Ve znamení Podsvětí / Taekook

Nabídka

Jin se naklonil trochu blíže  a pozvedl lehce obočí. "Potřeboval bych zmanipulovat nějaké lidi, vím že ty to zvládneš." Jin se mírně pousmál a zaklonil se dozadu, aby se pohodlně opřel do židle. 

"To by nebyl problém, čekal bych od tebe něco jiného, ale na špinavou práci si nikoho nehledáš, tak jsem se celkem divil, co zrovna slavný démon JK může chtít po mě." Napil se svého pití. "To víš jsem samé překvapení." Byla to konverzace gentlemanů, i když oba byli v nitru zkažení. 

"JK a co by jsi mi za moje služby nabídl. Jistě víš, že zadarmo nehnu ani prstem." Podíval se na své dlouhé prsty. "Jistě, mám pro tebe něco, co nemůžeš odmítnout." Na jeho tváři se usadil mírný úsměv.

"A co nemohu odmítnout? Já mám přeci vše. Řekni mi co mi chybí."  Byla pravda, že Jin byl hodně bohatý a ve svém druhu byl nejuznávanějším upírem, který všechny vedl. "Moc a uznání všech." 

"Všech?" Zopakoval nevěřícně. "Ano," navázal s ním oční kontakt, aby svá slova podpořil. Jin zakroutil nevěřícně hlavou, chápal jsem ho. Upíry berou ostatní stvoření pekel, jako jakýsi příživníky v jedné knize byli popsány jako pijavice společnosti. Jejich druh není užitečný pro chod pekla. 

"Drahý JK, snaží se mi nabídnout něco, co získat nejde." Jin se chtěl zvednout a odejít. "Počkej Seokjine, chci ti nabídnout místo u dvora." Hned se mu rozzářili oči. "U dvora," ujistil se, že slyšel dobře a JK přikývl a zopakoval. "U dvora."

"A jak toho chceš dosáhnout? Vždyť je to nemožné."  Jin se dost skeptický. "Jednoduše, mám na své straně podvržence a když nám pomůžeš, tak ze jeho vlády tam budeš mít své míst. Nelíbilo by se ti to, být mezi vyšší šlechtou, hlavní démoni a Shinigami a mezi nimi ty." Jinovi se ta představa očividně líbila.

"Vypadá to, že se dohodneme JK." Natáhl k němu ruku  a Jungkook jí okamžitě přijal. Vypadá to, že máme na své straně upíra. "Jen koho přesně mám zmanipulovat?" Tuto otázku jsem čekal a také by mě zajímalo jak zní celý jeho plán.

"Vše se v čas dozvíš. Zatím sbohem Seokjine, Taehyungu."  Uklonil se a opustil prostor podniku. "Ty s ním něco máš?" Jinův pohled se přesunul z odcházejícího Jungkooka zpět na mě. "Možná," sám nevím, jak na tom jsme. 

"Možná, takhle nevypadá milí příteli." Pousmál se Jin. "Ten pohled znám moc dobře. Možná to vypadá, že jsem naprostý egoista, ale i já jsem kdysi dávno zažil lásku. Jenže jsem o ní přišel. Byla člověk, nádherné poupě z něž se vyklubala ještě úžasnější kytka. Čas však je nepřítel, všech co nejsou svázaní věčností. Všechny květiny jedou uvadnou. Přála si rodinu a děti časem vnoučata, jenže tohle jsem jí dát nemohl."

Jin si dal další lok svého pití. "Neměl jsem to srdce jí změnit na upíra a zničit jí tím život, který si vysnila a tak jsem jen přihlížel, jak stárne a umírá. Víš co, nalej mi nějaký tvrdý alkohol." Jin byl teď hodně skleslí.

"Jde o to, že ten pohled máte oba. Nikdy jsem u JK tohle neviděl od jeho smrti a to ho znám už nějaké století." Chápavě jsem přikývl. "Jine mohu mít jednu nemístnou otázku?" Něco by mě zajímalo.

"Ptej se," uchopil sklenici do který jsem nalil bourbon. "Kolik je ti let?" Viděl jsem, jak nepatrně zvedl koutky vzhůru. "Je mi opravdu hodně, ale jestli tě zajímá konkrétní číslo, tak jsem nedávno oslavil 842 let své existence. Nevypadám na tolik že?" neodpustil si poznámku na svojí krásu, to by poté jistě nebyl on.