Ve znamení Podsvětí / Taekook

Nightmare

Už uběhla nějaká ta hodinka a já jsem tomu přišel na kloub. Když jsem se však podíval na hodinky, byli skoro tři ráno. To to teda utíká. Nechápu kolik jsem dnes dostal na dýškách, ty peníze mi snad za dnešek zaplatí celý nájem. To je neuvěřitelné, alespoň jeden měsíc nebudu mít problém vyjít s penězi. 

"Zase dlouhá noc Hyung?" Zaslechnul jsem známí hlas v davu lidí. Hudba se již zklidnila, o půlnoci začalo hrát jen lehké piano a ten největší randál ustal. To je přeci Namjoon! Toho bych poznal kdekoliv. "Jako obvykle Joone, někdy ti závidím, že k existenci nepotřebuješ spánek. To neustálé cestování mezi světy mě unavuje, někdy proklínám to čím jsem."

"A co ty máš noční můry?" Zasmál se Namjoon. Co na tom bylo tak vtipného? Nenápadně jsem poslouchal konverzaci těch dvou, Namjoona a jeho bělovlasého společníka v černém křiváku a koženými kalhoty. Namjoon také vypadal jinak než obvykle, snad nikdy jsem na něm neviděl tolik černé.

"Nightmare s nočními můrami opravdu? Přidělávat si tím práci. To je jako upír alergický na krev, je to kravina. Zamlada jsem svému bratru Kiugimu přiváděl noční můry když spal a on mě taky. To byli časy, co dokázal vytvořit." Cože? O čem to ti dva mluví, něco mi tu nehraje a to opravdu dost.

"Joone chtěl bych mít tolik volného času co ty. Slyšel jsem, že si nastoupil na vysokou? Já jsem rád, že si před prací vůbec udělám jídlo, nechci pořád otravovat. Je nás už málo a práce pořád víc a víc."

"Chápu tě, Hyung proto máš také všechny cesty bez poplatku, když už nemáš energii na cestu." Usmál se na něj. "Slyšel jsem, že jsi si z toho udělal dobrý kšeft. Upíři ti musí platit královsky."

"To vskutku ano. Ani nevíš kolik ghoulů a upírů takhle často cestují, někdy si říkám, že je nás tu více než lidí." Začíná mi něco docházet a jen se modlím, že se mílím. "Řekl bych, že tuším, když vidím Seokjina." Poukázal prstem na hnědovláska na parketu se slečnou.

"To jo no, hlavní upír je bohatý, až to bolí. No a kolik si o sobě myslí. Divím se, že mu to žádný z vrchních démonů nezatrhnul. Nedává si vůbec pozor na žijící." Žijící? "Namjoone pojďme se napít, dal bych si nějakou pěkně uzrálou skotskou. Co ty na to?"

Počkat oni chtějí jít sem! Ne to ne. Nemám, ale čas nic vymyslet. Prostě budu hrát tohle divadélko také. Jestli je to vše pravda. Podíval jsem se na Jina, že by to byl skutečný upír?

"Prosím jednu skotskou a ty jsi dáš co Joone?" Bělovlásek mě oslovil. "Asi rum," odpověděl Namjoon aniž by se na mě podíval. "Jistě pane, hned to bude." Položil jsem na barový pult skleničku a uchopil láhev od skotské. "Taehyungu! Co tu proboha děláš!" Namjoon vypadal dost vyděšeně, až teď si uvědomil, že jsem to já. 

Hlasitě jsem se zasmál. "Co by jsi asi řekl, dnes tu dělám barmana. Neříkal jsi, že někam pospícháš a poté jsi zde od nedojedené pizzy se neodchází." Propaloval jsem ho pohledem, zatím co jsem bělovlasému muži připravoval skleničku. 

"Hádáte se, jako manželé." Poznamenal bělovlásek s úsměvem a usrkl zlatavého nápoje. Zřejmě ho pohled na nás dva bavil opravdu bavil. "Tady nesmíš být, měli by jsme jít domů." Zašeptal, abych ho slyšel jen já a chytil mě za ruku.

"Nikam nejdu, směna mi končí až za hodinu. Když mi nechceš nic říct, přijdu si na to sám. Medium že, mohl jsi se někdy zmínit?" Znovu jsem na něj vyjel, to jeho tajnůstkaření mě opravdu štvalo.    

"Taehyungu nech toho, nic nechápeš?" Snažil se zůstat klidný, aby jsme na nás nestrhli pozornost, ale přes ohlušující hudbu to ani nešlo. "Tak mi to vysvětli Hyung." Nechápavě jsem na něj začal civět.

"To si vyřešte jindy, Joone." Utnul naší debatu bělovlásek, který zrovna dopil svůj nápoj. "Jo jistě, promiň Hyung, už jdu." Namjoon se bez rozloučení vydal  pryč se svým společníkem. "Znáš pravidla," zaslechl jsem ještě od bělovláska. Jaká pravidla?

"Ahoj Hyung," můj hněv se proměnil ve smutek. Opravdu jsem ho tolik naštval, nesnáším, když něco nevím. Jistě je to i má vina, to jsi teď taky uvědomuji, ale prostě mě štve, jak mi dnes nechal bez odpovědi v pizzerii, to se nedělá.

Nemohl jsem to dostat z hlavy. "Taehyungu dobrá práce, vedl jsi si skvěle." Došla ke mě hnědovláska a pomohla mi z korzetu v místnosti pro personál. "Mimochodem jsem Jennie, Jennie Kim v Úplňku je tě škoda, tady by jsi dostal určitě víc." Víc? "O kolik víc?" Tohle mě zajímá, vice peněz by se rozhodně hodilo, už teď mám skoro jen na nájem. Ostatní tanečnice se zde také převlékali, ale jiná nám nevěnovala, žádnou pozornost. Během práce se čas od času nějaké přišla pro sklenici s vodou, ale to bylo tak vše. 

Jennie se zamyslela. "Tady dostávají barmani zhruba dva tisíce za večer, co tak jsem postřehla, ty jsi tam neměl ani tisíc, co jsem slyšela." Dva za večer to bych si nechal líbit. "Jen by jsi nemusel být takový tajnůstkář a říct co jsi zač. Mě i ostatní to dost zajímá," Došla ke mě blíže a cvrnkla mě prstem do nosu, "jsi rozkošný."

"Tady," podala mi peníze. Bylo to třes pět tisíc. "Dostal jsi vysoké dýško, Jinovi jsi se zalíbil, šťastlivče a chce s tebou mluvit, kývla k boxu, kde onen hnědovlásek seděl. "Varuji tě, je to strašný egoista, ale to ty určitě víš." 

Došel jsem k Jinovi, "chtěl jsi se mnou mluvit?" Zdvořilosti stranou, už nejsem v práci a můžu se trochu bavit. "Ovšem cukrouši, mě a mé přátele dost zajímá, co jsi zač. Sázeli jsme se o to a chceme znát odpověď a jediný kdo nám jí může poskytnout, jsi ty. Je divné, že by Jennie nebo Hwasa něco nevěděli."

Ou, musím něco vymyslet. Co vše to říkal Namjoon? Mám to. "Co jste si mysleli?" Jin na mě nedočkavě kývl a čekal, co ze mě vypadne. "Ghoul," vylezlo ze mě po chvíli. "Škoda," položil na stůl pár tisíc a pár dalších také. "Sázka je sázka, jen tak pro zajímavost typoval jsem strigu, ti jsou takový odtažití od ostatních druhů."

"Ghoul to by jsi mi mohl být užitečný, chci se od tebe napít." Otevřel svá ústa a nechal z nich vyjet dva obří tesáky. Upír! Je to pravda! "Promiň, ale ne." Decentně jsem odmítl i když jsem měl nahnáno a myslel jsem, že mi srdce každou chvíli vyskočí z krku. "Proč by ne, líbilo by se nám to oběma Taehyungie. Když jsi ghoul proč jsi za barem? Nechtěl by jsi raději tančit. Takových jako je Chimchim by mělo být víc.

"Ne," stál jsem si za svým, nesmí ze mě poznat nejistotu. "Buď hodná kurvička, jako celý váš druh. Stejně tu jste jen pro naše potěšení, tak se podřiď." Podřiď zaznělo mi znovu a znovu v hlavě, jako by mě to nabádalo. Chvíli jsem si myslel, že se má hlava pod jeho slovy rozskočí.  "Ne!"

"Ne? Ale nátlak," Jin se zarazil a z tváře mu zmizel bezstarostný úsměv. "Nějaký problém Seokjine?" Ozval se strašně hluboký hlas až mi z toho naskákala husí kůže. "Ne to víš že ne. My už jsme stejně byli na odchodu." Jin a ostatní se rychle zvedli a vydali k odchodu.

Otočil jsem se za dotyčným a jediné co jsem spatřil byla kápi z které trčeli černé ruce s dlouhými drápy. Démon! Bylo neuvěřitelné nějakého spatřit. Na jednu stranu jsem byl neuvěřitelně vyděšený, ale i neuvěřitelně fascinovaný. Ono je to opravdové.