Ve znamení Podsvětí / Taekook

Písek

Strach ovládal pomalu mé tělo. Začínal jsem se nadobro smiřovat se svým osudem a s blížící smrtí. Sakra Taehyungu vzmuž se, takhle přeci neumřeš.

Neohrabaně jsem se zvedl z betonové cesty. Vzpomněl jsem si na jednu lekci s Yoongim, kdy mě vysvětloval, že je mnohem jednodušší vzít něco co již je a nevytvářet kouzlo z ničeho. Tehdy to předváděl na květině, která na starém cvičišti kvetla, byla již v bídném stavu, dost uvadající.

Yoongi k ní přišel a pomocí kouzla jí vrátil původní půvab a krásu, kterou měla, poté udělal to stejné ve své dlani, nechal vykvést tutéž rostlinu, ale byla o poznání menší a nebyla tak krásná.

Vložil jsem na obě stejné úsilí. Je lepší začínat z něčeho co již je, než se pokoušet něco vytvořit.

Rozhlédl jsem se po okolí a poté mi to došlo. Využijí plamenů z podsvětí, bude to dost velké sousto, ale musím se o to pokusit, jinak mě čeká jistá smrt.

Natáhl jsem dlaně k hořící budově a přivolával plameny blíže. Byl to proud doutnající záře a já pomalu cítil, jak mi ubývá energie. Věděl jsem, že to na mě bude moc, ale já se bez boje nevzdám, tím si jsem jistý.

V hlavě se mi vybavil obrázek draka z jedné dětské knížky, kterou nám předčítali do domově a nechal plameny zformovat do jeho tvaru. Ani nevím proč mě to napadlo zrovna teď, roky jsem si na to nevzpomněl.

Drak zaútočil na Lucifera, kterému hned začali hořet křídla a s bolestným křikem padl k zemi. Opravdu se mi to povedlo. Nevěřil jsem tomu. Opatrně s bolestí pomalu v celých zádech jsem se vyškrábal na nohy a přistoupil k němu. Byl mrtví? To jsem nedokázal říct. Že bych ho opravdu zabil?

Jeho oči se však rázem otevřeli a já zahlédl dýku, která se nebezpečně rychle blíží k mému tělu. Nebyl mrtví a mě se přehrál celý život před očima. To je můj konec. Dýka se lehce střetla s mojí kůži v oblasti, kde jsem měl ještě minulý rok srdce, ale neprostoupil o moc dál. Jak je to možné?

Podíval jsem se na jeho ruku a rychle se vzdálil, vytrhávající hrot dýky z mého těla a pozírajíc malí pramínek modré krve na ní.

Byl to písek, který byl obmotán kolem ruky padlého archanděla. Písek, proč písek? Hned vzápětí jsem si však vzpomněl na Yoongiho, který bral písek, jako svojí hlavní zbraň, ale pochybuji, že by sem dokázal dojít a ještě vůbec využít svoje síly, když vím v jakém stavu je.

Podíval jsem se před sebe na černovláska se sněhově bílou pletí a stejně havraními křídly jako mám já, který byl nejspíše starší, neboť měl mírné strniště na bradě.

Zalil Lucifera celého pod vrstvu písku a já jsem matně slyšel jeho křik, ale co jsem slyšel opravdu zřetelně bylo praskání kostí. On ho rozmačkal...

Vyjeveně jsem na něj koukal a děsil se, co se vlastně pod vrstvou písku děje. Viděl jsem na zrnech krev, které více a více přibývalo. Tlumený křik po chvíli přestal a mě bylo jasné že je mrtví.

"Jsi v pořádku Taehyungu?"