Ve znamení Podsvětí / Taekook

Mady

Démon si ještě zaklel sám pro sebe a vydal se po kamenité cestě pryč. Kdo to sakra je? Otočil jsem se na dotyčnou, která toho démona poslala pryč. "Už jsem se bál, že se znovu neshledáme." Jungkook k ní stočil pohled a prohlédl si jí od hlavy až k patě, což jsem udělal i já.

Byla to shinigami, měla stejná křídla jako já, jen na její hlavě chyběla koruna. Vlasy měla černé dlouhé až po pas ozdobené stříbrnou sponou. "Nápodobně nápodobně Kookie, jak dlouho tomu už jest." Pomalým krokem se k nám blížila. Svá křídla svěsila podél těla a část z nich táhla po zemi. Měla na sobě mohutné barokní šaty s širokými rukávy. Její tvář my byla povědomá, ale netuším, kde jsem jí viděl.

"Už to budou tři staletí, má drahá." Objali se a já jsem pocítil náznak žárlivosti. Což se mi ještě nikdy nestalo. Teď mi dochází, že k tomu stvoření s havraními vlasy začínám něco pociťovat nebo jsem si to doteď nedokázal připustit.

"V pořádku V." Optal se mě starostlivě. "Vypadáš vskutku zadumaně." Naklonila hlavu mírně na bok, jako by zkoumala kdo jsem, ale přes masku nic nezjistí. "Jistě nic se neděje, jen jsem se zamyslel."

"Neměl by jsi tu být, jestli tě objeví někdo z vyšších démonů a ne jen takové ucho, už ti pomoc nezvládnu a ty to víš." Pohladila ho jemně po tváři a ve mě se vřela krev. Nechci, aby na něj sahala. Ti dva si byli blízký. Třeba je to jeho přítelkyně, vypadá, jako by byla v našem věku. Zaměřil jsem se na její ruce, kde byl jak snubní a svatební prsten. JK nic takového nemá, takže jsem se trochu uklidnil. 

"Neboj se Mady, je to v pořádku, jsem tu s ním, on ochrání mě." Jeho postoj zůstával jistý a já byl rád, že neztrácím jeho důvěru. Jmenovaná se na mě znovu zadívala. "Jestli to není sám vládce pekel, tak pochybuji, že ti zvládne pomoc." Posmutněla a odvrátila pohled jinam.

"Snad se poštěstí a brzy bude." Mady vytřeštila oči. "To opravdu, Taehyungie," pokynula ke mě a já pochopil, že chce vidět mojí korunu. Hned jsem nechal vystoupit svá křídla a ona zůstala v úžasu. "Vyrost z něj chytrý muž. Nelituj ničeho má drahá tetičko."

Zhluboka se nadechla a poté udělala něco, co jsem naprosto nepobíral, "odpusť, že jsem ti nepomohla." Její oči zaplnili slzy. Byli to slzy radosti. "Hádes o něm ví?" Otázka směřovala na Jungkooka. "Ví jen, že je tu, neviděli se." Přikývne na souhlas. "Nejspíše budeš chtít vidět svého otce." Rodina....... "Neboj se, není to špatný vládce a mrzí ho, že jsi musel vyrůstat jinde. Bylo to pro tvé dobro. Jsi jeho čtvrtý potomek. Zatím všichni se snažili získat vládu silou a museli být zastaveni. Proto se nejspíše setkáš s odporem. To nic, nemůžeš za to, co provedli dví dva bratři a sestra. Vím, že ty budeš dobrý vládce." Mám sourozence. "Co se s nimi stalo?" Jungkook ve vmísil do konverzace. "Všichni padli, jeho prvorozený mojí rukou. Byl to rozkaz."

"Kookie? Kdy jsi přestal no, šílet?" To je dobrá otázka a nevěřím tomu, že by to měla za příčinu jen moje přítomnost. "To je jeho práce," zahleděl se na mě s úsměvem na tváři.

"Jeho práce? Nepil jsi snad královskou krev!" Začala vyšilovat, co to znamená, proč tolik šílí. "Ty jsi se asi zbláznil. Tedy podruhé úplně zbláznil." Chytil jí za ruce a snažil se jí uklidnit. "Nevyšiluj, dobře to dopadne." Snažil se jí uklidnit.

"Mrtví už jsem tak umřít nemohu," tady je něco hodně špatně. "Co se stane, když se napije mé krve?" Shinigami si povzdechla a podívala se na mne. "Vyléčí to jeho šílenství, ale jakmile mu tvá krev zmizí z oběhu, tak by ho to mělo zabít. Proč jsi se rozhodl umírat věčně, budou to muka." Byla na něj naštvaná a já také, kdybych to věděl, nikdy na to nepřistoupím.

"Chci být sám sebou, už nechci ubližovat dalším, jeden život na úkor všech ostatních. Nebyla jiná možnost. Musel jsem zastavit to šílení, ničím tím všechny." Vzal si její ruku do dlaní. "Čeká tě osud horší než smrt."

"Už se tak stalo po jeho smrti," Mady chápavě přikývla a mírně se ošila křídly. Byl to mírný vánek v jinak tak úplném bezvětří. "Volají mě, musím. Máme ještě sněm. Snad se ještě shledáme." Přiblížila se více ke mě a uzavřela mě v obětí, přišlo mi to tak povědomé, avšak tento pocit hned zmizel. "Odpusť mi." Zašeptala a odstoupila o jeden krok dál. 

"Dej na něj pozor," však to nepatřilo mě, ale Jungkookovi. Proč by na mě měl dávat pozor. "Zklamal jsem snad někdy?"  Roztáhla svá křídla a ve vteřině byla pryč. Teď mi došlo, že mě oslovila mým křestním jménem. "Jungkooku, ty jsi jí řekl mé jméno?" Byl jsem na něj naštvaný. "Řekli jsme si, že o tom nikomu neřekneš. Porušil jsi naší dohodu." Založil jsem si ruce na hrudi. "Neporušil." Řekl klidně. "Tak jak to že o něm ví?" Jungkook se rozešel a dodal. "To ona ti ho dala."