungu." On si myslí...

"Nebylo to dobrovolné, prostě to udělal." Seokjin byl zděšen a dost přehrával. "Který z mích upírů se opovážil na tebe vztáhnout zuby." Seokjin je opravdu hysterka. "On to nebyl upír, byl to démon." Seokjin se polekal.

"JK."