Ve znamení Podsvětí / Taekook

Dedukce

"Kim Namjoona si tu náhodou neviděl?" Optal jsem se Seokjina, přeci jen mám tu schůzku s ním a ne s tímto pohledným upírem. Začínám se o něj bát, Namjoon nepatří k lidem, no stvoření, které by nechodili v čas. Třeba jede z větší dálky a zdržela ho doprava nebo také ti mladí upíři.

"Neviděl, potřebuješ na druhou stranu?" Usmál se na mě a vypadalo to, že se mnou chce i flirtovat. "Ne, chtěl se mnou něco probrat, mám tu s ním dnes schůzku." Seokjin vypadal překvapeně. "Takže ty a on?" Větu nedokončil, oba jsme věděli kam tím míří. Ten šibalský pohled v jeho očích to naprosto přesně popisoval.

"Jen to ne, Namjoon je můj hyung." Úlevně si oddechl, pořád si myslí, že by mezi námi něco mohlo být nebo mi to tak alespoň přijde. "Seokjine, jde o to že, nedělej si plané naděje já." Umlčel mě prstem, kterým mi jemně přejel po rtech. Byli opravdu ledové a dost vysušené, ale co jiného bych od upíra mohl čekat.

"Klid, Taehyungie, jsi fakt kus, ale vím, že nejsem tvůj typ a ty ani můj nejsi. Jde o něco jiného. Vím, že se říká, že upíři jsou blbí, ale to o mě rozhodně neplatí, umím si dát dvě a dvě dohromady." Přiblížil se ke mě blíže, aby nás nikdo neslyšel. Jeho pronikavé oči se na mě upřeli, jako by mě snad viděl až do duše.

"To, že ke mě přijde JK a chce pomoc s podvržencem, bych ještě bral jako náhodu. Ale to, že nikomu nenecháš svojí krev, bych také ještě pochopil, ale otázka byla proč a když jsi jí s radostí nabídl JK, tak mě vše začalo docházet. Proč asi už nešílí? Nebude to náhodou starou krví? Tak v čem se mílím, vaše výsosti. Byl proklet starou krví a jen ta mu může pomoci."

Zůstal jsem na něj nevěřícně hledět, on měl ve všem naprostou pravdu. "Tvůj výraz nasvědčuje, že se nemýlím." Je vskutku všímavý, možná až moc. Yoongi mi jednou o Jinovi vyprávěl, že si mám dát pozor na jeho dedukční schopnosti.

Jako upír je pochopitelné, že je musí mít. Je zapotřebí podchytit sebemenší důkaz o jejich vině. Ke svému přežití potřebují lidskou krev a k tomu, že nyní je ve světě smrtelných enormní množství upírů a všemožné moderní vynálezy, jako jsou třeba bezpečností kamery na ulicích, musí mít vše perfektně podchycené, je až neuvěřitelné, že v dnešní době o jejich existenci všichni pochybují z řad smrtelníků.

No to ale neplatí samozřejmě pro všechny, znovu jsem si vzpomněl na ty kluky, co byli blízko Podsvětí. No kdyby nebylo takových jako oni, tak se nejspíše o světě upíru ani nedozvíme. Kolik úžasných románů by nevzniklo, tedy když nepočítám stmívání.

"Pravda Seokjine, nemýlíš se." Prohrábl jsem si své hnědé vlasy a nasadil šibalský úsměv. "Tak když už víš, pro koho budeš pracovat, tak tě brzy seznámíme s celým plánem." Seokjin decentně přikývl, musím uznat tenhle upír je profesionál.

"Dovol mi tě pozvat, k nám do sídla. Moc návštěv tam nemíváme z jiných řad něž nejsou upíři." Upíři sídlo, už jsem o něm četl a i zatoužil takové místo navštívit. Moc bych si přál vidět různé zákoutí pekla, ale musím být velice opatrný, pořád je možnost mě zabít a já se smrtelnosti nezbavím. Nedokázal bych nikoho připravit o život.

"Tvojí nabídku velice rád příjmu," nadzvedl jsem lehce skleničku a Seokjin mě hned napodobil a přiťukli jsme si.

"Co se tu slaví?" Namjoon! Naprosto jsem zapomněl na to, že tu máme vlastně schůzku. Myslím, že není moc nadšen, že tu popíjím s hlavním upírem. Naposledy říkal, že bych se měl od nich naprosto distancovat a teď tu v klidu s jedním sedím. No ale na druhou stranu, byl jeho nápad se právě zde setkat.

"Kim Namjoon, tebe také už nějakou dobu sháním, potřeboval, bych k ránu na druhou stranu." Rozevřel dlaň a naznačil jako by měl v ruce míček, dlaň poté otočil směrem dolů. Už jsem tento pohyb párkrát viděl. Znázorňovalo to dva světy a ruka byla přechod mezi nimi. Viděl jsem to u hodně démonů co se přišli napít, jeden vždy udělal tento symbol a druhý obvykle přikývnutí na souhlas a ve vteřině byli pryč. Jungkook toto gesto také párkrát udělal, ale vždy mi to i slovně řekl, spíše to dělal ze zvyku.

"Není problém a teď mi řekněte, co slavíte." Přisedl si k nám na bar a trochu naštvaně se podíval na mě, když byl Seokjin ve slepém úhlu. Zdá se, že mám problém. "Právě jsem tady Taehyungu vyprávěl o naší zakázce v té krevní bance. Byla úspěšná a s někým jsem to musel oslavit a s kým jiným než můj nejoblíbenější barman." Seokjin z toho bravurně vybruslil za mě. Ví, že svojí identitu držím v tajnosti, ale neví před kým vším, a tak divadélko tvoří všem.

"To si budu pamatovat," dívčí hlas se vmísil do naší konverzace. "Jennie, drahá odpusť," nejspíše zpozorněla, když se řeklo slovo barman. "A ty jsi má nejoblíbenější barmanka, na to nezapomínej." Natáhl se pro její ruku a vyrušil jí tím od leštění skleničky a něžně jí na ní políbil. Opravdový gentleman.