Ve znamení Podsvětí / Taekook

Rovnováha

Jiný? Přišla na to, kdo jsem? Byl jsem neuvěřitelně nervózní, ale mermomocí jsem se snažil to na sobě nedar znát. Ruce se mi neuvěřitelně potili a já pociťoval strach, ale ne o svůj život, ale o něj, který  prožije zbytek věčnosti v bolestech.

"Nesu čaj," objevila se ve dveřích ona Vika, jak se jen jmenovala, byl jsem tak nervózní, že jsem si nedokázal vzpomenout. "Děkuji Rose můžeš jít." Rose.. Tak to bylo. Nepromluvila ani jedno slovo, jen se zdvořile uklonila a odešla z místnosti pryč.

"Zdá se, že jste se již setkali. Jinak by tvůj výraz byl více překvapený." Přikývl jsem na souhlas. "Potkali jsme se." Raději jsem odpověděl i verbálně, protože svůj pohled nyní měla zabodnutý do šálku, který právě nalévala. Moc jsem se ale snažil, aby se mi hlas netřásl.

"Nechtěla jsem tě přivést do rozpaků, myslela jsem jiným, v dobrém slova smyslu." Nalila i mě šálek zeleného čaje a opatrně ho posunula po stole ke mě." Ulevilo se mi, strašně jsem se bál svého prozrazení. Opatrně jsem uchopil porcelánový šálek s barevnými květ a napil se, protže jsem měl vyschlo v krku.

"Jde o to, že většina, řekněme studentů, zde pouze prahne po boji, jenže my jsme obrana ne předvoj. Řekni mi po pravdě, jak si představuješ stvoření z podsvětí?" Ladně uchopila šálek a také se napila. Mírně se jí tak vyhrnul rukáv, kde byli vidět popáleniny, avšak jsem dělal, že jsem si ničeho nevšiml.

"Vlastně se mi nezdají tak hrozní..." Nechtěl jsem na tuto věc odpovídat a tak jsem jí ani nedokončil. "Máš pravdu nejsou hrozní, jen já jsem si to uvědomila až moc pozdě. Dobro a zlo musí zůstat v rovnováze, jinak nastane chaos, který by nebyl dobrý ani pro jednu stranu."

"Za všechny problémy mohli převážně špatní lidé, kteří se silou osudu dostali dolů. Podsvětí za to nemůže, nebylo to spravedlivé. Do nebe přicházeli hodní lidé a do pekla zlí, čímž peklo otrávili a zbavili ho její krásy. Démoni, upíři jsou to původně lidé, co spáchali špatné věci. Peklo nyní tvoří dva druhy zrozenci pekla a lidé zlomení osudem."

Vnímal jsem každé slovo, které vypustila z úst. Zvedla se ze svého místa a přistoupila k oknu. "Trvalo mi dlouho se smířit s pádem nebe, ale ještě déle mi trvalo zjistit, že to nebyla vina pekla." Roztáhla mohutná bílá křídla, kterými prostupovalo denní světlo a získávali tak krásný lesk.

"Svět by měl zůstat v rovnováze a můj bratr Uriel zabil vládce pekel. Svět se nyní v popel obrací. Pokud zanikne, všichni co přežijí zůstanou na zemi a svět ovládne chaos, protože v harmonii se zde žít nedá, to zjistili Sandmani už dávno."

Díval jsem se na ní jako na boží zjevení, jimž také byla. Po chvíli ticha se na mě otočila se slzou v oku. "Potřebuji udržet rovnováhu mezi světy. Pád jednoho byl katastrofou, zánik dalšího by byla naprostá zkáza pro všechny a všechno."

"V pekle nemůže vládnout člověk, to brání řádu. Nic proti tobě chlapče, ale lidé jsou chamtiví to je dáno už od pradávna." Naprosto jsem chápal, co tím myslí. Zdá se, že mé usednutí na trůn je nevyhnutelné. "Je potřeba nový vládce...." Pronesl jsem.

"Ano, ale bojím se, že další dědic trůnu není." Měl jsem strašné nutkání, roztáhnout svá křídla a uklidnit jí, že naděje ještě je.

"A co když je?" Rozšířili se jí zorničky. "Je hezké, že si udržuješ pozitivní myšlení, ale kdyby jsi se pohyboval v tomto světě věděl by jsi, že je to takřka nemožné."

"Myslíte?" Udělal jsem to. Roztáhl jsem svá křídla, která byla jen o kousek větší než její a mírně zaklonil hlavu, na které mě spočívala koruna.

Tak je středa a máme tu další část. Jsem moc ráda, že se vám moje knihy líbí. Už se pomalu blížíme ke konci téhle knihy stým dílem to ukončím ale rozhodně bude pokračování. Hodlám z toho udělat trilogii XD